1 – Kolik vám zůstalo zdraví a nervů po skončení letošní sezóny?
Letos to bylo těžké, protože jsme si dali vysoké cíle, které jsme většinou zdolali. Rozhodně nechceme příští rok v našem snažení polevit a pevně doufám, že se nám podaří udělat další krok dopředu. No a vysoké psychické i fyzické vypětí k tomu patří a počítá se s tím. Samozřejmě si občas ulevím jak hodně toho je, ale já jsem za to rád a zítra do toho jdu znovu.

2 – V čem všem ovlivňuje manažer práci národní týmu?
Práce manažéra týmu je především zajistit aby bylo kde, z čeho a komu vařit, zajistit cestu tam a zpátky, ubytování, PR aktivity, tedy především tak, aby byli všichni spokojeni  a nemuseli se starat o nic jiného než o soutěžní práci.

3 – Jakou podobu má manažerská práce např. v soutěži v dalekém  Singapuru?
To byla zkouška ohněm, zvláště těžké bylo jednání s firmou – s jejími úředníky, která nám zajištovala přepravu věcí do Singapuru. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že potřebovali dát najevo sílu úředníka nad prostým občanem. Jasně že jsem rád, že to nějak dopadlo, ale když zbytečně jsem v tom nechal týden své práce, to je veliká škoda. Například původně jsme se dohodli na tom, že převezou bednu z Prahy až do hotelu. Když už byla bedna na cestě, tak obrátili a řekli že potřebují abychom zajistili v Singapuru proclení našeho zboží, protože nemají  v místě určení agenta. Takže jsem musel sehnat jinou formu, která nám zboží proclila a dovezla do hotelu. Pak jsme tam měli ještě menší nedorozumění se spediterskou firmou. V Singapuru jsou jiné zvyklosti než u nás a je výhodnější jet 4 taxíky než jedním malým autobusem. Například od počtu 12 pasažérů musí být v autobuse delegát.
Výhodou bylo, že s námi byla Zuzka Albrechtová, která nám se vším moc pomohla. Když se teď ohlédnu, neumím si to bez Zuzky představit.

4 – V čem bude z manažerského pohledu odlišné manažerské působení při olympijské soutěži oproti jiným akcím světových pohárů?
Je to soutěž jako každá jiná, ale přece jen je o něco jinačí, je to olympiáda, vrchol čtyřleté přípravy a hodnocení. Je to ještě velmi daleko, ale letos určitě zahájíme přípravy, aby všechno proběhlo bez stresů.

5 – Vzdálenost mezi Prahou a Erfurtem není příliš veliká, kdy nám tak ulehčuje ekonomickou pozici ve spojení s dopravou. Ale přesto, jak vy byste viděl, kdyby kulinářská olympiáda měla proměnlivost působnosti svého pořádání podle systému sportovních olympijských her?
To je přeci jasný, do Erfurtu to máme blíž než někteří Němci. Výhoda ve vzdálenosti není jen ekonomická, ale jednoduší logistika a kratší čas na cestování přispívá k větší pohodě celého týmu. Pokud by se měla olympiáda přestěhovat do jiných měst, tak by se nedalo nic dělat. Museli bychom víc cestovat a počítat s vyššími náklady a složitější logistikou.

6 – V letošním Luxemburku vstoupila v platnost nová pravidla v teplé kuchyni. Došlo tím k projevu větší objektivity pro všechny. V čem byla tato skutečnost pro náš tým výhodou případně nevýhodou?
Změny se týkají množství připravených surovin. V minulosti platilo, že bylo možné dovézt až 80% hotových výrobků, a protože to nikdo nedokázal jasně specifikovat – ono to ani moc ostatně nejde, tak se stalo, že mnoho týmů toto pravidlo zneužívalo a přiváželi si téměř hotové a dochucené výrobky. Teď je situace taková, že všechno, včetně ozdob se musí připravovat na místě. Jediné, co se může dovézt, jsou vývary a fondy, ale nesmí být dochucené. Komisaři při kontrole mají možnost vývar i fond ochutnat. Zato se ale prodloužil čas na přípravu menu o dvě hodiny.  Je to rozhodně spravedlivější a lépe to ukazuje práci týmu v kuchyni.

7 – Rozjezd čerstvého větru organizace WACS hodlá ofoukat i regule ve studené kuchyni. Jak vy osobně vnímáte podobu tohoto rozhodnutí?
Jedná se o několik změn, z teplé i studené kuchyně. Například,  že národní týmy nebudou vařit oběd, ale večeři a další velmi zajímavá a důležitá změna je, že studené tabule národních týmů budou mít jednotnou úpravu od pořadatelů. Pro nás, a řadu dalších národních týmů je to velmi dobrá zpráva, ušetříme velké množství finančních prostředků za vývoj a přepravu designového stolu. Pro movitější týmy je to špatná zpráva, přijdou o efekt překvapení a designové podpory jídel. Sám jsem zvědavý, jak to celé dopadne.

8 – V čem vás dosavadní manažerská práce v národním týmu překvapila či dokonce zaskočila?
Snad tím, že objem práce je výrazně vyšší, než jsem očekával, a to zdaleka nedělám vše, co by si tým zasloužil, abych dělal. Je to práce na plný pracovní úvazek.
Dále mě velmi mile překvapilo chování a úroveň členů národního týmu. Všichni jsou ochotní si dávat velmi vysoké cíle a chápou důležitost týmové práce.  Moje velké přání je, aby to zůstalo takto i nadále.

9 – Když se vstupuje do nové funkce, mívá dotyčný hodně dobrých předsevzetí.
V kterých záležitostech, po dosavadních manažerských zkušenost, jste byl nucen odklonit kormidlo svého původního záměru?
Když si přečtu svůj původní „volební“ program, tak jsem zatím nedotáhl do konce samostatné webové stránky, na druhou stranu je to i tím, že vím jak je obtížné na sebe vzít závazek pravidelných aktualizací. Ale ještě jsem to nevzdal a tomto roce na tom určitě zapracuji. Mám za sebou téměř dva roky práce u národního týmu a po zkušenostech vzešlo mnoho nových úkolů a cílů, které postupně plníme, například natočení videa o národním týmu je skvělou ukázkou, jak jsme dokázali pružně reagovat na vzniklou potřebu.

10 – Kudy povede další směr trasy, z pohledu manažerského velínu, v přípravě národního týmu ve výstupu na olympijský vrchol?
Směr se nemění, ani cíl. Tvrdou  a trpělivou prací dosáhnout na první desítku světového žebříčku vidím jako reálnou, zvláště po rozhodnutí WACSu upravit podmínky pro studenou kuchyni. Na začátku roku 2010 jsem si nemyslel, jak moc bude tento rok úspěšný a pevně doufám, že takový bude i rok 2011.