1 – Pane prezidente třičtvrtiny roku ve vaší funkci kontinentálního direktora máte za sebou, kdy navíc zaujímáte domácí pozici  prezidenta AKC ČR a Executive Chefa v hotelu InterContinental. Tedy máte poznatky ze tří vrcholových funkcí ve třech čtvrtinách roku. U které funkce jste nucen více tlačít na plyn a u které na brzdu?
Tak já mám své představy o výkonu funkcí ať jsou jakékoliv a nedělám rozdíl jestli je něco za peníze nebo z lásky k řemeslu, znamená to tedy, že se snažím nedělat nic na půl plynu. Ono potom ve finále ten poloviční plyn přináší jen negativa.

2 – V čem se vaše vstupní představa do kontinentální evropské pozici rozcházela v porovnání s představou a realitou?
Určitě jsme si nemyslel, že to bude takto náročné, ať už časově nebo i jazykově. Toto vše můžu dobře zvládat jen díky obrovské podpoře mého zaměstnavatele, skvělé práci sekretariátu a pochopení mé manželky. Jeden příklad čím jsme musel projít. Nemám problém v komunikaci v angličtině, ale musel jsem začít velmi často psát a to jsem se za začátku pěkně potil. Je to hlavně časově náročné, cestování a vyřizování korespondence. Jelikož nechci šidit ani jednu práci, tak se k psaní dopisů evropským prezidentům dostávám okolo jedenácté v noci.
Ale rozhodně nelituji, že jsem do toho šel. Vždyť je to uznání práce celé asociace, toho čeho jsme za dvacet let dosáhli, jak naše týmy soutěžily, jak pracoval pan Dubovský, všechna naše bývalá i součastné představenstva. Není to o tom, že by se najednou Kubec rozhodl, že bude kontinentálním ředitelem.

3 – Aniž bych znal zákulisí kontinentální evropské skupiny, vím jedno zcela jistě, že kde jsou lidé, tam bývají i rozdílné názory. Kde vy osobně se nejvíce rozcházíte či shodujete ve vaší vizi s některými členy kontinentálního WACSU ?
Mám za sebou první ostré jednání Wacsu, které proběhlo v Paříži. Jsem překvapen jak nový výbor pod vedením Gissur Gudmundssona dobře funguje a ubírá se v devadesáti procentech jedním směrem. Je zcela jasné, že se stane, že máme někdo rozdílný názor, který se snažíme prosadit, ale vždy jde o vzájemnou komunikaci a uvědomění si celkové prospěšnosti diskutovaného problému.

4 – Jaká je spolupráce, respektive vztah mezi zástupci světového a evropského WACSU? Ptám se tak proto, že na posledním evropském kongresu zazněly nějaké připomínky vůči světu?
Jak už jsem zmínil, každý máme svojí představu co bychom rádi prosadili, ale směr práce je daný a mi jsme tam od toho, abychom naplnili přání našich členů, nehledě na to, zda se jedná o Evropu nebo svět.

5 – Před několika málo dny jste premiérově předsedal evropské zóně. Do jaké míry za daného stavu této organizace, a to ve smyslu personálním a  názorovém,  bylo či bude možné prosadit vaši představu o směru působnosti kontinentální Evropy?
Ano, mám za sebou křest ohněm, který však velice dobře dopadl. Je velmi příjemné, že jsem já, ale i to že předsednictví, které je v ČR bylo přijato kladně a že mám okolo sebe velký počet souzněných duší. Mé  představy o směru jsou jasné, co nejvíce se věnovat spolupráci mezi jednotlivými státy a co nejvíce jich přivést do naší gastronomické rodiny.

6 – Důležitým bodem jednání byla realizace námětu Global Master Chef, který by měl vypreferovat kuchaře s nadstandardní kvalitou jejich práce a tím i jejich uplatnění v prvotřídních gastronomických zařízeních celého světa. Myšlenka je určitě dobrá, ale realizace v plném rozsahu záměru bude rozhodně velmi náročná. Kde bude podle vás ona Achilova pata tohoto projektu v jeho plném a rychlém rozšíření ve smyslu jeho záměru? Mám tím zejména na mysli respekt majitelů předních gastronomických světových zařízení a jejich zájem o osoby s touto certifikací?
Tak tento projekt ve světě normálně funguje, ale jen díky tomu, že je tam fungující systém školství a také zaměstnavatelé tyto certifikace či různé druhy profesního růstu uznávají. Znamená to, že u nás je k tomu, aby tento projekt mohl plně fungovat nutné udělat různé změny, ať už ve spolupráci s představiteli ministerstva školství, tak i s představiteli ministerstva práce. V praxi to znamená, že na pozice vedoucích , mistrů, šéfkuchařů, ale i vedoucích směn se budou moci dostat jen ti, kteří budou mít patřičné vzdělání. To zde nyní díky překotným a nesmyslným změnám po revoluci přestalo fungovat. Takže šéfkuchaři jsou dnes ti, kteří mají odslouženo více roků, nebo pracovali v zahraničí a nebo prostě jim tuto funkci někdo dal. Vůbec dnes není důležité zda pro tuto funkci mají potřebné vzdělání, jestli ví něco o řízení, ekonomice a dalších atributech nutných pro zvládnutí dané pozice.

