�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz)
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o.
Upozorn�n�: Doslovn� ani ��ste�n� p�eb�r�n� tohoto materi�lu nen� povoleno bez p�edchoz�ho p�semn�ho svolen� spol. V�trn�k, s.r.o.
Takto vyti�t�n� str�nka nen� dokladem shody vyti�t�n�ho textu se skute�n�m �l�nkem a jako takov� nem��e ani b�t pou�ita.
Kavárna i cukrárna musí poskytovat pocit zvláštnosti
Datum vyd�n�: 28.09.2014
URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=2987
Musí být pøívìtivá a milá. Dokonce víc než byt. Proto se èlovìk k takovému zadání musí chovat jinak, než když dìlá byt nebo kanceláø.
Od roku 1996, kdy Barbora Škorpilová založila spoleènì s Janem Nedvìdem ateliér Mimolimit, zrealizovali na ètyøicet svých architektonických a designérských projektù. Skoro polovinu z nich tvoøí návrhy interiérù restaurací a kaváren. Nedávno k nim pøibyly další dvì - Café Emporio a Café Nubo v pražském nákupním centru Palác Flóra.
V èem jsou ty kavárny stejné a èím se liší?
Ve všech mají stejnou kávu a dorty, ale úplnì jiný interiér, což bylo pøání investora Davida Mizrahi.
Èím vás pøitahují kavárny ? Naší první realizovanou restaurací byla v roce 2000 Zahrada v Opeøe, zakázku jsem brala jako výzvu. Nikdy pøed tím jsem nic podobného nedìlala a nikdo nevìøil, že to zvládnu. I já jsem mìla urèité pochybnosti - v bývalém Parlamentu, mezi dvìma dálnicemi, to pøece nemùže být úspìšné místo, øíkala jsem si. Ale pøesto se to povedlo. Tím byl odstartován urèitý boom mých restaurací a kaváren .
Jak by mìla podle vašeho názoru kavárna vypadat?
Musí být pøívìtivá a milá. Dokonce víc než byt. Proto se èlovìk k takovému zadání musí chovat jinak, než když dìlá byt nebo kanceláø.
Jak?
Když navrhujete interiér kavárny , musíte lidem nabídnout zvláštní pocity, atmosféru, která je pøitáhne.
Jak to dokážete?
Základem je dobrá dispozice a její variabilita, promyšlená tak, aby se hostùm pøíjemnì sedìlo a aby mìli mezi sebou dobøe nastavené vzdálenosti. Nezastupitelnou roli hraje svìtlo, barvy, dekorace i personál.
Existuje na to nìjaký klíè?
Když teï øeknu pár vìcí, tak je velká pravdìpodobnost, že to bude kavárna , která je pohodlná: Židle s podruèkami, menší, lehèí stolky, protože lidem dávají pocit, že sedí blíž u sebe, jemné osvìtlení, nepøesvícený interiér, kombinace židlí a lavic, škála teplých barev, svíèky, exotické kvìtiny - prostì taková dovolená. Ale všechno se to dá porušit a pøitom vytvoøit pøíjemnou kavárnu .
Co je v kavárnì dùležitìjší, dobrá káva anebo dobrý design?
McDonald's zadal nedávno studii, v níž odborníci zkoumali, nakolik je pro èlovìka rozhodující design pøi výbìru kavárny nebo restaurace . Z výzkumu vyplynulo, že to je více než osmdesát procent. Ohromnì mì to potìšilo.
Èím se pro vás jako pro designérku odlišuje kavárna a bistro?
Kavárna je pro mì klidnìjší prostøedí, kde se tolik nepodává jídlo , kde hraje pøíjemná hudba a kde si èlovìk povídá, ète noviny. Bistro by v mém podání mìlo svým zpùsobem navozovat rychlost a pøehlednost - abych se rychle dozvìdìla, jaké jídlo mohu mít, stejnì rychle ho dostala a mohla odejít.
