Mezinárodní kuchařská a cukrářská soutěž národních specialistů zosobněná singapurským světovým pohárem, dala vale v rozlučce slavnostního večera svým aktérům, kteří na křídlech ocelových dopravních prostředků zamířili do svých domovů. Život je válka, v níž se postupuje dopředu či dozadu, někdo projde a někoho to trefí. Rovnou měrou lze vystihnout situaci, která nastala jako z udělání zrovna v den odletu směrem do soutěžního prostředí. Zjednodušeně řečeno, jedni odletěli a na některé to už nevyšlo. Podotýkám, že jsem měl tu „čest“ patřit mezi ty druhé.
Ti účastníci singapurské přehlídky soutěžního kulinárního umění, kteří měli štěstí a jejich letoun se vznesl ještě před zákazem letového provozu, mohli nejenom zúročit svou dlouhodobou přípravu na tomto významném soutěžním poli kulinárních disciplín, ale též poznat či si znovu ověřit odvrácenou stranu mezinárodní soutěžní řehole. Tyto poznatky byly navíc okořeněny specifiky asijské gastronomické kultury, v jejíž podstatě je souhra odlišných surovin, technologií a úprav, než je tomu v evropském teritoriu. Z toho se tak i proto rodily výsledky, které lze snad zařadit do kategorie překvapení, ale ve své podstatě se v tomto Babylonu střetu gastronomických kultur, jednalo pouze o ukázku rozmanité palety možností spektra kulinárního projevu. Problémem pouze bylo, jak se to komu líbí či nelíbí, chutná či nechutná. Takto to je myšleno ve směru rozhodčích, kteří i přes snahu o co největší objektivitu, budou vždy mít subjektivní náklon k tomu, čím byli doma krmíváni a kdy určitým způsobem tato setrvačnost chuti se chtě nechtě promítne i do jejich rozhodování.
Hodnotící střet asijského a evropsko-amerického světa bude vždy přítomný na každé soutěži a nikdo to nepředělá a bude to pokaždé záviset na každém týmu, jak se s touto mezikontinentální bariérou vyrovná. Způsoby existují, jejich nástin byl naznačen v předchozích dílech reportážních vstupů a asijští kuchaři a cukráři mají tento systém kulinárně časových pásem rozdílů již v praxi zmapovaný.

Sobota je svátkem nositelů jména Jiří, tedy i mým. Protože mně informace ze Singapuru přicházejí kolem desáté hodiny večerní, kdy je do ranních hodin zpracovávám, tak vzhledem k oslavě mých jmenin, jsem si reportáž trochu předepsal dopředu, abych ji později dokončil. V ní jsem s předstihem psal o Singapurcích jako o vítězích světového poháru. Ale od manažera došla zpráva, která tímto vítězstvím jaksi viklá. Tomáš Konopka se zmiňuje o působivém zahájení slavnostního vyhlášení a následně pokračuje slovy:
„ Pak se to celé zvrtlo, a ze slavnostního vyhlášení a předávání cen singapurskému týmu, kteří ze 13 možných kategorii jich vyhráli 10, se stal předávací monolog.
My jsme to vzali s ledovým klidem, ale kolegové z německého a švýcarského týmu netleskali, neusmívali se a ani moc ochotně nepřáli singapurským vítězům. V tomto případě rozhodně jejich chování není možné odsuzovat, neboť tak jasné vítězství to nebylo a plně je chápu. Bude zajímavé sledovat další vývoj události v podzimním Lucembursku, kdy se karta obrátí a místo většiny asijských rozhodčích jich bude menšina."

To, že se vítězem stal domácí Singapur, jeden z nejmenších států světa vůbec, není žádné překvapení. Ne ani tak proto, že se jedná o domácí tým, ale protože kuchaři ze Lvího města jsou dobří a jedná se o nejlepší asijský tým. Dosahují výsledků i na evropských soutěžích a rozhodně patří ke světová špičce. Ale nakolik byli dobří, že ze třinácti kategorií jich vyhráli deset, už není ani tak otázkou, jako spíše podivem.  
Z takového výsledku se nabízí možnost formulace, že když Singapurci byli s takovým odstupem dobří, tak tím pádem všichni ostatní by měli být o to horší. Deset ze třinácti je téměř osmdesát procent, a že by souboj vyrovnaných světových týmů na světovém poháru skončil vítězstvím 8:0 jednoho z nich, je nepravděpodobné, neřkuli absurdní, protože Němci a Švýcaři a další, zas takoví čučkaři nejsou.
Možná by v tomto případě neuškodil i vstupní apel WACHSU, který by měl přimět asijské rozhodčí, aby si ve svém zájmu nechali zkalibrovat svoji míru se světovými měřidly, protože pokud by v Zadní Indii docházelo k tak rozdílným výsledkům, a v tomto případě, lze použít výrazu propastných, tak zakrátko ze světového poháru tam budou mít přebor Indočíny bez evropské účasti.

