Vaření bez hranic
… přijet, vidět, žasnout a zkusit … !

22. kuchařská olympiáda, jejíž působiště napevno  rozbilo stan své působnosti v hlavním městě Duryňska Erfurtu, se  posunula již do svého dvaadvacátého ročníku.
Čtyřdenní snaha nejlepších gastronomických odborníků světa o olympijské pocty měla svoji výsledkovou gradaci ve dnu pátém, kdy zcela zaplněný sál erfurtské výstavní haly očekával olympijské vítěze národních týmů, jejichž kuchařský věhlas bude po čtyřleté období ozdobou nejen jejich samotného kulinářského umu, nýbrž i profesně kulturní vizáží dotyčného státu, ke kterému bude s vážností a profesní úctou se obracet gastronomický zájem celého světa.
Olympiáda coby vrchol profesního úsilí nezažehla pomyslný oheň svého působení v premiérový den svého konání, ba ani v počátku olympijského roku, nýbrž již mnohem dříve, prakticky v závěrečný den pořádaní předchozího ročníku tohoto největšího gastronomického klání světa.
Průběžným testem dovednosti a posunu kuchařské výkonnosti byly soutěže mezinárodního charakteru s vrcholy světových pohárů v Lucembursku, Singapuru, Chicagu a dalších. Zde se kalila ocel soutěžních dovedností do stupně maxima tvrdosti, jež těm nejdovednějším kulinářských hutníkům pak následně zazněla v olympijském medailovém tónu.
Na kuchařské olympiádě bývá mnoho povolaných, avšak málo vyvolených. Někdy  tomu tak bylo z absence maxima umu, někdy i z důvodu odvrácení se příslovečné míry štěstí. Avšak týmy, které ve svých kategoriích hrají dlouhodobý prim, si svou pozici přijely obhájit i na samotný vrchol kulinářského Olympu.

V cukrářském odvětví, vzato z pohledu českých barev, se olympijským meteorem stala Jana Dostálová, která své dosavadní soutěžní startovní minimum, a to v počtu dvou vystoupení, dokázala vždy ukout do zlatých vavřínů. Tím prvým byla cena Milana Burdy na letošním GastroHradci a tím posledním zlatá olympijská medajle z Erfurtu. Jednalo se pokaždé o tvorbu pohádkového zámku Chaumont, jehož olympijská fasáda v podání české cukrářky doznala aktuální renovace, za který jeho stavitelka brala olympijské zlato.

Nejúspěšnějším národním týmem 2. ročníku gastronomické olympiáy se stal tým Norska. Ten kdo pohlédnul na výstavní plato studené kuchyně vítězného týmu, měl jeden medailový rébus okamžitě vyřešen. Nic jiného než zlaté medaile u skandinávského státu nejvíce otevřeného oceánským vlnám, nepřicházelo   v úvahu. Postát chvíli u jeho kuchařské kóje znamenalo sledovat varný úkon, kdy se v lučavce královské norského kuchařské umu zpracovával další zlatý triumf současné kuchařské světové velmoci číslo 1.

Zahledíme–li se do jednotlivých detailů norské výstavní olympijské kuchyně a záměrně vyvineme snahu ve smyslu, že kdo chce najít chybu, vždy ji najde, odejdeme pro tentokrát s prázdnou.
Nelze jinak než říci, že  norští kuchaři povýšili kulinářský obor na zlatnickou profesi, kdy pouze drahý kov vyměnili za potravní suroviny. V zájmu objektivity je potřebné podotknout, že nebyli na 22.- olympiádě jediní. Je ostatně v dlouhodobé známosti, že ten kdo chce pomýšlet na mety nejvyšší, musí mít v týmu kuchařských zlatníků několik. A norský tým má tu výsadu, že je v posledních letech složen výhradně z plného počtu filigránských umělců. Konec konců, pojďme se prostřednictvím reprodukovaného pohledu objektivu fotoaparátu zahledět, či lépe řečeno pokochat, do jakého výtvarného rozměru a vizáže je možné vytvářet pokrm, který  pro běžné konzumenty nebývá více než chlebem vezdejším. A právě v souvislosti s biblickým rčením vyvěrajícího z moudra a úcty k jídlu našich předků, se nám podstata tohoto posvátného výroku vrací v novodobé podobě prostřednictvím soutěžních kuchařů, jež prostřednictvím svého umu dokáží našim zrakům předložit výjimečný vizuální dokument.

  
  
  
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V kategorii D2 jednotlivců dosáhla vynikajícího výsledku Mária Muráriková ze Slovenska, která kromě jednoznačné zlaté medajle, získala svojí "Večeří pro krále" ocenění i vítěze dne.