�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Perník |
| Autor: cesky-raj.cz Datum vyd�n�: 13.05.2002 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=259 |
| V jedné vesnici se jménem Pøepeøe, žil kdysi pernikáø. Pekl perníky ještì lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještì ani perník moc neznali. Ten pernikáø se jmenoval Elis. |
| V jedné vesnici se jménem Pøepeøe, žil kdysi pernikáø. Pekl perníky ještì lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještì ani perník moc neznali. Ten pernikáø se jmenoval Elis. Místo chlévù a seníkù mìl pece a vèelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromeèky, rybièky, koèièky, pejsky i domeèky. Nìkteré stáli krejcar, jiné šesták a nìkteré i zlat'ák. Jednou se pernikáøi udála pøíhoda, která se v Pøepeøích vypráví dodnes. Pernikáø jako každý rok, šel do okolních mìst na trh prodávat perníky, které pøed poutí upekl. Dobøe mu to vynášelo, tak na trhy chodil rád. Až jednou... Ráno se vyhouplo na nebe sluníèko, které oziamovalo teplý a sluneèný den. Pernikáø již své zboží vybaloval v Dolním Bousovì a pøi tom prodával prvním pøíchozím. Zrovna se dohadoval se starostovou ženou jestli je srdce s nápisem „z lásky" za šest krejcarù nebo za deset krejcarù, když zaznìly fanfáry. Na námìstí zastavil koèár, zlatem a støíbrem zdobený. Z koèáru s dvìma páry bílých koní a s j edním párem koòù èerných, vystoupili hrabì, hrabìnka a jejich dcera. Hned se sluhy v patách, se vypravili obhlédnout trh. Až se koneènì dostali k našemu pernikáøi. Hrabì si nejprve Elisa a jeho výrobky prohlédla ptal se: „Je ten perník medový?" „Ano, pane", odpovìdìl Elis. „Pøejete si nìjaké perníky koupit? Vaše dcera, pane, by jistì ráda chtìla tuhle pannu." „Chceš ji Elisabeto?" otázal se hrabì dcery. „Chci všechno", øekla umínìnì Elisabeta. A tak hrabì vykoupil skoro celý krám. Nabídl ještì Elisovi, jestli by nechtìl u nìho péct na zámku. Elis se chvíli rozvažoval, a pak návrh odmítl. Hrabì mu spoèítal všechny výhody, které by u nìho na zámku v Pardubicích mìl. Ale Elis trval na svém. Co by si bez nìho doma poèala žena, desetiletý syn Janek a jeho vèely. Jak se mùže obejít chlapec u své milé bez perníkového srdce? A v tomhle okolí žádný jiný pernikáø není! A tak se pernikáø Elis a hrabì z Pardubic pohádali, že to vidìli všichni obyvatelé Dolního Bousova. Nakonec se dohodli, že Elis se k hrabìti odstìhuje do Pardubic s celou svou rodinou a hospodáøstvím. Od té doby jsou slavné svými perníky Pardubice a ne Pøepeøe. Povìsti - Písnì a báje z Èeského ráje, Jaroslav Folprecht, 2000 |
Vytisknuto dne 21.11.2024 ze serveru |