Myslíte si, že dnes atmosféra kaváren pøipomíná ještì nìco z éry jejich rozkvìtu ve 20. a 30. letech?
Urèitì ne. Tehdy nebyla nákupní centra a žádné kavárny , do nichž by lidé jezdili s nákupními vozíèky. Ale i dnes se stalo urèitou zvyklostí, že èlovìk alespoò jednou za den zajde do kavárny , s nìkým se tam potká, vyøídí schùzky a mezi tím telefonuje. Vznikl také zvláštní druh internetových kaváren , kde se lidé nechtìjí potkávat, ale kam chodí psát dopisy. Vlastnì se tam potkávají s lidmi, kteøí jsou strašnì daleko.
Chodíte ráda do kavárny ?
Nemám na to moc èas, ale když chodím, tak do tìch "svých", které jsme navrhli. Nejèastìji za Davidem Mizrahi, protože tam umìjí udìlat nejlepší kávu.
Jaký typ interiéru navrhujete nejradìji?
Mám ráda pøíjemné a milé klienty. Pak už je jedno, jestli s tím èlovìkem navrhujete byt, kavárnu , restauraci nebo hotel . Hlavnì ten èlovìk musí být zajímavý.
Už jste odmítla klienta proto, že vám nesedìl?
Ne, ale vìtšinou ho nepoznáte na první nebo druhé schùzce, kde se o spolupráci rozhoduje. Ale odmítla jsem klienta proto, že máme moc práce.
Respektujete vždycky pøání klienta?
Úplnì. Snažím se ho vyslechnout a pochopit, co on od toho interiéru potøebuje. A i když to nìkdy vypadá, že to celé jakoby "pøetoèíme", vždy se snažíme jeho problém vyøešit. Ještì nemáme nespokojeného klienta.
Kdo tvoøí vaši klientelu?
Ze sedmdesáti procent jsou to cizinci, kteøí v Praze žijí a ze tøiceti procent Èeši. Vìtšinou jsou to lidé, kteøí o architektuøe a designu nìco vìdí, mají je jako svoji zálibu, a v dané chvíli už tøeba také vìdí, proè jdou právì k nám. Pøestože jsme velmi krátkou dobu na trhu, a jsme velmi mladý ateliér, já jsem tady více ménì nejstarší, tak nás znají.
Vytváøíte si osobní vztah ke klientùm?
Zrovna dnes ráno jsem v rádiu slyšela rozhovor s Evou Jiøiènou, která øíkala, že je-li projekt úspìšný poznáte podle toho, jestli máte na konci o pøítele víc. A to mi pøipadá nejvýstižnìjší. S tìmi lidmi prožijete kus života. To nejsou týdenní záležitosti, byt trvá tak pùl roku a toho èlovìka vídáte minimálnì jednou týdnì. A to už se vytvoøí nìjaký vztah.
Jste pøísná?
Myslím že ne. K nám èasto pøicházejí lidé, kteøí mají byt v rozestavìném stavu. V takovém pøípadì to pak možná vypadá, že jsem spíš pøísná nebo dokonce krutá. Øíkám: Tyhle stìny musí spadnout a tyhle pøíèky je tøeba posunout. Protože ono se nìkdy zdá, že bytový design je jenom o nábytku, ale ono jde o rozložení prostoru. Takže když nìkam pøijdeme, nebojíme se dìlat vìtší zmìny - bourat pøíèky, zvìtšovat otvory, nepoužívat bìžné rozmìry, navrhovat nové osvìtlení.
Pokud pøijmete zakázku, co dìláte vy a na èem se podílejí vaši spolupracovníci?
