Český národní tým atakuje již po mnoho kulinářských sezón hranici světové gastronomické V.I.P. společnosti. Výsledky poslední olympiády a následných soutěží, byť někdy v průzkumném obsazení, naznačovaly že čeští kuchaři do letošního olympijského Erfurtu jsou připraveni jít na bodáky. Hovoříme-li o kuchařích, bude nutno se zmínit o málokdy jmenované vlivné soutěžní profesní položce, kterou je cukrářská kategorie, jejíž vliv opakovaně ve svých reportážích přirovnávám k významu trojského koně ve stejnojmenné historické válce.
Právě pozice této profese dávala v projevu soutěžní tabule ten tyrkysově  znějící trylek v písni zlaté naděje českého národního týmu v němž se u vyzrálého a sehraného kolektivu mohlo pomýšlet na hrozny dosud netrhané, kterými by byla zlatá medajle.
Ostatně i takovýto cíl si národní tým vytkl pro vrchol jeho současného působení, kdy, ruku na srdce, při předchozích dobrých výsledcích už v podstatě jinou volbu neměl. Ono ostatně tvrdit, že letošní olympiáda je pro vrcholovou kulinářskou reprezentaci České republiky stříbrným snem, by bylo z pohledu takto hovořícího silným alibismem.
Potud by mohlo být vše v pořádku, a zrodivší se optimismus na téma případného historického úspěchu, byl v tomto případě zcela na místě.
Leč, jak je známo, člověk míní, Pánbůh mění. Každá soutěž mívá svého arbitra, který je na rozdíl od všemocného Stvořitele jen pouhým člověkem. A zde se děly věci, řekněme trochu nevídané. Já osobně o výrocích komisařů nediskutuji, a to z několika důvodů. Za prvé své práci rozumí více nežli já. Za druhé jejich zaměření na soutěžích, na rozdíl ode mne, je striktně hodnotící, kdy v náplni jejich práce je najít hůl se kterou se chce psa bíti. A pak následuje ještě množina faktorů, v nichž jsou ve stručnosti řečeno fundovanější.
Napříč tomu všemu, když jsem viděl některé kontrastní rozdíly v hodnocení našeho týmu ( a to nejen národního) a některých soupeřů o dobrý řád horších u nichž se  mnohdy vytahovaly téměř shodné známky, tak jsem si nebyl jist zdali je na místě se smát nebo plakat. Pro úplnost dodám, že náš tým obdržel za teplou kuchyni dvě bronzové a jednu stříbrnou medaili (za cukrárnu). Za výkon v teplé kuchyni byl ohodnocen medajlí stříbrnou. V celkovém hodnocení obdržel stříbrnou medajli.
Ale okřídlené přísloví praví, že bod číslo jedna říká, že šéf ( v tomto případě rozhodčí) má vždy pravdu, kterou potvrzuje svým tvrzením bod číslo dvě hovořící o tom, že když šéf nemá pravdu, tak platí bod číslo jedna, došlo na letošním Erfurtu zřejmě nejednou ke svému naplnění.
Je to škoda, protože zlatá rybka obdobného třpytu úspěchu již byla do české sítě lapena, ale v závěrečném ortelu z ní jaksi vyklouzla.
Ostatně, nechme hovořit kapitána českého národního týmu, k jehož výroku, napříč snaze o novinářskou nestrannost, bych se do značné míry přikláněl.

 
 
(foto se nalézá v archivní podobě zachycující generální zkoušku v brněnském hotelu International)

 Kapitán Národního týmu ČR Jiří Král po provedení posledního soutěžního úkonu se s námi podělil o bezprostřední dojmy.
Vezmu-li v potaz právě dokončenou teplou kuchyni, tak s jejím průběhem mohu vyslovit spokojenost. Ta vyvěrá z dobře natrénovaných úkonů, které nám v průběhu výkonu do sebe zapadaly jako dobře seřízené soukolí. Začátek byl trochu poznamenán komisařským zákazem vaření ve vakuu a použitím technologií námi přivezených. Ale tyto zákazy naší práci neovlivnily, protože díky rozmanité škále způsobu naší přípravy jsme byli schopni se operativně přizpůsobit nově vzniklé situaci.
Co se týče vybavenosti kuchyně, tak lze mít výhrady k výkonu funkce indukčních sporáků, kdy nám nefungovala polovina nádobí, takže jsme zvolili odlišný způsob vaření na grilovací desce. Avšak napříč uvedeným potížím, tím nebyla naše práce ve své podstatě nikterak ovlivněna.

Jaké české prvky byly zakomponovány ve vaší tvorbě teplé kuchyně?
Prvků bylo ve skladbě námi tvořeného pokrmu dost. Předkrm byl sice v mezinárodnějším rozměru, ale hlavní jídlo se již vyznačovalo bramborovým knedlíkem, smaženáou cibulkou, vepřová panenkou či  knedlíkem s uzeným masem.

