Šlehačku, kterou používáme v cukrárenských, restauračních a kavárenských provozech, máme možnost získávat třemi standardními způsoby.
Použití spreje je nejjednodušší způsob přípravy produktu se šlehačkovým dozdobením. Zmáčkneme výpustný mechanismus a je to.
V tomto případě nemáme možnost už co ovlivňovat, protože vše je přítomno uvnitř podle toho, jak výrobce uznal za vhodné, respektive za výhodné. To vše dostaneme z obalu zmáčknutím výpustného ventilu, který pod působností oxidu dusného tento mix všerůzných „dobrot“ vytlačí na svět.
Skutečnost, že sprejovou šlehačku nalezneme v obchodech v běžných regálech, napovídá, že směs musí být velmi „vhodně“ ošetřena pro tento způsob skladování. Je použitelná kdykoliv i kdekoliv. Možnost její operativnosti je dorovnána rčením, něco za něco!



Dalším prostředkem k přípravě našlehaného a ochuceného mléčného krému je láhev na přípravu šlehačky za použití plynové bombičky s náplní N2O a smetany ke šlehání. Příprava šlehačky na tento způsob má oproti sprejovému použití výhodu v tom, že do láhve vkládáme námi vybranou šlehačku s možností jejího dochucení podle našich či zákaznických představ.
Záporem tohoto způsobu přípravy je cena bombiček, za současného způsobu nákupu. Dříve, kdy se jednalo o českou výrobu, se prováděl nákup výměnným způsobem, kdy vyprázdněné bombičky se vracely a  cena za naplněné, se rovnala pouze ceně plynu ( + - menší manipulační poplatek). Nyní se platí pokaždé i za bombičkové pouzdro.
Otázkou u této přípravy je optimálnost jejich náplně, kdy, a to ne až tak zřídka, bývá nutné použití více bombiček, aby se docílilo požadované konzistence šlehačky. Na tomto negativu se podílí občasné nedostatečné naplnění nebo tzv. ufouknutí, kdy jsme pak nuceni použít další bombičkou náplň. Svoji roli sehrává též konstrukčí uspořádání ventilu, který je součástí hlavového uzávěru a životnost těsnění, kdy u těchto komponentů platí okřídlené rčení, že nic netrvá věčně. Kdyby ale alespoň tak, protože  v tomto případě by byl u některých výrobků spíše vhodnější výraz: několikrát a dost!

Třetí z uvedených způsobů přípravy je šlehačkový výrobník Kream 2.5 italské značky FRIGOMAT dodávaný společností CESK a.s. v Brně.
Tento výrobník náleží do profesionální řady skupiny Kream, jejíž všechny kovové součásti jsou vyrobeny z nerezové oceli. Zásobník má objemovou kapacitu 2.5 l smetany, kdy v případě použití balení Tetrapak, jej lze umístit do zásobníku a takto provádět jeho odběr, kdy tak nedochází ke znečišťování zásobníku.
Šlehačkomat  dosahuje hodnoty nášlehu až 300 %.

Uvedené údaje ohledně šlehačkomatu uvádí výrobci i prodejce. Rozhodli jsem se pro pokus, který měl za rovných podmínek ukázat jak dlouho šlehačka vyrobená ve třech uvedených  šlehačkových  zařízeních vydrží.
Naplnili jsme misky o stejném množství do stejné výše ze šlehačkového spreje, ze šlehačkové láhve za použití bombičky a ze šlehačkomatu FRIGOMAT KREAM 2.5.
Nechali jsme šlehačku působit po dobu jedné, sedmi a třiceti minut.
Její podobu po uplynutí uvedených časů můžete vidět na následujících obrázcích.
Obrázky je možné klikem zvětšit.

 
                                                      
                                                       Čas 7 minut

                                                      Čas 30 minut

Kromě toho jsme provedli další test, jak vydrží šlehačka dlouho v kávě.  Opět jsme použili
stejné tři způsoby její výroby. Kávu jsme nalili do štíhlé sklenice o stejném množství a nastříkali šlehačku, kdy její výše přesahovala okraj o 5 cm. Nechali jsem šlehačku působit do doby až se v jedné sklenici šlehačka dosáhne její horní úrovně. Snímek ukazuje stav po 42 minutách.

Tři možnosti a tři výsledky ve stejné časové době a za stejných podmínek a za použití stejného druhu šlehačky. Výsledky, jak je na obrázních patrno, mají rozdílné hodnoty.
Test byl prováděn za přítomnosti návštěvníků předváděcího studia CESK, a.s. za vnitřní teploty 23 °C. Z uvedeného popisu je možná si utvořit představu, jaký způsob tvorby šlehačky je nejefektivnější a pro výrobce nejpotřebnější.