Pití laciného druhu tvrdého alkoholu je v Česku velmi rozšířené a dělá z nás světové ochlasty číslo jedna,  když ke svému již dřívějšímu světovému primátu ve spotřebě piva, jsme svoje „národní umění“ už  povýšili i v dalších konzumních  disciplínách a to tvrdého alkoholu a drogách. Potvrzuje to ostatně  americká agentura Bloomberg na základě statistik OSN a Světové zdravotnické organizace. Čili kdysi dávné tvrzení: „Vožralej  jak Dán“ již dávno vzalo za své a byť si to nebudeme chtít přiznat, tak se budeme muset smířit s tím, že tento příměr již patří nám a takto budeme i celým světem vnímáni. Co z toho vyplývá? Zavdává to podnět ve smyslu hesla, že kde je poptávka tam je i nabídka a výrobci s větší intenzitou dodávají tento artikl do prodejních sítí a posilují tím svůj zisk. Je to v tomto případě negativní stránka dobrého obchodního hesla, které hovoří o dání lidu toho, co chtějí.

Na tom není nic nelegálního, protože alkohol je zákonitý druh  povoleného nápoje, na kterém navíc není jako u cigaret nápis: „Ministr zdravotnictví varuje, že pití alkoholu může zabíjet“.
Ale i kdyby byl, nic to nezmění, protože touha oblbnout si mozek proti nějaké napsané poučce,  je nerovným soubojem vzduchovky s kanónem.
A všichni víme, že konzumace těchto odporných dryáků zdraví poškozuje i v té legální podobě, natož s metanolovou příměsi, u níž prý stačí půlprocentní přítomnost aby dokázala totálně zdevastovat organismus či zabíjet.
Bohužel tato společnost naivně přijala zákeřná pravidla imaginárního světa slibů, reklam a možností mít vše lehce, aniž by si uvědomila či měla zájem si uvědomit, že na zeměkouli platí fyzikální, tudíž i společenský zákon o rovnováze a  že je něco za něco. A ten platí  i na geografické ploše celého Česka. Pokud máme problémy  - a kdo je nemá – a domnívá se, že je vyřeší tím, že do sebe obrátí flašku tvdého chlastu, tam tím řeší pouze momentální stav svým oblbnutím, který se připočítá k jeho problémům po vystřízlivění navíc. Problémy se alkoholem nikdy nevyřeší, protože problém má svou zákeřnou podstatu v menší měrné váze než alkohol a je v něm tudíž nepotopitelný.
Pracoval jsem téměř pět let v Rakousku.  I tam byly  různé Würstchenstandy  či Imbissy, ale chodili tam vesměs lidi slušného vzezření a chování. Vagabundi se tam prakticky (až na opravdu ojedinělé výjimky) nevyskytovali. U nás stánky tohoto typu jsou v mnoha případech obleženy osobami sociálního odpadu, potácející se, močící na chodníku a otravující svým zjevem a chováním kolemjdoucí a o jejich duchaplných žvástech ani nemluvě. Bohužel s požehnáním či zaclonění si očí úřadů, policie a dalších.
Výjimka bývá v takovém případě potvrzením pravidla, jako třeba v Praze na Wilsoňáku, kde policie vtíravé, odpudivé a páchnoucí vagabundy vypráskala jednoduše obuškama ven. Tvrdím, že ku prospěchu věci! Ovšem ti pro změnu místo v nádražním vestibulu sedí nyní v protějším parku.
Kolik lidí tohoto státu se upírá ke slevám aniž si chce či dokáže představit co se za pojmem sleva skrývá? Je to vesměs zboží s prošlou lhůtou spotřeby a všichni víme, že i kazu.  Ale je to levnější, tak to prostě chci i kdybych se z toho měl třeba posrat. Tak je tomu i s alkoholem. Čím je lacinější, tím víc se ho prodá.
A výsledek máme nyní zde jak na talíři.
V čem je problém? Osobám bývají nabízena krátkodobá řešení, která mají svou podstatou dalekosáhlé důsledky. Viz. různé půjčky možnost nákupu různého zboží, pochybná internetová inzerce pofiderního zaměstnání apod. Touha po nabytí laciného majetku tímto způsobem umrtví rozumové centrum uvažování a zvítězí rozhodnutí vstoupit do falešné hry podvodníků, kteří mají nachystána různá tenata k dosažení svých plánů. Vystřízlivění z růžového snu představ je těžkým úderem kovové palice do hlavy toho, kdo se do takovéto hry nechal vtáhnout. Řešením bývá sáhnutí po alkoholu, s čím rychlejším účinkem, tím lépe. Extrémním koncem, ale ne ojedinělým, pak bývá provaz kolem krku, skok z výšky či výstřel ze střelné zbraně.
Prostě společnost a zejména mládež nebývá připravena na to, že život není telenovelovým rájem, ale tvrdou džunglí. Á propo, kdyby tomu bylo alespoň pouze tak, protože zvíře své problémy neřeší chlastem, nepřežírá se a zabíjí pouze v pudu sebezáchovy. To se o člověku bohužel říci nedá, kdy si ten ke svým potřebám musí přidávat vždy o několik řádů požadavků navíc. Vlastně ne několik, ale mnoho, co přesahuje rámec jeho potřeb a možností.
Nevychováváme dobře mládež, a to už od útlého věku. Problém je především v rodině, ve škole a společnosti jako celku. Pokud kritizujeme chování buď dětí nebo dorostenců tohoto pokolení, je potřeba přijmout trpkou pravdu, že jak jsme si je vychovali, takové je i máme. A nám se v tomto případě vrací jako bumerang všechny naše výchovné přehmaty, kterých jsme se dopustili.
