Jeden z důležitějších treninků byla soutěž Intergastra Stuttgart 2012. Velmi dobře obsazená soutěž, skvěle organizovaná a zároveň tradičně díky velmi dobrým komisařům – je tato soutěž jedna z nejoblíbenějších v této kategorii. Komisaři u našeho stolu strávili dlouhý čas a pečlivě s námi probrali všechny chyby a nedostatky našich jídel. Dlužno dodat, že se s námi komisaři dohodli, že nás budou hodnotit tvrdě, jako na olympiádě – přeci jen výrobky členů NT AKC ČR byly výkonnostně trochu dál, než ostatní seniorské práce na jiných stolech.

Za NT AKC ČR soutěžili Norbert Hojda, Petr Vlásek, Pavlína Klopfštoková a Martin Svatek. Zkoušeli nové koncepce svých soutěžních jídel a všem se expozice velmi povedla. V celkovém
hodnocení získali:

Pavlín Klopfštoková - zlato                                                               Foto - Michal Moučka
Norbert Hojda - stříbro
Martin Svatek - stříbro
Petr Vlásek - stříbro

 

Zlaté ruce a bonbony Pavlíny Klopfštokové - Ovocné želé a Pomerančový marcipán

Budiž stříbro pochváleno

Jiří Řezáč z Větrníku

Když jsem se dozvěděl, že český národní tým odjel na zahraniční předolympijské zkušenou, a že ve městě Mercedesů a Porsche uspěl „pouze“ na stříbrnou, alespoň u naprosté většiny soutěžících, spadl mně kámen ze srdce. Byť to byla příprava, která do zážehu olympijského ohně bude několikrát reprízována, již zde v této německé „koňské zahradě“, jak zní překlad původního názvu Stuttgartu, započala bitva českých kuchařů a cukrářů o všemi generacemi soutěžních českých týmů toužebné zlato.

"Budiž tedy stříbro pozlaceno " Proč? Protože tým, který je v neustálé olympijské  snaze se odít do zlatého roucha a který už nejednou se dílčím způsobem soukal do jednoho  z jeho rukávů, nakonec v závěrečném hodnocení odcházel z pódia ve skromnějším stříbře. Měl jsem možnost se osobně mnohokrát přesvědčit, že naši olympionici jedou na doraz. Ale i přesto je v každém z nich ještě neviditelný kousíček rezervy, který je možné v rozhodující chvíli použít jako finální forsáž ke zteči výsledku. Všimněte si významové podoby slova využít. To znamená jednou. Nikoli využívat, což by  znamenalo opakovaný děj.

Sílu určenou pro tento jediný, respektive jedinečný okamžik, předvedla například lyžařka Kateřina Neumannová na zimních olympijských hrách v Turíně, kdy doslovně záhadným způsobem vyrazila na cílové rovině z houfu uštvaných soupeřek, včetně jí, a jakási záhadná síla jí dotlačila do zlatého cíle jejího životního závodu. Sama olympijská vítězka vyjádřila podiv nad tím, že tomu tak bylo ve chvíli, kdy zřetelně cítila, že  v sobě nemá kapku výkonu, aby se za tohoto stavu rozjela do tak excelentního finiše. Její osobní vyřčení znělo, že to musel být sám Bůh, kdo jí do zlaté olympijské pásky svou všemocnou silou dotlačil.
V obdobné duchu lze hovořit o metodách našeho fenomenálního trenéra s prací své, rovněž fenomenální svěřenkyně Martiny Sáblíkové.
Trenér, který dobře zná rezervoár dvojnásobné olympijské vítězky ve Vancouveru, navíc okrášlené šperkem dalšího olympijského bronzu ze stejných her, jí někdy v krizových chvílích hlásí na určitých úsecích záměrně o něco pomalejší čas oproti skutečnosti. Pan Novák velmi dobře ví, že Martina v sobě má tento silový rezervoár, aby ho navzdory již ze sebe vydaného maxima, mohla tímto způsobem ještě navýšit.
A rovněž tak u našeho týmu je lepší, že tato příprava byla prozatím pečetěna stříbrem, které umožní důkladnou analýzu pro vylepšování detailů, a bude tak podnětnou vzpruhou pro finiš v té nejvíce potřebné chvíli.
Ze Stuttgartu přijela se zlatem pouze Pavlína Klopfštoková, u které nemám žádných obav, protože její dlouhodobá zanícenost pro soutěže a na nich vše odevzdané vesměs do zlatých výsledků, je důkazem poctivé stability. Pavlína má oproti kuchařům výhodu i nevýhodu v tom, že je na svou práci, ve které vytváří monument,  sama a v poslední době ji potkává týmový paradox. 
Ten spočívá v tom, že když je tým zlatý, ona je stříbrná, viz. podzimní  Scheiblingkirchen (Warth) v Rakousku, a naopak, viz. Stuttgart.
Za rakouský výsledek avšak nemůže, protože do této pozice ji sesadila administrativní chyba, díky níž musel být někdo potrestán a ona shodou okolností byla tou, která sáhla do osudí pro černý míček.  Její jediný zlatý výsledek ze Stuttgartu našeho týmu je tak u ní jakousi satisfakcí za podzimní nešťastnou kolektivní vinu, jíž byla obětí.

Vrátím-li se ke kuchařskému hodnocení, tak jsem v sobě choval obavu, aby nepřijeli všichni se zlatem. Protože v této fázi předolympijské přípravy by to byla cesta do pekel uspokojení, která by mohla zpomalit rozjeté tempo více než tříroční přípravy a  vyvrcholit nepříjemným šokem na erfurtském pódiu. Protože takovýto výsledek by mohl svádět k pocitu, že se už něčeho dosáhlo. Žádný tým nesmí mít v sobě pocit, že je už něčeho dosaženo, ale že je životní potřebou v zájmu vytčeného cíle – dosahovat -. A pro české reprezentační družstvo, které již po dlouhou dobu balancuje na stříbrozlatém rozhraní, to platí dvojnásobně a proto lano olympijské přípravy musí být u něho stále napnuté, a nesmí ani na jedinou chvilinku u něho dojít k provisu.
Nechť se tedy našemu týmu daří stuttgartské stříbro v průběhu půlroční přípravy stále zušlechťovat a posléze v žáru olympijského plamene přetavit a zároveň vyrazit do podoby kýženého úspěchu.