Střední škola hotelová a služeb Kroměříž byla pro tentokrát tou, která na organizační ose tří moravských škol cukrářské soutěže Moravský pohár,  dovezla ukázku soutěžní dortové exhibice do jejího jubilejního 10. ročníku.
Je tomu již mnoho let nazpět, kdy z původní bzenecké inspirace, došlo prostřednictvím Střední potravinářské školy a služeb Brno, Charbulova k vtyvoření duální pořadatelské jednotky, kterou později SŠHaS Kroměříž rozšířila na pořadatelské trio.

Vkročit do prostor sálu kroměřížské školy bylo tentokrát zcela něčím jiným než dříve, kdy není myšlen interiérový prostor školy samotné, ale soutěže jako takové, kde pohled na zhotovené výrobky uštědřil doslovně ránu mezi oči. Výslednici zrakového vjemu lze vložit do výrazu kvalita, kvalita, kvalita. A to nejenom kvalita jednotlivců, ale celého soutěžního celku, kdy bez nadsázky lze hovořit asi o jednom, ne-li tentokrát nejvyrovnanějším ročníku přehlídky cukrářského umění v provedení dortové tvorby všech zúčastněných škol.
Nechci nic a nikoho přechválit, kdy tak raději vznesu řečnickou otázku, zda důvodem nebývalé vyrovnanosti kvality došlo díky příznivé konstelaci talentovaného žákovského uskupení, něco jako velká úroda zpěváků a písničkových tvůrců pop music šedesátých let a nebo se dočkalo kýžené sklizně kvalitní osivo cukrářských škol, které v podobě předvedených výkonů sklízely ve městě zapsaném na seznamu UNESCO bohatou žeň za svou efektivně prováděnou práci?

Ať tak či onak, bylo se na každý pád na co dívat a rozhodně komu pro tentokrát nebylo co závidět, tak to byla trojice ženských porotkyň Eliška Dernerová coby předsedkyně, jíž sekundovaly Pavlína Permedlová (dívčím jmenem Babušíková) a Eva Sedláčková,  z jejichž úst zaznělo něco ve smyslu již   v předchozích řadcích napsaného. Nebylo to avšak souznění pouze těchto hlasů, ale jednalo se o souzvukové unisono většiny přítomných.

Kdo tedy vyhrál? No kdože asi jiný než ten, kdo má v cukrářském Česku stejnou pozici jako turmalínový rubelit ve Svatováclavské koruně, tedy Vyšší odborná škola a Střední odborné učiliště Bzenec, tentokrát prezentovaná již zkušenou a úspěšnou soutěžní cukrářkou Monikou Kroupovou. A zde bychom  zase mohli popisovat dlouhou ságu cukrářské mléčné dráhy na sladké obloze, na jejímž počátku stál Eman Budík, kdy jeho štafetu převzala Marie Kučerová a dále Libuše Maléřová (viz. snímek zleva),  kdy nad tím vším je zdvižená taktovka ředitele Emila Ševčíka a na úspěchu se podílejí samozřejmě další a další, kdy všichni navlékají korálky  poctivé a nápadité práce na šnůrku uspěchu.
Ptát se na pocit vítězky, je se ptát asi tak, kolik že je jedna a jedna. Ale přesto jsem tento dotaz vůči šampionce 10. ročníku Moravského poháru vznesl, protože její výstup na stupně vítězů nebyl v případě kroměřížského klání jejím premiérovým soutěžním počinem.
Monika, která již ochutnala v minulém ročníku Moravském poháru v Brně úspěšný pocit ziskem druhého místa a zakrátko poté na Gastrohradci svoji cukrářsko-výtvarnou formu pečetila 1. místem, odpověděla s upřímností a souladem jejího nitra nad dosaženým úspěchem, že je to paráda.
Její letošní vítězná práce podchytila duch letošního krásného, byť teprve  dvoudenního jarního období, jež se odzrcadlilo v názvu díla "Jarní romance". Ta v praxi dodala vítěznému dílu odstín svěží vyrašivší zelené barvy. Panna cota přispěla pocitu jarní emoci vášní  malinového zbarvení, ananasové želé s kokosovou pěnou bylo prostředkem k harmonického vyladění celku.
Třetí dezert znázorňoval pistáciovou kostku s marcarpone a čokoládovou náplní.
Trenérka Libuše Maléřová hovoří o Moničině výtvarném fluidu, které z ní vyzařovalo již od samého prvopočátku její cukrářské éry. Pro zkušenou pracovnici s mládeží bylo zakrátko patrné, že se jedná o budoucí osobnost v silném vztahu k vyvolené profesi, která hovořila od samého počátku osobitou odlišností od ostatních žákyň. Ve zjednodušeném rčení, prostě talent od Pána Boha s návdavkem píle a zájmu o vlastní růst. Tím se z dua učitelka a svěřenkyně vytvořila profesní dvojice, která následně rukou spolupodílnou začala vytvářet rovněž i  vlastní projekty, vyznačující se colorovým designem ve směru moderního trendu.
A navíc, tato cukrářská dvojice překračuje cukrářský Rubikon v působnosti snahy o dosažení uměleckého maxima, kterým je práce s karamelem, ostatně průvodní znak bzenecké školy a jejích soutěžních výtvarných děl. A pokud by se někdo ptal po častých úspěších svěřenkyň bzencké líhně, tak by obdržel právě tuto karamelovou odpověď.
Doplněk podtextu bzeneckých úspěchů spočívá i navíc v úpřímné odpovědi Libuše Maléřové, která v otevřenosti  dodává, že karamel je silnou zbraní bzenecké cukrářské školy, ale že Monika zvládá karamel již lépe než ona sama. A před tímto výrokem, který objasňuje zákulisí bzeneckých předností, opravdu klobouk dolů.