Pojďme se ještě vrátit do studené kuchyně, kdy v meziolympijské přípravě byl proklamován trend sblížení soutěžní a konzumní kuchyně ve smyslu objemu porcí. Ovšem podle mého náhledu zůstaly nůžky zmíněných proporcí rozevřeny téměř v obdobném úhlu jako v době pořádání minulé olympiády.
Je pravdou, že se to někde psalo, ale samotné zadání pak tomto náhledu neodpovídalo. Je skutečností, že ti co vyhrávali, tak měli své výrobky dosti miniaturní. To, co se doporučovalo v zájmu obměny, tak v praxi v souvislosti s letoškem, bylo úplně jinak.

Připadalo mně, jakoby letošní metr rozhodčích měl hodnotící dílky trochu nezvyklých rozměrů. Přísnost, proti níž samotné nelze vznést půl slova, alespoň mně osobně připadala v některých případech trochu podivná.
Vysoká přísnost zde je, ale připadá mně, že na státy bývalého východního bloku je z jakýchsi důvodů  ještě přísnější.
Hodnotím-li naše výrobky pohledem třetí osoby a optikou už zkušeného soutěžícího, mohu objektivně prohlásit, že naše výrobky byly dobré. To ostatně potvrdili při hodnocení naší tabule i komisaři, kteří se vyjadřovali o naší práci dokonce jako o výborné.
Cukrářská tvorba byla v pohovoru komisaři označena jako nejlepší z celého dne, s dodatkem označení naší práce jako vůbec nejlepší z toho, co doposud měli možnost spatřit. Výsledkem ovšem byla stříbrná medajle.
Samotná úroveň studené kuchyně byla opět v pohovoru označena za příkladnou, ale udělena nám byla bronzová medajle. K tomu lze již těžko co dodávat.

V ohlédnutí na minulý ročník olympiády, lze označit ten současný v něčem výrazně odlišný?
Snad v určitých nuancích, ale jako v globálu zde žádné převratné novinky nejsou. Některé týmy se vyznačovaly pěkným karamelovým ztvárněním, že i naši cukráři se nedopídili postaty této tvorby. Podstata tohoto pohledu spočívá v tom, že jakmile neprohlédnete způsob takovéto tvorby, tak se jedná o něco nového. Ale u ostatních výrobků byl patrný původ jejich provedení, takže v tomto směru se nejednalo o nějaké kvantum novinek.

Zatím podle vašeho průběžného hodnocení národních týmů v kategorii studené kuchyně, čí práce se vám nejvíce zamlouvala?
Jsou to jednoznačně Norové, jejichž práce se vyznačuje absolutní precizností s vyrovnaností všech soutěžních prvků. Švýcaři, Američani a Kanaďané byli dobří, velmi dobří, ale mezi jednotlivými komponenty již byly znát určité rozdíly, které bych svým pohledem viděl ve zlatém a někdy i stříbrném ohodnocení. Norové byli zlatí ve všech směrech a kdyby to bylo možné, řekl bych i více.
(poznámka redakce, to, že kapitán Král zhodnotil výrobky soupeřů přesným pohledem, svědčí i pozdější rozdělení medailí, a to u Norů 4 zlata, Američani 3 zlata a 1 stříbro, Kanaďani  3 zlata a 1 stříbro a Švýcaři obdrželi 2 zlata a 2 stříbra).

Prezident Asociace kuchařů a cukrářů ČR, bezprostředně po dokončení úkonu teplé kuchyně sdělil následující: Jsem spokojený, s předvedeným výkonem týmu. Měl jsem možnost jej vidět  pracovat při generálkách, na kterých bylo řečeno, že nejeden úkon by mohl být ještě vylepšen, což se zde v olympijském prostředí provedlo ve stoprocentní míře.
Uvidíme jak práce bude ohodnocena porotou, ale z mého pohledu mohu vyslovit poděkování a s čistým svědomím prohlásit, že národní tým neudělal asociaci žádnou ostudu.

  
  
  
  
  

 
 
 


Tolik tedy ve stručnosti náhled na účast našeho národního týmu na 22. ročníku kuchařské olympiády. Taková je realita,  v jejímž podtextu je mnoho námětů. Možná by se mohlo říci, že snad příště. Ovšem to příště už bude mít určitě jinou podobu. Tým je sestaven vždy na olympijské období a pro příští erfurtský kulinářský soutěžní vrchol dozná personálních změn. Nezbytně zůstanou někteří původní členové, pravděpodobnost je logicky u těch mladších, kdy zbytku bude poděkováno za příkladnou reprezentaci vlasti a možná předána nějaká záslužná plaketa.
Právě v případě posledně jmenovaných je to škoda o to větší, že po mnohaleté snaze a zlepšování výkonu, zůstal tým  v případě letošního roku  „řízením osudu“ o délku cepínu pod vytouženým vrcholem zlatého Olympu.