České národní týmy, ať seniorský nebo juniorský jsou pravidelnými  dovozci soutěžních medailových cenin, které mají svoji pravidelnou  sběratelskou trvanlivost již po řadu roků. Do kolonek úspěchů, pod značkou Czech made, přispívají taktéž i jednotlivci, kteří oproti týmům se vyznačují svým jednotných číslem výkonu, majícím však neméně hodnotnou cenu v kvalitě provedení i konkrétních oceněních.
Nahlédneme-li na metr hodnocení, tak nezbývá než konstatovat, že nejhůře je na tom národní tým, jehož hodnotící jednotkou náhledu rozhodčích je komisařský bič spletený do podoby devítiocasé kočky, jejíž koncová tělíska umí rozsekat snahu mnohých do pěkně krvavých cárů. Tak už to v životě bývá, že ten kdo je na piedestálu nejvyšší pozornosti, musí zaplatit daň za sebemenší prohřešek v navýšení přidané hodnoty, oproti tomu, kdo nestojí až v takovém zorném poli náhledu. Tomu tak bylo, je a bude. Jednotlivec to nemá v Luxemburku rovněž nikterak jednoduché, i na něho dopadá bič komisařského úsudku, ale oproti týmům, zejména národním, je tento bič marinován v oleji tlumící bolest, kdy dopadající rány nepůsobí až tolik krutosti, jako nekompromisní a na cáry týmovou soutěžní kůži trhající devítiocasá kočka.
Abych přešel do konkrétna lucemburské soutěže, bude pro bližší vysvětlení nutno se vrátit o čtyři roky nazpět do téhož státu Beneluxu. Z té doby jsme přiváželi několik drahých kovů. Titíž lidé, kteří si o dva roky jeli s tajným doufáním pro obdobný kov ocenění, ne-li ještě lepší, narazili mnohdy na skálu olympijské stupnice hodnotící tvrdosti a vraceli se s rozčarováním z nepřímé úměry mezi Luxemburkem a Erfurtem.

 

Tato dvě města, mající téměř totožný punc soutěžních hodnot, mají mezi sebou přece jen jeden podstatný rozdíl. A ten spočívá v přísnějším metru hodnocení, jak se častokrát ukázalo. Samozřejmě, že se nejedná o paušál, a tento nepoměr mívá i své výjimky, kterou lze nejvýstižněji okomentovat na našem nejúspěšnějším kuchařském olympionikovi Radku Davidovi, prvním českém držiteli olympijského zlata v kuchařské disciplíně jednotlivců. Jeho kosmický skok z lucemburského diplomu do erfurtské zlaté výšiny je vskutku výjimečný a je onou příslovečnou výjimkou z (téměř) pravidla. Ale zároveň ponaučením se z neúspěchu a strategického přístupu pro další soutěž.

 
                                                     Jaroslav Václavek

Proč to vše píšu? Abych devalvoval medailové hodnoty (zejména) prvomedailistů? Ne, ne, né! Opravdu ne. Ale jenom proto, abych upozornil na klouzavost štěstěny úspěchu, a opět ve smyslu onoho moudrého rčení o prvním vyhrání, které z kapsy vyhání. Nechť tato na první pohled odstínem realismu přelitá pravda je mementem pro všechny, kteří už nyní začali ve své medailové eufórii přípravu na kvapem se blížící olympiádu. Protože tvrdím, že stejný výkon, v jejich lucemburském podání, nebude nijakou zárukou pro obdobnou erfurtskou odměnu.
Tudíž ti, kdo uspěli v tavu lucemburského odpichu, budou v zájmu dosažení erfurtské medailové struktury, nuceni přidat v olympijském procesu nejednu zušlechťovací příměs, aby hodnota ocenění dosáhla alespoň zopakování úspěchu ze světového šampionátu Luxembourg 2010.
A v tom jim všem přeji mnoho vytrvalosti, vynalézavosti a rovněž i v kulinární soutěži tolik nezbytného štěstíčka.