  

Druhé místo znamenalo v 10. ročníku Moravského poháru mužský rod, alias Jakuba Dernera ze Střední Potravinářské školy a služeb Brno, Charbulova. V současné cukrařině jev, spíše již zřídka se vyskytující, ale na scéně sladkého řemesla přítomný. A jak by ne, když maminka Eliška je vývojovou pracovnicí cukrářské společnosti Enzyma Brno, kdy tak její profesní zaměření  se odrazilo na výběru potomkova povolání a nepřímo i na synovské pozici 10. ročníku cukrářského Moravského poháru. 
Jeho soutěžní počátky byly již na loňském brněnském poháru, který ovšem z pohledu Jakubových výsledků byl ohmatáním si toho, co taková soutěž obnáší. První náznak směru k cukrářským výšinám, a to dost výrazný, byl již v Pardubické soutěži "O nejatraktivnější výrobek roku", kdy v duálním působení dvou exponátů  obsadil Jakub 4. a 5. místo. O tři příčky výše již se dostal brněnský mladík v domácím prostředí na Gastrojunioru, kde skončil, opět v kategorii atraktivního výrobku, na 2. místě.
I v tvorbě druhého nejúspěšnějšího cukráře v Kroměříži letošního roku se odrazila jarní nálada, kterou prezentovala žlutá barva, jíž přibližovalo včelí zbarvení. Ke tvorbě se Jakub rozhodl využít modelovací hmoty, rovněž tak i marcipánové. Korpusy byly vytvářeny prostřednictvím sachrovy hmoty. Krémy spočívaly v banánovém, jablečném a pařížském provedení, ze šlehačky a krému latté. Třetí dezert obsahoval vyšlehanou belgickou čokoládu.

 

Pohár pro 3. nejlepší účastnici zamířil z Kroměříže horizontálním směrem až do Frenštátu pod Radhoštěm, kdy pro tamní Střední školu hotelnictví a gastronomie jej vydobyla Hana Parmová.
Námět jejího soutěžního výrobku spočíval v dortu určeného na oslavu křtin, kdy kolébka byla vytvořena z karamelu. Dezerty měly čokoládový a ovocný podklad. Hana byla na své první soutěži a její šance pro případné budoucno, připomeňme, že Hana se nachází  teprve ve druhém ročníku,  se odzrcadlily v tomto pěkném umístění.
Škoda, že opodál sedící trenérka odmítla komunikaci, protože bychom se o její svěřenkyni a o práci školy mohli dozvědět něco víc.

Kroměřížská soutěž měla ještě jedno pozitivum, které bývá někdy opomíjeno. Souběžně s jejím závěrem byly k dispozici i tištěné výsledky pro tisk, kdy díky této operativnosti pořadatelů mohla vzniknout tato ještě v noci po soutěži napsaná reportáž. Např. na takovém Gastrojunioru si o takovéto samozřejmosti lze jen nechat snít.

 - pokračování -