Pro kapitána Národního týmu kuchařů a cukrářů AKC ČR Jana Horkého, nebyla v jeho případě singapurská účast premiérová. Ale přesto zde byl v roli velícího kulinářského důstojníka národního týmu poprvé a pro tentokrát jeho zorný úhel pohledu byl upřen na úplně odlišné úkoly a detaily, než tomu bylo v jeho předchozím pobytu coby člena národního týmu. Ale nejenom to. Byl to právě on, kdo byl jedním z hlavních tvůrců strategii postupu, způsobu vyjádření podoby a skladby soutěžních pokrmů a exponátů i personálního složení národního družstva.
Předchozí vystoupení nově utvořeného národního týmu se odehrávalo buďto v dílčí sestavě, nebo v tréninkovém či přípravném pojetí, popřípadě v kontrolní soutěži jednotlivců. Avšak singapurský světový pohár již byl prvou opravdovou ostrou střelbou, kde každý zásah měl svoji váhu, který potvrzoval či skýtal možnost k uznání či kritice veškerých kapitánových rozhodnutí a návrhů převedených do soutěžně týmové praxe pod praporem české státnosti.
Stejně jako v minulém vstupu, kdy na podobné dotazy pro naši veřejnost odpovídal manažer týmu Tomáš Konopka, se dnes se svými postřehy  s námi podělí kapitán národního týmu Jan Horký se zaměřením na konkrétní činnost týmu a soutěžního prostředí.

1 – Jak hodnotíte výsledek českého národního týmu v singapurské soutěži v konfrontaci se záměrem, s kterým jste do Asie odjížděli?
Určitě jako úspěch, i když jsme pohlíželi výše. Ale konkurence byla opravdu veliká a tudíž nás to žene dále s přípravou na Luxemburg.

2 – Asijský metr, jak známo, bývá odlišný od evropského. V jaké konkrétní podobě se projevovala odlišnost asijského hodnocení od evropského?
Právě tento metr jsme poznali v hodnocení studené tabule. V komisi byli tři Asiaté, a ani mé argumenty a obhajování způsobu naší práce při rozhovoru s nimi nám nepomohly. Byly zde ovšem výjimky, v podobě mladého komisaře ze Singapuru, vymykající se zdejšímu asijskému pravidlu, že hodnocení naší studené tabule nebylo objektivní.Tento komisař byl v komisi na olympijské IKA a bohužel nás nehodnotil. Dle jeho názoru ostatní členové poroty nebrali v potaz to, že jsme Evropané.

3 – Do jaké míry a v čem, dle vašeho názoru, se promítlo hodnocení      pokrmově odlišné kultury u našeho týmu?
U teplého menu jsme byli spokojeni. Jen jednu věc co jsem nepochopil, a také jsem to komisi dal jasně najevo, že je pro mě nesmysl komisařský požadavek abychom používali na degustaci plastové lžičky a po každém ochutnání je vyhodili. A komisi jsem řekl, že pokrm z plastové lžíce má jinou chuť a že pro mě to je nesmysl. A v tomto názoru byl se mnou zajedno celý náš tým.
U studené kuchyně se asijské hodnocení projevilo velice. Měl jsem rozhovor s asijskými komisaři a některé věci jim přišli jako nevhodné, i když ve Stuttgartu zase naopak, tento způsob našich postupů byl Evropany hodnocen pozitivně. Mám-li konkrétně jmenovat, tak uvedu zhotovení tlačenky, finger foodu a dalších. Tedy, mám-li v jedné větě shrnout náš náhled na práci hodnotící komise z našich posledních dvou soutěží, tak nemohu jinak než prohlásit, že hodnocení ve Stuttgartu spatřuji jako pozitivní a v Singapuru negativní. Je to prostě všechno krasobruslení, a rozhodování se odvíjí od toho, kdo se v komisi konkrétně nachází.

4  - Existuje z pohledu kapitána, třeba i teoretický námět, jak je možné při soutěži tohoto typu eliminovat odlišný náhled asijských rozhodčích na evropské ztvárnění soutěžního zadání?
Myslím, že by se měly všude na takto prestižních soutěžích po světě sjednotit pravidla a brát ohled na destinace. A tím myslím přístup komisařů.

5 -  Prozatímní činnost našeho celku se projevovala v týmových     soustředěních a v jedné mezinárodní soutěži, která byla ale spíše kontrolní prověrkou jednotlivců. Singapur byl nekompromisním detektorem skutečného stavu schopnosti a výkonnosti našeho týmu. Jaké jsou v tomto směru vaše poznatky?
Máme před sebou hodně práce a změn. V takovýchto soutěžích musí každý být soběstačný a musí přesně vědět co má dělat. Jinak přidělá spoustu práce celému týmu a to v takovýchto náročných podmínkách nelze.

6 – Jedním z významných činitelů týmové výkonnosti je jeho psychika a  týmový duch. Byly v tomto směru nějaké trhliny, které bude potřeba zacelovat?
Myslím, že celý tým fungoval v pořádku. Samozřejmě ponorková nemoc také byla, ale hned zas odešla. Já osobně nechci, aby národní tým působil v křeči. Chci, aby soutěžní práce všechny členy bavila, ale zároveň se dodržovaly zadané pokyny a pravidla.

7 – Kdyby jste měl poznatky, které máte nyní po soutěži a  singapurský  pohár by začal až za několik měsíců, kterým směrem by jste nasměroval své úsilí coby týmového kapitána?
Toto je velice záludná otázka. Kdybych chtěl dosáhnout co nejvýše, tak bych přistoupil na jejich pravidla.Tady, ale bohužel nejsou ta pravidla všude stejná a není stejný metr na všechny. Proto bych zůstal hrdý na to, co děláme a udělal bych to co umíme nejlépe a to co máme vyzkoušeno. A stál si za svým. A možná tím bojoval i proti tomu, aby se někdo tam nahoře zamyslel a ten stejný metr na takto prestižních soutěžích udělal.

8 -  Jak vnímali a hodnotili kolegové z předních týmů asijské odlišnosti  v komisařském hodnocení ?
Bohužel také negativně

9- V čem spočíval viditelný rozdíl mezi asijskými a evropskými týmy?
Asiaté mají svůj charakteristick styl sestávající z pokrmů grilovaných na oleji a které mají hodně agresivní chutě

10 – Váš závěrečný celkový náhled na vystoupení našeho týmu,?
Je to dobrá zkušenost a reklama pro naši republiku. Náš záměr, aby se o nás vědělo jako o celku, který hodlá zasahovat do vyšších světových pozic, se i přes některá uvedená negativa podařilo naplnit. A navíc jsme seznámili mnohé přítomné jak o našem týmu, tak i o české kuchyni, i taktéž o republice prostřednictvím rozdaného propagačního materiálu a vizitek.