�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Promìna èlovìka |
| Autor: J.P. Vìtrník Datum vyd�n�: 23.12.2001 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=24 |
| Vánoèní pøekrásný èase kouzlo v nitru svém skrýváš, pøišel jsi mezi nás zase, pøes vloèky snìhové krásnì se díváš. |
| Vánoèní pøekrásný èase kouzlo v nitru svém skrýváš, pøišel jsi mezi nás zase, pøes vloèky snìhové krásnì se díváš. Zaplály svíèièky na stromku vánoèním, všichni jsou vzrušeni kouzelnou chvílí, s pocitem pøekrásným nevšedním k sobì jsou líbezní, milí. Každý je spokojen Vánoce slaví, pøesto však dítì tu oèima tìká, vzhlížejíc v obrázek nevšednì svatý, jehož výjevu hroznì se leká. Obrázek stálý je, vypadá nemìnì, oblièej dítìte zrakem výš míøí, tam do míst uprostøed na stìnì, kde boží syn spoután je v køíži. Trnová koruna hlavu mu pokrývá, høeby skrz dlanì ve køíž jsou vraženy, dítì údivem k obrazu nazírá, Bùh kdesi v nebesích a Ježíš na zemi. V zásluhu na køíž Ježíš je pøibitý, spasitel stal se všech lidí, zrádný vdìk, problém to letitý, slzy, žal, zoufání - všichni to vidí. Vnímá to èlovíèek pohledem dìtským, v hlavince mladièké myšlenky plynou, pøedstaven život je v rozmìru svìtským, zvažuje nad trestem a lidskou vinou. Vidí tak Ježíška, zázraènou bytost, neví, zda-li všechno jen zdá se, dítìte zmocní se veliká lítost, sepíná ruèièky a Krista ptá se. Proèpak jsi Ježíšku na køíži pøibit, jakýže èin mìl jsi to spáchat, kdože tì z èeho vlastnì chtìl vinit, chce se mì z toho, teïkon až plakat. Zrak míøí ke køíži, dívá se upøenì, sahá si na oèi, vùbec jim nevìøí, div totiž spatøuje na stìnì, pán hlavu pozvedl a z køíže hovoøí: "dobro-zlo, soupeøem vždycky jest, jak Zemì dva póly mívá, zrada, podlost, láska ba i èest, tak už to v životì bývá. Otec mùj seslal mì mezi lid, pravdu tak øíci mu chtìl, prodloužen jeho byl jsem vid, poselství pøinésti já lidem mìl. Uèil jsem milovat a úctu míti, kázal jsem, vykládal božího slova, že èlovìk v pokoøe musí žíti, øíkal jsem opìt a zase znova. Vodu jsem ve víno promìnil, nemocným navrátil zdraví, mrtvého v živého pozmìnil, jak boží vùle tak praví. Tohle jsem èlovìku skrz Otce nabídnul, leè v pøání krásném byla tu potíž, èlovìk nejenže lásku mou odmítnul, nýbrž ve zlobì pøibil mì na køíž". Naslouchá dítì slovùm Pánì, dobrotu v duši zasáhl šíp, víra v krvavé tone mu ránì, proè zemøels Ježíši, ty mìl jsi žít. Za velké ten malý, všechno chce odèinit, drobounké prstíky k pøísaze zvedá, vìøí, že pøec jednou dobrý bude lid, avšak s odporem Krista se shledá. Ne dítì, pøísahu neberu, nedìs se, teï mluví èistota tvých dìtských let, až pozdìji dospìlým staneš se, jinou to písnièku budeš mi pìt. Pozdìji opak tak bude se dít, høeb ostrý k tìlu mì pøiložíš, uchopíš kladivo, jím poèneš bít a podlost èlovìka tímto tak doložíš. Chvìje se tìlíèko èlovìka malého, chce mluvit v opaku Pánových slov, ve smyslu úmyslu velkého, však v mlhavých upadá mdlob. Jeho vjem posléze opìt vrací se, vidí zas stromeèek a kapra na stole, v pokoji všecinko vesele baví se, maminka budíc ho, promlouvá vesele. Usnul jsi synáèku ve spánku na chvilku, mùj hodný, drahý jsi hošíèek, øíci musím ti velikou novinku, že dáreèky právì teï, pøinesl Ježíšek |
Vytisknuto dne 21.11.2024 ze serveru |