Na hradeckou soutěž se přijíždí, či by mělo, v plné kondici, protože náročnost výstavní soutěže je mnohdy slučitelná se sportovním výkonem. Málokdo se na do salónu republiky, jak je Hradec Králové přezdíván pro svoji různorodou tvářnost své architektury, připravuje systematicky delší dobu (ostatně mnohé letošní výsledky to evidentně potvrzují), a mnohé se dělá na poslední dobu, či lépe řečeno , až ve chvíli posledního večera.
Skorá ranní přítomnost ve výstavním Aldisu je nezbytná, protože limit na umístění soutěžního výrobku má též své hranice, a kdo do termínu nestihne vše dovezené zkompletovat, má jednoduše řečeno smůlu.
Mít startovní pozici v nějakém cípu Čech či Moravy, tak to může obnášet časovou vzdálenost dobré čtyři hodiny, a to za předpokladu, že nenastane na silnici nějaký zmatek či něco horšího. K tomu je potřeba přičíst alespoň hodinovou rezervu na zaujetí parkovacího místa, vybalení, přihlášení se,  nalezení svého místa, vynošení vše souvisejícího se soutěží a na další všelijaké drobnosti, které se umí začít plést pod nohama zrovna v nepravou chvíli.
Totéž ale musí zvládnout i ti, kterým okolnosti neumožňují mít patřičný fortel, a jímž chybí to nejpodstatnější, co je obsažené ve slovu, které člověk mnohdy pronáší při pozvednutí sklenice alkoholického nápoje, zdraví. Osud bývá mnohdy tvrdě nemilostivý, a hluboký obdiv před těmi, kteří napříč své zdravotní indispozici, dokáží mnohdy víc, co by zdraví dokázat měli, a jenom proto, že se jim z nějakého důvodu nechce, tak neuspějí nejen ve výkonu, ale i ve snaze.
A těm, kteří navzdory životní nepřízni umí v sobě zmobilizovat až na první pohled bezedný rezervoár úsilí i fyzického podnětu k překonávání těchto strastí, je i při hradecké soutěži určena speciální kategorie s označením: handicapovaní.

Pojďme nyní nahlédnout jak se právě tito titáni vůle dokázali popasovat se zadáním, které obsahovalo možnost výběru z kuchařské či cukrářské disciplíny nebo ze zvláštního výrobku.

Takto tvořila vítězka kategorie handicapovaní Kamila Dubcová ze bzenecké VOŠ SOŠ a SOU, která svůj soutěžní exponát nazvala NA PALOUČKU U LESA a zhotovila jej z perníku v kombinací s modelovací hmotou.

2. místo náleželo Pavle Indrové z Gastrocentra Moravia, Přerov

3. pozici v kategorii handicapovaných soutěžících obsadil Lukáš Šilhánek z SŠ, ZŠ a MŠ Hradec králové

Připravující škole nejúspěšnějšího juniora náleží prestižní cena Gastro Hradce „Pohár Milana Burdy“  s udělením ceny Primátora města.
Letošní pohár Milana Burdy byl stoprocentně předán do těch nejsprávnějších rukou. Když jsem ve druhé části hradecké reportáže napsal, že : ..."A tuto možnost rozpětí křídel nekonečné tvorby nám cukráři ve většině jakoby zapomněli s sebou do Hradce vzít. Kde byly letos jaké pozoruhodné monumenty? (Až na jeden zámek). ", netušil jsem ještě kdo jej tvořil a za jakých okolností. Nebylo mně to patrné ani při vyhlašování výsledků, a až teprve při pozdějším skládání informací jsem postupně zjišťoval o co vlastně šlo.
Při vyhlašování ceny Milana Burdy se z prostředka sálu zvedla dívenka na níž i v šeru zahalujícím část prostoru kde se nacházela, bylo poznat, že se jedná o velmi oduševnělou bytost, až skoro z pohádky a ne ze současného světa. Co bylo pro její výraz zřetelně charakteristické, byla její citlivost. Když jsem se až později dozvěděl, že ona je tvůrčí autorkou francouzského zámku Loire Chamont, měl jsem v ruce zbývající korálek, který jsem potřeboval vložit do mozaiky otázky, čím že se musí vyznačovat ten, kdo je schopen vytvořit takouto skvostnou práci. Protože zde by jenom sama pouhá rukodělnost neodvedla  vyšperkování tvarových detailů, úhlových odstínů v souladu s poetikou francouzské zámecké architektury své doby. Takovotou práci musel nezbytně dotvářet cit. A ono děvče z pohádky, která by mohlo s okamžitým nástupem představovat filmové dívky, které se staly princeznami přes svoji dobrotu a mnohé další kladné postavy, tak jenom tím, že vůbec je, rozdává pocit dobra a skutečnosti, že dobrý člověk ještě žije,  na potkání. Co se pak dělo na pódiu, tak to byl gejzír poctivých emocí, kdy oči neronily slzy, ale krůpěje ryzího zlatého štěstí. (obrázky je možné klikem zvětšit)

Nositelkou letošní ceny Milana Burdy byla vyhlášená Střední škola gastronomie a služeb Nová Paka, kterou reprezentovala studentka 2. ročníku obor cukrář Jana Dostálová a vrchní mistrová Jaroslava Havlová.

 
 

Na tvorbu zámku byl použit plastický fondán,, obarvený karamel používaný pro tvorbu okének a za tepla prováděných vitráží.
Prostřednictvím pravé čokolády s příměsí glukózy a cukerního rozvaru se zhotovovaly okenice. Konstrukce výztuže obstarávala spojovací schopnost Damadecoru.

Jana, pečlivá studentka přebírající v každém půlroku školní docházky vysvědčení s vyznamenáním, byla ve stádiu soutěžní přípravy nemocná. Ani tento zdravotní handicap jí nezabránil aby nebyla nepřítomná ve stádiu výstavby zámeckého monumentu. Noc po vítězném triumfu nemohla usnout když svit zlaté hradecké medaile jí prozařoval temnotu noci a přenášel    ji do prostor jejího velikého úspěchu, až z veškerého návalu štěstí a vzpomínek onemocněla nadobro.
Práce Jany Dostálové je výstižnou ukázkou toho, co vše si může cukrářský obor dovolit za použití rozpětí křídel možnosti nekonečné tvorby. Je to přesně to, co si jedna naše čtenářka zaměnila za rozměr kvantity, který by měl přesahovat půl sálu. Ono není potřeba mít kondoří křídla, která ostatně ani nedovolí vzlétnutí ze země. Stačí mít křídélka kolibříka, kdy jejich titěrné rozpětí je schopno vytvoření krásy lidskému zraku nevídané. Podíváme-li se na aktérky úspěšného díla a jejich tvorbu, tak na závěrečné shrnutí všeho uvedeného postačuje věta: "Poctivé ženské s poctivou prací a poctivým výsledkem."

Hradecký úspěch vytočil soutěžní ambice novopacké školy do vysokých obrátek s cílem horní úvratě možná až v olympijském Erfurtu, pro který by prozatím zjednodušený Chaumont chtěly zámecké tvůrkyně ještě zdokonalit.