Ale přesto se pokusme podívat na vítězný tým čistě z pohledu toho, co je zdobí a co dokázali za poměrně krátkou dobu se svým kulinářským projevem udělat.
Již několikrát zaznělo, že Singapur je jeden z nejmenších států světa, a já jej nazývám kulinářským Vatikánem.
Jak je patrno, výsledky netvoří rozloha území či počet obyvatel, viz. Norové nebo Švýcaři, ale je to o velikosti ducha, který bývá rozhodující činitel v průběhu výkonu, jemuž přechází příprava, v případě Singapurců s asijsky proslulým smyslem pro detail a jejich příslovečná houževnatost.
Singapurská kuchyně je ovlivňována mnoha pozoruhodnostmi z kuchyní Japonska, Číny, Malajsie nebo Indie.
Není to zdaleka poslední faktor, který o kvalitě singapurského týmu rozhodl.
Tento úspěch je úspěchem, a to možná především - nemyslím tím pouze dubnový výsledek letošního roku - těch, kteří si vzali za své propagaci toho, co tento asijský zeměpisný útvar zdobí a považují kuchaře za ideálního propagátora své exotické kultury a činnost národního týmu se stala součástí vládního programu pro rozvoj země. Takovouto výhodu mají pouze Norové.
Singapurci jsou multikulturní směsí mnoha asijských národů tropické oblasti a nevyznačují se tak uzavřeným národovectvím. Z toho plyne, že jsou v plné míře otevřeni světu a selektivně si vybírají jen to nejlepší.
Dalším velkým plusem absolutní kvality, kterou se jejich tým vyznačuje, je sestavování týmu. Ten je řízen železným pravidlem účasti těch nejlepších.
V Singapuru se každý druhý rok pořádá velká národní gastronomická soutěž, z níž ti nejúspěšnější jsou dosazováni do národního týmu. Je to jednak příliv nová svěží krve, neunavených očí a návyků a je tím vyloučeno usnutí na vavřínech. A to není ještě zdaleka vše. Už byla řeč o tom, že Singapurci nejsou uzavřenou společností. Reprezentují svoji zemi prostřednictvím národního týmu, ale nečiní jim potíže mít v družstvu i členy, kteří nemají singapurský původ. Je pro ně rozhodující kvalita před předsudky.  Kromě toho se nestydí si nechat poradit a jejich tým průběžně tvoří zkušení zahraniční poradci.
Jejich vítězství, jak jsem použil příměru 8:0 nad ostatním světem, sice nesnižuje umění tohoto A-týmu asijského kontinentu, ale bude asi kaňkou či komisařským zlozvykem asijským porotců. Nemá však smysl nad tím hořekovat. Není to ani ostatně žádná překvapující novinka, protože to takto v Asii prostě je. Singapurská soutěž není olympiáda, ale pro ostatní týmy vhodný prostředek poznatků k tomu, jak se vyzbrojit na další střetnutí s asijským drakem, a i k poznání a přípravě na to, že i takto lze soutěž pískat.
Takovýto druh soutěže dává na druhé straně příležitost k přečtení klínového písma některých sudích. A kdo je moudrý nemění nezměnitelné, ale snahou o rozluštění některých komisařských hieroglyfů, si vytváří možnost své lepší pozice na některé z příštích soutěžích.
A o tom i singapurský pohár také byl.

Pořadí na dalších místech mně zatím není známo, ale otipoval bych to na pořadí 2. Německo a 3. Švýcarsko. Účast těchto týmů na stupních vítězů vyplývá i ostatně ze zprávy Tomáše Konopky, který se zmiňuje o jejich reakci při vyhlašovacím ceremoniálu.

- Foto archiv, olympiáda 2008. -
- Bližší po návratu našeho týmu. -