             Spolupracovník Gastronews.cz Martin Soukup s tureckým prezidentem

Je velmi těžké hodnotit hrušky s jablky, kdy takovouto směsici kategorií mezi sebou vytvářejí rozličné kulinární skupiny kuchařské, cukrářské, či výtvarné v kategoriích Dé. Kromě toho nebyly ani některé celkové výsledky stále zveřejněny. Rovněž se opakovala obdobná rozlišovací potíž u prací jednotlivců jako tomu bylo před čtyřmi roky. Ta spočívala v anonymitě výrobců, kdy u jejich práce chybělo jmenné označení autora soutěžní tvorby. A navíc nám za čtyři roky vyrostla další generace soutěžích, které ani osobně neznám, takže se dopředu omlouván za jejich případnou nesprávnou identitu.
Kuchařská disciplína, která bývá v kulinárních kruzích tou nejprestižnější, zaznamenala ve zlatých lucemburských barvách velkého významu pro Pavla Mináře, kterému byla hodnotícím sborem na hruď pověšena nejenom zlatá medaile, ale rovněž přiřknuto i celkové šesté místo v kategorii jednotlivců!

 

Svůj lucemburský zlatý triumf z doby čtyř roků nazpátky si zopakovala v letošní roce opět zlatá, spolehlivá Anna Strnadlová v kategorii D1. (Snímek nahoře a vlevo nad textem). Dobře se umístil i Petr Formánek, který si do své sbírky uloží luxemburskou stříbrnou medaili (snímek vpravo nad textem).  Výborný výkon předvedl i rovněž další český reprezentant v D1, který svou práci pečetil zlatou medailí a nejlepší celkovou pozic¨í ze všech Čechů, kdy načínal celkovou druhou desítku nejlepších carvingářů. Bronz získal rovněž i Miloš Skořepa. Za pozornost stojí i nový způsob ocenění, kdy  v kategorii D1 získali celkem čtyři soutěžící ke zlaté medaili i vysvědčení absolutního výkonu, kdy dosáhli plný počet možných bodů, aniž by u některého z rozhodčích ztratili jediný bod!

Dalšími českými zástupci byli jednotlivci v kuchařské soutěži, kromě zmíněnho zlatého Pavla Mináře, kdy největší úspěch dosáhl Jaroslav Václavek, jenž se ozdobil stříbrnou medailí a skončil na celkovém 36. místě. V cukrářské kategorii dosáhl kvalitní umístění Jiří Vojtek s celkovou 9. pozicí.

Zlatého úspěchu v českých barvách dosáhla rovněž Marie Kolínková v kategorii D2

Co bylo pro mne osobně překvapením, tak skutečnost, že jsme neměli v komisařských řadách ani jednoho našeho zástupce. V době, kdy jsme ještě neměli ředitele WACS pro kontinentální Evropu, jsme měli v Luxemburku i na olympiádě Milana Sahánka. Nyní máme prezidenta WACSU, máme i dva mezinárodní rozhodčí, ale místo v komisařském sboru, z českého pohledu, zelo prázdnotou. Přesto byli na lucemburské promenádě ke spatření dva čeští zástupci, kterými byli Vladislav Stuparič a Martin Slezák. Tito přední čeští kulináři zde absolvovali školení komisařských kádrů, kdy jejich akční působnost by měla být aktualizována snad již v příštím roce. Je nabíledni, že jejich případné nasazení na velké soutěži by bylo z našeho pohledu potřebné jako sůl. Je avšak otázkou jak je v této arbitrážní mlýnici velká tlačenice a zda bychom mohli s českými zástupci již počítat na erfurtské olympiádě, která po novém roce bude již za dvacet měsíců? Na konkrétní odpověď si budeme muset počkat do nějaké příští větší soutěže a nechme se překvapit, zda bude i pod českou komisařskou taktovkou?