Já vždycky pøináším vize, vytváøím koncepce a inspiruji práci s novými materiály a technologiemi. Na kavárnách pro Davida Mizrahi se mnou spolupracovali zejména Miloš Beran a Lukáš Juøina. Protože tøi lidi kavárnu nakreslí øeknìme za tøi ètyøi týdny. A pak jsou vìtší projekty a na nich pracuje daleko víc lidí. Nás v Mimolimitu zatím není moc - dvanáct. Chci, aby ateliér ještì trochu vyrostl, ale skonèila bych tak na dvaceti lidech. To je zatím moje ideální pøedstava.
Jak vlastnì fungujete jako designérka a zároveò architektka? Potýkají se ve vás nìkdy tyhle dvì profese anebo jsou vždy v souladu?
Mohou být docela klidnì v souladu, pokud postupujete od celkové koncepce k jednotlivým designovým celkùm, a potom k designovým detailùm. Pøitom ten detail se mùže stát ústøedním motivem interiéru, pokud se tak architekt rozhodne. A je také dobré nìco vìdìt jak o stavebních konstrukcích, tak o technologiích a materiálech a všechno kombinovat dohromady. Já si myslím, že to je plus, mít pøehled z obou stran.
Které projekty vás nejvíc potìšily?
Mì vždycky hodnì baví ten poslední, ale mám ráda i ty minulé. Na druhou stranu nejsem na nich závislá.
Závislá?
V tom smyslu, že bych se o nì strašnì bála a pøemýšlela, jestli se s nimi zachází dobøe.
Když máte navrhnout tøeba byt, kde zaènete?
Rozložením prostoru. Vždy je dobré mluvit s èlovìkem, který v tom bytì bude bydlet a dozvìdìt se, v jakých èasových pásmech ho bude užívat. Ale každopádnì platí: Ložnice na východ, obývák na jihozápad, pokud je pracovna, tak na sever, s tím se nedá nic zkazit. A potom musíte najít vztahy mezi jednotlivými místnostmi, protože nìkdo víc využije kuchyò s jídelním stolem, zatímco jiný èlovìk chce mít kuchyò oddìlenou a zavøenou a chce užívat obývák a pracovnu. Nìkdo pomalu ten obývák vùbec nechce a chce jenom kuchyò a ložnici. Jeden si pøeje velkou a druhý malou šatnu. Každý èlovìk je jiný. Záleží na tom, aby se to v každém bytì všechno hezky poschovávalo a rozmístilo a lidem se tam dobøe bydlelo.
Máte nìjaký architektonický nebo designérský sen?
Mám. Velký dùm. Ještì jsem žádný velký dùm nepostavila, všechno to byly zatím jenom rekonstrukce. Takže bych chtìla postavit velký dùm a dìlat do nìj interiér.
Kolik hodin dennì pøemýšlíte o práci?
Døív jsem do práce chodila ráno kolem deváté. V souèasné dobì máme hodnì nároèných zakázek, takže chodím tak na pùl osmou a odcházím kolem pùlnoci. Nìkdy už mi to pøeroste pøes hlavu a pak musím celý den spát.
Stalo se vám nìkdy, že jste nìjaký problém nevyøešila?
Ne. Prostì nejde si vymyslet nìjakou koncepci a trvat na ní za každou cenu. Nìkdy se stane, že zaènete nápad kreslit nebo vám ho zaène nìkdo rozkreslovat a ono se ukáže, že to nebude fungovat. Je potøeba si vèas uvìdomit, že je to slepá ulièka, odhodit to a zaèít jakoby ten problém øešit jinak. První úsudek nemusí být vždycky správný.
Jak máte vyøešené své vlastní bydlení?
Špatnì. Nemám èas. Až teprve teï dochází na mùj byt. Jeden kolega z ateliéru mi ho pomáhá kreslit.
Jak ten byt bude vypadat?
Jsem vášnivý obdivovatel Ingo Maurera takže budu investovat do jeho lampièek. A také do stolù a dalších vìcí, které si navrhuji sama a které se dají stìhovat. Nepoèítám s tím, že bych v tomto bytì zùstala napoøád, takže nehodlám pøíliš investovat napøíklad do podlah. Bude to jakoby rozumná skoøápka, což je asi bìžný pøístup lidí, kteøí si navrhují byt.