7 – V souvislosti se singapurskou kulinářskou soutěží, patřící k prioritním akcím světového klání, se vynořila u některých týmů nespokojenost s objektivitou některých komisařských verdiktů. Budete například vy osobně, z pozice kontinentálního direktora WACSU prosazovat nějaké úpravy ve smyslu ujednocení hodnotících pravidel?
Již jsme začali. Vyjádřili jsme nespokojenost se sestavováním komisí, ale hlavně jsme začali pracovat na tom, aby i naše republika měla své komisaře, kteří budou na takovýchto soutěžích působit. Není to o tom, že budou v porotě, aby mohli nadržovat našim týmům, ale o tom, aby prosadili i náš pohled na gastronomi a aby přenesli zpět na soutěžící, jak a co se hodnotí.
A pokud se vše podaří tak po soutěži v Luxemburgu budeme mít mezi světovou komisařskou elitou již čtyři naše lidi. Dva již máme a dva právě v Luxemburgu absolvují školení a zkoušky.

8 – Byly v tomto směru někdy v minulosti provedeny podobné snahy v hodnotících propozicích? Případně, že ano, s jakým výsledkem?
Je to živý organismus, který se neustále vyvíjí a požadavky se mění. Je to hlavně o tom, že je důležité co nejvíce soutěžit, co nejvíce být v komisích, tak abychom stále drželi krok s vývojem a požadavky na současné trendy.

9 – Na počátku následujícího roku se zúčastníte v Jihoafrické republice kongresu s obsahovou náplní „Hlad ve světě“. Co bude zaměřením této akce ve směru praxe, neboť proklamace záměru a  jeho realizace bývají mnohdy protipóly. Za příklad vezměme dlouhodobou skutečnost, že každý den umírá ve světě několik desítek tisíc lidí, a z toho velké množství dětí. Přitom ti, kterých se to týká, tj. vlády některých států Afriky, Jižní Ameriky a v určitém množství i jižní Asie, nevěnují problému potřebnou pozornost hodné jeho hrozivé realitě. Jak a čím hodláte tímto začarovaným kruhem, který se v obvodu své hrozivosti rozpíná již po mnoho  let, prorazit?
Ano máte pravdu je to hrozivé, ale to není o tom, že WACS někoho porazí. WACS jako zástupce kuchařů a cukrářů ve světě musí dát na jevo svůj nesouhlas a postoj k tomu co se děje. Musíme vyjádřit svou podporu a mi jí takto vyjadřujeme a jsme přesvědčení, že se k nám přidají i další. Nejednodušší je sedět se založýnýma rukama a říkat vždyť sám stejně nic nezmůžu. I ze stejného důvodu byl letos v Paříži odstartován projekt Chefs without Borders, který je opět krokem k utišení smutku a bolesti ve světě. A naše Asociace se do tohoto projektu hned zapojila a prostřednictvím partnera, kterého jsme přivedli a škole Diakonia v Praze jsme předali 77777,77 Kč na nákup sprchovacího lůžka pro děti se zdravotním postižením.

10 – Před námi je jedna z velkých prověrek Národního týmů kuchařů a cukrářů AKC ČR v jednom z největším gastronomickém soutěžním prostředí světa v Lucembursku. Bojový slogan, že jedeme pro zlato, nemůže mít po mnoha letech úsilí a tužby po tomto drahém kovu ani jiného znění. Vy býváte osobně přítomen týmovým zkouškám ať na nečisto, či v oficiálním provedení, znáte problematiku soutěžního úskalí i zákulisí. Do jaké míry v objektivnosti náhledu je ono kýžené zlato pro nás v letošním Lucemburku realizovatelné? Tuto otázku pokládám s přihlédnutím ke skutečnosti, že vy sám v roli kapitána juniorského týmu, jste zlaté hřivny již dosáhl?
Mám několik důvodů proč si myslet že zlato přivezeme, samozřejmě se mohu mýlit, ale nikdy v minulosti s veškerou úctou k bývalým členům, nebylo tolik uděláno v přípravě. Ať už to byl národní tým nebo juniorský tým. Oni udělali pro co nejlepší výsledek strašně mnoho a já teď jen budu držet palce, aby to tam spadlo. Je jisté, že stát se může cokoliv, vždyť tyto soutěže nejsou o protnutí cílové pásky, ale já věřím a držím palce.