Prohlédnout si SIGEP alespoň ve středním pohledu možností, které zde byly k vidění, by potřebovalo více než dva dny, jež jsme měli  k dispozici. Ale přesto i tak se dalo mnohé podchytit a zdokumentovat. Veletrh oplývá mnoha soutěžemi, semináři a nepřebernou řadou všemožných předváděcích akcí rozličných oborů, které jsou spojeny se – mohu-li to tak nazvat - sladkým průmyslem či výrazným doplňkem hlavní lidské potravinové nezbytnosti. O sladkostem již byla mnohokrát řeč, ale je pozoruhodné, jak velké popularitě se na tomto veletrhu těší káva, která byla zastoupena snad ve všech halách riminského SIGEPU. Ostatně káva je nejpouživanějším nápojem na světě, byť by se to na první pohled mohlo zdát jako nesmysl.
Zmrzlina, respektive směsi pro její přípravu,  bývá vždy jasnou dominantou zastoupenou obřími firmami, PREGEL, MEC, Fabbri, kterým sekundují desítky jdoucí až do tříciferné hodnoty, mnohých domácích malých firem.

Zmrzliny je na SIGEPU možnost viděl tolik, že by se snad i vešla na celou rozlehlou plochu Antarktidy. A jak bývá vžitou tradicí, tak se pokaždé u tohoto po italsku gelata můžeme těšit na nějaké překvapení. Pro tentokrát to byla feferonková zmrzlina, - no budiž -, ale zmrzlinu, která by měla slanou chuť, tak to se přiznám, že jsem uchutnal poprvé! Jinak už zažité standardy v pojetí SIGEPU jsou třeba jogurt s mákem -stále je řeč o zmrzlině -. Co je pozoruhodné při řeči se šíbry těch největších zmrzlinářskýc firem, které hýbou světem, je strategie změny myšlení zákazníka, kdy tento marketingový tah se dostal až tak daleko, že nabídnutá, chcete-li umně vnucená varianta konzumace zmrzliny,  se nalézá v té poloze, že se na trhu již nabízí zmrzlina pro snídani, oběd a večeři. Ve stejném plošném příměru, ale určitě v jiných zeměpisných šířých se lze, a to rovněž na příslovečném každém kroku, setkat s produkty patisserie, tedy cukrářskými výrobky.
Na veletrhu je možné se nakrmit především zrakem, méně i ústy - pochopitelně kromě velké sítě obchůdků za eura -, protože v takovém případě by se musely haly nafouknout kvůli degustačním uchazečům alespoň do objemu jedné z dvaceti italských oblastí Emilia Romagna s hlavním městem Boloní, kdy v této obasti se nachází i provincie Rimini. Ale v každém případě je zde možnost velké inspirace, napříč tomu, že nám technologie provedení zůstane z valné míry s nějvětší pravděpodobnosti utajena, ale pohled u pozorné a vnímavé cukrářky dovede rozpoznat mnohé, co se mnohokrát objeví ve výsledcích její práce. Zde mluvím z vlastní zkušenosti.

Asi jen ti nejstarší si možná ještě vzpomenou na doby, kdy, a to ještě dost ojediněle, u nás jezdili cukráři na kole s přívěsným nebo vepředu umístěným vozíkem se zásobníkem zmrzliny.
Takovýchto zařízení jezdí po Itálii spousta a to v různých modifikacích, která se vyznačují pohonem vlastní silou nebo jsou umístěna na tříkolovém podvozku a nebo vkusným stánkem ve stylu UFO s určením přívěsu za auto. A nebo rovnou speciální dodávka zkonstruována zvlášť pro tento účel.

  - pokračování -