Jste drahá?
Myslím, že ano, ale cena odpovídá kvalitì.
Jste bohatá?
Asi ne, ale vytváøení krásných vìcí mì baví.
Barbora Škorpilová
Vystudovala Støední umìleckoprùmyslovou školu v Praze, obor konstrukce a tvorba nábytku. V letech 1991 až 1997 studovala na Vysoké škole umìleckoprùmyslové v Praze v Ateliéru architektury a designu u profesora Boøka Šípka, v roce 1997 a 1998 byla na VŠUP asistentkou ak. arch. Jiøího Pelcla v Ateliéru architektury a designu. V roce 1996 založila s architektem Jiøím Nedvìdem studio Mimolimit, kde vzniklo na ètyøicet projektù interiérù a staveb (napø. hotely Neruda, Holiday Inn, restaurace Zahrada v Opeøe, Square, Kampa Park, Hergetova Cihelna, kavárny Café Emporio, Fragille, Bubble Club, Obytný soubor Atletická, Rezidence Belgická, interiéry bytù, obchodù a kanceláøí). Vystavovala v Praze, Milánì, Londýnì, Budapešti a New Yorku. Ihned
V èem jsou ty kavárny stejné a èím se liší?
Ve všech mají stejnou kávu a dorty, ale úplnì jiný interiér, což bylo pøání investora Davida Mizrahi.
Èím vás pøitahují kavárny ? Naší první realizovanou restaurací byla v roce 2000 Zahrada v Opeøe, zakázku jsem brala jako výzvu. Nikdy pøed tím jsem nic podobného nedìlala a nikdo nevìøil, že to zvládnu. I já jsem mìla urèité pochybnosti - v bývalém Parlamentu, mezi dvìma dálnicemi, to pøece nemùže být úspìšné místo, øíkala jsem si. Ale pøesto se to povedlo. Tím byl odstartován urèitý boom mých restaurací a kaváren .
Jak by mìla podle vašeho názoru kavárna vypadat?
Musí být pøívìtivá a milá. Dokonce víc než byt. Proto se èlovìk k takovému zadání musí chovat jinak, než když dìlá byt nebo kanceláø.
Jak?
Když navrhujete interiér kavárny , musíte lidem nabídnout zvláštní pocity, atmosféru, která je pøitáhne.
Jak to dokážete?
Základem je dobrá dispozice a její variabilita, promyšlená tak, aby se hostùm pøíjemnì sedìlo a aby mìli mezi sebou dobøe nastavené vzdálenosti. Nezastupitelnou roli hraje svìtlo, barvy, dekorace i personál.
Existuje na to nìjaký klíè?
Když teï øeknu pár vìcí, tak je velká pravdìpodobnost, že to bude kavárna , která je pohodlná: Židle s podruèkami, menší, lehèí stolky, protože lidem dávají pocit, že sedí blíž u sebe, jemné osvìtlení, nepøesvícený interiér, kombinace židlí a lavic, škála teplých barev, svíèky, exotické kvìtiny - prostì taková dovolená. Ale všechno se to dá porušit a pøitom vytvoøit pøíjemnou kavárnu .
Co je v kavárnì dùležitìjší, dobrá káva anebo dobrý design?
McDonald's zadal nedávno studii, v níž odborníci zkoumali, nakolik je pro èlovìka rozhodující design pøi výbìru kavárny nebo restaurace . Z výzkumu vyplynulo, že to je více než osmdesát procent. Ohromnì mì to potìšilo.
Èím se pro vás jako pro designérku odlišuje kavárna a bistro?
Kavárna je pro mì klidnìjší prostøedí, kde se tolik nepodává jídlo , kde hraje pøíjemná hudba a kde si èlovìk povídá, ète noviny. Bistro by v mém podání mìlo svým zpùsobem navozovat rychlost a pøehlednost - abych se rychle dozvìdìla, jaké jídlo mohu mít, stejnì rychle ho dostala a mohla odejít.