Ty spočívaly především v tom, že jsme se dopustili největšího výchovného prohřešku, kterým je dávání vlastního negativního příkladu a potvrdili jsme sami na sobě okřídlené rčení, že nemáme nevychovaných dětí, ale nevychovaných rodičů. Každý sám, v tomto případě, bývá strůjcem svého štěstí. To samé platí o školách, kdy již mateřské a základní sehrávají v tomto směru největší roli. Bohužel ne vždy pozitivní. Já, jak je o mně známo, nepatřím k nějakým velkým ctitelům škol ve všeobecnosti, ale jsem přítelem vzdělání. A pokud se vzdělání nějaké škole svým žákům podaří vštípit tak, že si jeho podstatu podaří v sobě udržet na dlouho dobu, tak si jejich pracovníků vážím. Bohužel nelze v tomto smyslu takto hovořit o mnohých školách.
I já jsem se kdysi domníval, že vzdělání naleznu ve škole. Nebylo tomu tak. Připouštím, že jsem měl ve své snaze náročnosti možná špatný kompas, jehož střelka mně nezavedla do záměru cíle. Zvolil jsem trasu samoučné stezky, kterou jsem dláždil odbornými znalosti kvalitní literatury či konzultací s lidmi, kteří byli mistry svého oboru a rovněž svou úvahou. A jsem tam, kde jsem chtěl být.
To není chvála mého postupu, ale kritika těch, na které jsem vsadil a jim důvěřoval. Rovněž tak je možné se zmiňovat o různých výchovných zařízeních. Bydlím v blízkosti útulku pro děti, jejichž rodiče jsou zavřeni v kriminále nebo hospitalizováni v nemocnici či – a to bohužel – zemřeli při dopravní nehodě. Jedná se o děti věku mateřských škol či nižších ročníků školy základní. Každodenním pohledem na tohle zařízení nenacházím ve výchovném procesu žádnou pozitivní hodnotu, která by směřovala k přípravě na život. Žádná, byť i třeba formální rozcvička, která v dětech podněcuje smysl pro určitý řád. Žádný úklid malé zahrady, která přísluší k útulku. Na to je zde zřízenec, který za dětských pohledů tuto práci vykonává. Jejich rozpustilý křik prosycený nezřídka i vulgárními výrazy není dozorem eliminován. Shrneme-li vše uvedené, tak mládež vlivem rodiny, školy i společnosti není připravována na to, že dnešní svět, tedy ten tzv. „demokratický“ je pořádná raubírna. Přechod mladé generace do reálného světa je velkým nárazem do hlavy nechráněné přilbou skutečnosti a způsobuje duševní otřesy. Jako jeden z mnoha příkladů lze uvést frekventanty vysokých škol, kteří díky přesycenosti všelijakých nepotřebných fakult a univerzit nám vytváří armádu nezaměstnaných, kdy je tak univerzitní vzdělání degradováno nezřídka až do podoby nádeničiny.
To způsobuje duševní šok na který mladý člověk není připraven a odtud ke skleničce něčeho na zmírnění žalu bývá velmi krátká vzdálenost. Pití se stupňuje, řady pijáků se množí a když je požadavek, bývá i nabídka velmi operativně přítomna. A když národ prolije hrdlem celé sudy alkoholu, pak v návalu urychlení požadavků dojde k přehmatu a místo ohlupujícího nápoje  se v něm ocitne i příměs samovražedného či alespoň zdraví ničícího patoku. Ale může to být i jinak.
V souvislosti s jedovatou aférou se objevil i název likérky Drak. Myslete si co chcete – a nikdo si ani nic konkrétního myslet nemůže, protože není nic prokázaného. Navíc nechci Draku dělat advokáta, ale bylo by více než hloupé, kdyby takový profík jakým Drak je, si pod sebou vlastní pilou řezal větev tím, že by do svého výrobku za účelem nepatrného zisku (byl by vůbec jaký) lil něco, co by bylo i pro slepého očividné a způsobilo by Draku smrtelné sevření hrdla.
Víme kam až dokáže zajít konkurenční boj a opatření si nálepek s logem konkurenta dokáže pomoci i nějaký pracovník, který byl za něco seřván. A nebo existuje opravdu tak velký hajzl, že kvůli svému zisku neváhá jít přes mrtvoly.
Neví se prozatím nic, dělají se na stánkách opatření, v nichž se jednonohý snaží dostihnout jelena. Protože kdo měl nějakou šmelinu – a že je jich víc než dost, vůbec nepochybuji, ale ta je již buď přelita do okolkovaných lahví nebo skryta mimo terč státních pátračů.
O metanolové aféře nám bylo řečeno mnoho, ale prozatím žádný vyšetřovací orgán nebo médium nesdělilo, co to bylo za lidi, kteří přišli tímto způsobem o život nebo k újmě na zdraví.
Poslanci narychlo vyplodí spoustu zákonů a nařízení, které nebudou mít žádnou účinnost a pokud by se snad našel nějaký, jenž by měl něco na způsob hlavy a paty, tak je otázkou jakým způsobem jej dotáhnou do konce ti, kteří to mají v popisu své práce a jsou za to placeni?

Podle mne aféra brzy vyšumí, možná dostane flastr nebo bude zavřen nějaký zpozdilec, který nestačil vše hodit pod koberec a napříč tomu, že psi budou štěkat, karavana půjde dál. Kdo umřel tak umřel, kdo si zničil zdraví tak se na něho slušná a solidární společnost složí, a o co  víc jde?
O kouření byla už řeč a fabriky kuřáků hulí dál o stošest. O aidsu ví každý, ale souloží se rizikově dál jen to mlaská. Je zde metanolový problém a chlastá se dál a chlastat bude.
Je potřeba vzít v potaz jednu praktickou věc. A to, že na opití člověka se nepodílí alkohol, ale člověk sám.