Medaile 14. ročníku jsou rozděleny, rovněž tak i body. My jsme si představili výrobky tří nejúspěšnějších účastnků hlavních disciplín a jak bývá tradicí, zbylý prostor vyplníme fotoreportáží, kde se budou nalézat výrobky ve volném výběru, tedy bez konkrétního umístění, spíše jak se který snímek povedl. Jaký dojem zanechal letošní Hradec, který  po dobu svého trvání byl náročnou Křížovou cestou se svými dosavadními čtrnácti zastaveními? Určitě byl krásný v naději do něho vložené. Ještě krásnější se stal pro ty kdo dosáhli na cenné mety. Byl však na druhé straně útrpný ve spojení  s neúspěchy, zejména takových, které se staly objektem porážky díky náhodné chybě. Svoji Zeď nářků mají bezesporu i pořadatelé, kteří nejednou zapochybovali zdali jsou těmi, kteří jdou po správné cestě života.  Ona kulinářská Via Dolorosa měla mnohdy tvrdé dláždění, kdy se vpravdě jednalo o skutečný kamenitý Lithostrotos bolesti při každém organizačním nášlapu. Zde je nutno před pořadateli smeknout s přihlédnutí ke skutečnosti, že tento soutěžní kolos udržují v pohybu na základě dobrovolnosti a ve svém volném čase.
Přesto však nelze nevidět, že se chronometr vývoje v poslední době když ne zastavil, tak alespoň zpomalil pohyb svého kyvadla času, a to, co viselo ve vzduchu v loňském ročníku, bylo přítomné i letos.
To ale není pouze podnět pouze pro pořadatele, ale  i pro soutěžící, kteří svou tvorbou jsu na tahu ve stupni úrovně celého soutěžního komplexu. To co je napsané, může být pouhou hypotézou. Nechme proto promluvit objektivnější ukazatel, kterým je statistika. Letošní 14. ročník zaznamenal účastnickou ztrátu 20 výstavních subjektů. Těch standardních, kteří ještě loni vyplňovaly východní předsálí Aldisu, které nyní zaplnily stánkaři. Je ovšem pravdou, že tento počet byl nahrazen nově příchozí dvacítkou uchazečů o nominaci na mistrovství Evropy v carvingu. Tudíž lze říci, že co do počtů jsme s minulým rokem fifty fifty. Ale v této souvislosti lze i namítnout, že se jedná o vyražení klínu klínem. Co když počet účastníků bude napřesrok opět v desetiprocentní skluzu a nenajde se alternativa jako letos? Lakonicky řečeno, nestane se nic a bude pouze o dvacítku soutěžích zase méně. Ale bude to svědectví mementa o, a tentokrát nepopiratelné,  krizi naší největší gastronomické soutěže, která pokud by klesající trend měl setrvalou úroveň i do budoucna, může ztrácet nejenom na kvantitě, ale  ruku v ruce s takovýmto vývojem, i na kvalitě.  Vezměme v potaz, že dnes tvoří účastnickou množinu soutěžících školy, které svým počtem obsazují téměř dvě třetiny soutěžního pole. Dalším neuralgickým bodem je absence zahraničních kulinářů, kteří v nedávném minulu byli přece jen trochu k vidění. Není znát opora v médiích. Druhý rok se již nekoná novinářský brífing. Z pohledu pořadatelů, proč taky? Sejde se nás na něm pět a půl (naposledy dokonce méně) a z toho se 5  ptá na nesmysly. Otazníků s vykřičníky bychom nalezli ještě více, ale bude se jednat o otázky bez odpovědí.
Vznesený námět není otázkou pouze pro výkonné pořadatele, ale především pro vrcholé orgány AKC ČR i samotné soutěžící. Pokud chceme GastroHradci vrátit původní renomé, bude potřeba s tím něco dělat. Čím dříve, tím lépe!

 - konec -