Být cukrářem, může znamenat být součástí průmyslové výroby v niž se sériově produkuje jeden kus za druhým osm hodin téměř každým dnem. Ale být cukrářem může znamenat být uměleckým výtvarníkem na úrovni sochaře či malíře, který pohled na svět zachytí objektivem svého zraku, který příkladně lidskou postavu či předmět běžného užití povýší na vzácnou relikvii, jíž zvýrazněním působnosti některého detailu zkonkretizuje její význam.
Je bohužel pravdou, že malířů nebo sochařů dokáží mnozí z nás jmenovat mnoho, ale cukrář, který se zabývá figurativním cukrářským uměním je naprosté většině ukryt v anonymitě. Inu, co nemá hodnotu věčnosti, jako by ani nebylo. Ale nicméně hold a čest těm cukrářským výtvarníkům, kteří jsou řeholníky svého řemesla, že dokáží a rovněž že mají snahu, a to na hranici přežití, býti těmi, kteří zažehnou v naší duši plamínek vzácné kultury a dokáží nám zpestřit šeď všedního dne.
Podívejme se na práci italských cukrářských umělců, z jejich národní soutěže "Artistika" o nejlepší skulpturu z potravinářské suroviny.