Jan Horký, nový kapitán Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC České republiky, má s rovněž nově vytvořeným týmem již prvé přípravné zkušenosti. Tyto poznatky nejsou ovšem novátorského druhu, nýbrž nástavbou na jeho činnost  v předchozím období jako člena národního družstva, kdy tak kapitán již nastupoval do funkce se zmapováním rozsáhlé plochy terénu jak mezinárodních soutěží, tak i specifického chodu národního týmu.
Jako řadový člen se Jan Horký podroboval soutěžní stratégii vize předchozího způsobu prezentace reprezentačního družstva, kdy v současné roli kapitána již může přizpůsobit polohu kormidla konceptu týmového projevu  obrazu svému. Výchozí bod a cíl národního týmu je kapitánovi znám. Teď už bude na něm samotném, jak ve spolupráci s dalšími členy týmu určí souřadnice pochodu, jenž by ve směru optima azimutu dovedl český národní tým tam, kam jej nasměrovalo předsevzetí kolektivního týmového ducha a jeho vývojové tradice.
Národní kulinářské uskupení teprve řadí rozjezdové rychlostní stupně, čemuž prozatím odpovídá i podtext a množství dnešních položených otázek, s tím, že k prvnímu lámání chleba poznatků  dojde již v brzké době tři a půl měsíce, kdy se tým postaví s odkrytým hledím těm nejlepším světovým soupeřům, kteří vaří v kotli á la world, na světovém poháru v Singapuru.

1 -  V jak velké výraznosti byl přechod člena národního týmu na pozici jeho kapitána?
Před tím než jsem byl osloven zda se nechci stát novým kapitánem, jsem byl rozhodnut, že v národním týmu chci pokračovat, ale vůbec mě nenapadlo, že dostanu takovou příležitost stát se kapitánem. Je to pro mě velká výzva a chci aby tento tým byl úspěšný. Myslím, že mám i výhodu v tom, že jsem byl nejprve členem a na některé věci mám jiný pohled. Mohl jsem vidět pozici kapitána z jiného pohledu a to byla dobrá zkušenost, kterou teď využiji.
 
2 – Které prvky projevu minulého národního týmu nebyly pro vás tzv. krevní skupinou a do jaké míry lze a zároveň i bude vaší snahou je proměňovat do podoby vaší vize?
Jsem velice rád za zkušenosti a poznatky z předešlého týmu. Je to dobré pro budoucnost týmu. Jsou věci, které chci dělat jinak, ale  jsou i věci, které budu dále praktikovat. Zkušenosti ať špatné i dobré jsou k nezaplacení.
Konkrétně, chtěl bych dosáhnout toho, aby tým byl více profesionální. Aby národní tým takto vystupoval na světových soutěžích i takto reprezentoval Českou republiku a tím zviditelnil českou gastronomii a české kuchaře.
 
3 – Národní tým si vytýčil podobu svého soutěžního projevu v teplé i studené kuchyni, která bude ve své vrcholové podobě prezentována na příští olympiádě. Realizace zadaného tvůrčího záměru začala již jihočeským tréninkovým soustředěním. V které fázi meziolympijského cyklu by mělo mít olympijské zadání v obou kuchyních již definitivní podobu, která by se do Erfurtu již jenom, řekněme, kosmeticky došlechťovala?
Teplé menu a studené výrobky budou upravované v průběhu. Máme nějaký koncept, který je daný a máme jej vyzkoušený. V období mezi olympiádou je několik významných soutěží, podle kterých budeme výrobky a menu upravovat, tak jaký bude trend a jak budou hodnotit komisaři. 

4 – Kde je v současnu u národního týmu v porovnání teplé kuchyně se studenou větší výkonnost, a pokud to není nerozhodně, jakým způsobem hodláte handicap jedné soutěžní složky vůči druhé dovážit?
 Myslím, že vaření teplého menu v restauraci národů, které se vaří v kuchařských studiích máme velice dobré. Je to dáno i tím, že v týmu je dost lidí, kteří vaří v restauracích a hotelech a jsou zvyklí improvizovat.
To je naše silná stránka. Studená kuchyně je velice náročná a musím ze zkušenosti říci, že tady je to dost o penězích. Musíte si přivézt komplet studenou tabuli do země, kde soutěž probíhá, pronajmout kuchyni, kde vše připravíte, což u takové soutěžní tabule obnáší práci minimálně 3 dnů.
Vše je nutné převézt hotové v chladícím voze na výstavu atd., což je velmi náročné jak stránku finanční výdajů, tak i na časový prostor nutný k dokonalé kompletaci a prezentaci výrobku.

5 – Národní tým zahájil svou novodobou činnost americko - českým vystoupením, kdy jeho síly byly rozloženy do dvou družstev, kdy každá působila, v tomto případě, na rozdílných polokoulích. Setkáme se s tímto projevem 1. týmu české kulinářské scény častěji, nebo se jednalo o vynucenou záležitost?
Momentálně vše řešíme jek vše bude probíhat a jak budeme v těchto akcích pokračovat.Osobně myslím, že takové akce (když jsou dobře domluveny podmínky) jsou přínosem pro tým a celou českou gastronomii.Jsem pro to dále v těchto akcích pokračovat.
„tady musím říci, že česko-americká akce nebyla dotáhnutá do konce a nebyla domluvena profesionálně“  i když dopadla velice úspěšně. Toho se nový tým chce vyvarovat.