Však nejenom poznati, ale i zprávu dát,
že nad námi záměr je boží,
a Ježíš přišel lidem dát pravdu znát,
že Bůh je Stvořitel, jenž náš svět tvoří.
- a někteří to tak ctili -

A tak děj popošel o krok zase dál,
Ježíš za činy dobroty na kříži spočinul,
však ten, kdo se upřímnu jeho smál,
toho pak boží soud neminul.
 - neradno se rouhati samotné vůli boží -

Ježíš pak v Nebesa ku Otci vystoupil,
a z Nebes nám na zemi od Otce kraluje,
a Jidáš, jenž Krista v prospěchu svém zradil,
ten není v Nebesích, však v lidech ukryt je.
- a to v mnohé lidské duši -

Však Ježíš, ten jenž vždy bývá milostiv,
nikdy zlé lidi, v své mluvě neviní,
stejně jak z kříže,  - když ještě byl chvíli živ, -
řekl:  „Otče odpusť jim, vždyť nevědí čeho že činí!“
- šlechetnost Krista se vymyká lidskému vnímání -

A stejně tak milostiv, byl i on k Jidáši,
když jej svědomí, ve vlastní oprátku vyhnalo,
v soucitu útrpném promluvil ke zrádci:
„Vím, žes trpěl, a určitě né málo.“
- a opět šlechetnost Krista se projeví -

A pravil Ježíš ke sluchu Jidáše:
„Ty vidíš svět pouze jen přes svoje zraky,
já tobě dám pohled svůj a ten ti ukáže,
že svět může být i zcela jinaký.“
- stále dobro nám Ježíš nabízí -

Když poté Jidáš  v zrcadlo pohlédl,
zhrozil se toho co ve skle uviděl,
on tam až  hlubině duše Krista zahlédl,
jehož obličej nosit on nyní měl.
 - to vůle tak byla samotného Boha! -

Však vzpomněl on slova Pánova,
že šlechetný bude jak Ježíš sám,
pokud lidé žít začnou od znova,
tak jak lid v jeho mluvě bývá zván.
- to velká je výzva k dobrotě -

Však kdeže lid, že by žil, dle slova Páně,
sotva Ježíš byl v záhadném hrobě skryt,
na slova Krista zapomněl plně,
a po svém naplno opět zas počal žít.
- co od lidí čekat lepšího? -

A v uchu zrádcově, zaznělo boží proroctví,
že pokud člověk opět špatným stane se,
že jeho obličej v symbol změní se otroctví
a znamení hrůzy zla už navždy ponese.
 - pevný ortel již tak určen byl! -

Chodil Jidáš po Zemi nepoznán,
a zlem lidským, obličej ve zlo se přetvářel,
tak jaký byl, ku Kristu on kdysi sám,
touž zradou lidí, ve zlo se přetvářel.
- sám a sám opuštěn -

Povolal k sobě po čase, Bůh zase malíře,
za kresbu Krista složil mu pochvalu,
předal mu odměnu a zeptal se, zdali že,
zda peklo zvládnul by malovat a vložit do rámu?
- malíř tak opět Bohem poctěn je -

Malíř Bohu přání slíbil vyplnit,
a šel domů, pro barvy, paletu, štětec,
přemýšlel, kde dobré by bylo námět vzít,
když proti němu ulicí blížil se stařec.
 - malíř v nitru duše cosi tuší -

Postava shrbená, šat značně špinavý,
vlasy trčí mu, jak sláma ze mlatu,
obličej do běla značně má sinalý,
špinavé kalhoty, na nich má záplatu.
 - tak bídný stařec je -

Ale však, když stařec přišel sem blížeji,
spatřil mu malíř naplno v obličej,
výtvarná duše výskla mu v naději,
že přišlo, co v znaku pekla ztvárnit chtěl.
 - ten muž byl peklu velice podobný -

Zlo, zrada, úskok, lest, zračí se ve tváři,
nos lomený, po stranách oči jsou krvavé,
neznal malíř, že zlo lidí, tvář muže přetváří,
že obličej muže jeví vlastnosti lidí, ty pravé.
 - však nejen Ježíš, ale i Jidáš za lidi trpí -

Malíř starce zeptá se, zda malovat on jej smí,
neb od Boha, že úkol peklo ztvárnit má,
„Maluj,“ pravil muž, „však ne déle než se rozední,“
a ještě dodal,  - že on malíře úkol zná! –
 - ta slova již dřív pravil sám Ježíš! -

V úleku strnul teď obrazů malby muž,
vždyť kdys rovnaká již slyšel ta slova,
a nyní z úst starce slyší je zase už,
ty kdys Ježíš řek, a nyní slyší je znova!
 - v pocitu strnulém, muž malby naslouchá -

Tělem malíře projížděl hrůzy děs,
však přec jen k plátnu štětec přiložil,
a ten, - jak tenkrát sám - , malovat počal běs,
vnímal jak hrůza, mu vstupuje do žil.
- je mnoho věcí mezi Nebem a Zemí -

Nakonec obraz byl úspěšně dokončen
a malíř byl s podobou pekla spokojen,
chtěl znát, co na obraz stařec řekne jen,
a jak je s rolí pekla srozuměn?
- kdo by byl v roli pekelné spokojen? -

Staré oko krvavé, v obraz se zahledí,
muž zla jen hlavou pokyne,
pohled se v tvář Satana zahledí
a hlas řezavý řekne: „Kéž mně Bůh konečně promine.“
- malíř v údivu naslouchá -

Udiven malíř byl, rád, že práci skončil už
ztvárněním, mysl malíře si je jista,
kdo jsi, zeptal se, -„jsem Jidáš“ -, řekl muž,
„podle mne jste pane, kdys maloval Krista!“