Být přítomen na "Hradci", znamená být v běhu kulinářského dění v první skupině gastronomické české extraligy. Probojovat se do zlatého pásma či dokonce zvednout nad hlavu pohár vítězství, znamená, že takovýto počin se rovná úspěchům, jež si dotyčný může zapsat do kroniky životních úspěchů. Proto se každý rok o jarním měsíci sjíždí gastronomická karavana kulinářských poutníků do východočeského města na soutoku dvou řek, zaslíbeného soutěžní kulinařině z území celého Česka s přídavkem menší části z blízkého zahraničí, aby se pokusila zvednout hozenou rukavici nabídky souboje o nejvyšší kulinářské posty. Nejinak tomu bylo i v letošním roce končící první desetiletí nového tisíciletí.
Jaký byl 14. ročník vrcholu českého soutěžního gastronomického klání? Na první pohled byla zřejmá skutečnost v o něco menším účastnickém počtu oproti loňsku, jež byla avšak vyvážena novým soutěžním námětem v revoluční a ve své podstatě již zrealizované myšlence uspořádání mistrovství Evropy v carvingu v Česku.

 
 
1. místo v kategorii C/1- Pavlína Klopštofová, SŠ řemesel a služeb Děčín
Soutěžící obdržela cenu Rudolfa Přibyla.

1. místo v kategorii C/J3 Veronika Kadubcová, VOŠ, SOŠ, a SOU Bzenec

1. místo v kategorii U/J1 Jana Kolenská, SŠGS Nová Paka

 
 
1. místo vkategorii U/1 - Anděla Pažoutková, JaJa Pardubický perník, Pardubice

Cukrářská soutěž přináší pokaždé atraktivní náměty vyvěrající z možnosti všestranné, barevné a výrazové rozměrnosti tvorby. Pavlína Klopštofová je vášnivou soutěžačkou, která s vervou sobě vlastní vstupuje do náročného soutěžně cukrářského ringu i napříč v minulosti mnoha utrpěných úderů. "Co tě nezabije, to tě posílí", jako by bylo její heslo, s kterým se probíjí soutěžním světem, kdy navzdory občasnému neúspěchu nikdy nehodila flintu do žita a vždy se vrhla do boje o mety nejvyšší. Její vytrvalost spojená s pílí a výtvarným uměním ji v historické tabulce soutěžních výsledků staví na přední místo nejúspěšnějších českých cukrářek.

Bzenečtí patří k nejúspěšnějším školám, kde se navíc v plné míře podařilo naplnit přísloví o šedé teorii a zeleném stromu života. Jejich pravidelná sklizeň úspěchů je vizitkou dlouhodobé, cílevědomé a správným směrem zaměřené přípravy opírající se o kvalitní potenciál v minulosti úspěšných soutěžních aktérů.

Podívat se na dílo, které pro rok 2009 dovezli novopačtí, znamenalo nejenom poznat odkud pochází, ale i možnost rovnou na výrobek pověsit zlatou medaili. Přiznávám se, že po loňském úspěchu Jany Dostálové a její zlaté medaili z Erfurtu, jsem se zprvu domníval, že se opětovně jedná o její dílo. Zámecký dvůr (zřejmě takto bychom mohli námět nazývat))  tvořila sice Jana, ale Kolenská. Společný jmenovatel principu tvorby u obou vítězných výrobků, myšleno loňského a letošního, skýtá možnost odtušit, že oba mají společného jmenovatele v dirigentském táboře  novopacké školy, která svým výrobkům vtiskává punc osobité identity.

Perník a Velikonoce jsou si navzájem podané ruce v možnosti soutěžního ztvárnění, kterého se nejedni tvůrci s ochotou ujali. Koneckonců, sezónní námětovost též přidá na nějakém tom bodíku, ale především oslava nejvýznamnějšího liturgického svátku se vždy koná na jaře, tedy v době vzniku nového života přinášejícího s sebou pestrost barev a optimismus krásna žití. A když perník, tak kde jinde než v Pardubicích, kde ostatně již rok mají na svůj tradiční "cáletnický chléb"  mezinárodní certifikát. A  protože u Janurů, kde se sice vyrábí ve velkém, ale v neodmyslitelné kvalitě, kde se navíc i  soutěžní sekci dává patřičný důkaz, tak nemohl být soutěžní výsledek ostatně jiný než zlatý.