Kateřina Walterová, která se věnovala dříve soutěžní cukrařině, patřila k těm cukrářským výtvarníkům, jejichž díla zůstávají dlouhodobě v paměti. Její zámecké čokoládové zátiší, dnes již v archívní interpretaci, nás o vyřčeném výroku názorně přesvědčuje.

Zahledíme-li se na soutěžní exponát Kateřiny Walterové, hovoří z něj láska a úcta k historii. Katčina práce je i přes její nízký věk vzácný archív jemné filigránské dovednosti, kdy ztvárnění námětu vystihuje reálno mající v sobě příchuť umělecké inkredience vytahující tvorbu z polohy pouhého reálného zobrazení. Fluidum, řekl bych, podzimní nostalgie čišící z Kateřiny povahy, je přes její prsty věrohodně přenesen do jejího díla.
V tvorbě je taková tvorba nazvývána zátiším. A ona tento druh výtvarného vyjádření v absolutní dokonalosti dokázala uplatnit v cukrářském projevu.

Zámecká knihovna

I když to na první pohled vůbec nevypadá, byla v této tvorbě z libovolných jedlých surovin použita pouze modelovací čokoláda. Romantický námět byl více jak prozaický. Rozhodl o něm náhodný Katčin pohled do trafiky, kde se ve výkladě pěkně vyjímala krabička s doutníky. V doutníku bývá kus exotiky i filosofie. A to je kombinace se kterou dokáže Kateřina dobře komunikovat. Věrohodně ztvárněné zátiší, aranžmá pamatující na plastičnost pohledu, z díla mluvící atmosféra námětu, to vše v konečném součtu znamenalo trojité vítězství. Absolutní prvenství, 1. místo ve třídě a cena novinářů.