Myslíte si, že dnes atmosféra kaváren pøipomíná ještì nìco z éry jejich rozkvìtu ve 20. a 30. letech?
Urèitì ne. Tehdy nebyla nákupní centra a žádné kavárny , do nichž by lidé jezdili s nákupními vozíèky. Ale i dnes se stalo urèitou zvyklostí, že èlovìk alespoò jednou za den zajde do kavárny , s nìkým se tam potká, vyøídí schùzky a mezi tím telefonuje. Vznikl také zvláštní druh internetových kaváren , kde se lidé nechtìjí potkávat, ale kam chodí psát dopisy. Vlastnì se tam potkávají s lidmi, kteøí jsou strašnì daleko.
Chodíte ráda do kavárny ?
Nemám na to moc èas, ale když chodím, tak do tìch "svých", které jsme navrhli. Nejèastìji za Davidem Mizrahi, protože tam umìjí udìlat nejlepší kávu.
Jaký typ interiéru navrhujete nejradìji?
Mám ráda pøíjemné a milé klienty. Pak už je jedno, jestli s tím èlovìkem navrhujete byt, kavárnu , restauraci nebo hotel . Hlavnì ten èlovìk musí být zajímavý.
Už jste odmítla klienta proto, že vám nesedìl?
Ne, ale vìtšinou ho nepoznáte na první nebo druhé schùzce, kde se o spolupráci rozhoduje. Ale odmítla jsem klienta proto, že máme moc práce.
Respektujete vždycky pøání klienta?
Úplnì. Snažím se ho vyslechnout a pochopit, co on od toho interiéru potøebuje. A i když to nìkdy vypadá, že to celé jakoby "pøetoèíme", vždy se snažíme jeho problém vyøešit. Ještì nemáme nespokojeného klienta.
Kdo tvoøí vaši klientelu?
Ze sedmdesáti procent jsou to cizinci, kteøí v Praze žijí a ze tøiceti procent Èeši. Vìtšinou jsou to lidé, kteøí o architektuøe a designu nìco vìdí, mají je jako svoji zálibu, a v dané chvíli už tøeba také vìdí, proè jdou právì k nám. Pøestože jsme velmi krátkou dobu na trhu, a jsme velmi mladý ateliér, já jsem tady více ménì nejstarší, tak nás znají.
Vytváøíte si osobní vztah ke klientùm?
Zrovna dnes ráno jsem v rádiu slyšela rozhovor s Evou Jiøiènou, která øíkala, že je-li projekt úspìšný poznáte podle toho, jestli máte na konci o pøítele víc. A to mi pøipadá nejvýstižnìjší. S tìmi lidmi prožijete kus života. To nejsou týdenní záležitosti, byt trvá tak pùl roku a toho èlovìka vídáte minimálnì jednou týdnì. A to už se vytvoøí nìjaký vztah.
Jste pøísná?
Myslím že ne. K nám èasto pøicházejí lidé, kteøí mají byt v rozestavìném stavu. V takovém pøípadì to pak možná vypadá, že jsem spíš pøísná nebo dokonce krutá. Øíkám: Tyhle stìny musí spadnout a tyhle pøíèky je tøeba posunout. Protože ono se nìkdy zdá, že bytový design je jenom o nábytku, ale ono jde o rozložení prostoru. Takže když nìkam pøijdeme, nebojíme se dìlat vìtší zmìny - bourat pøíèky, zvìtšovat otvory, nepoužívat bìžné rozmìry, navrhovat nové osvìtlení.
Pokud pøijmete zakázku, co dìláte vy a na èem se podílejí vaši spolupracovníci?
Já vždycky pøináším vize, vytváøím koncepce a inspiruji práci s novými materiály a technologiemi. Na kavárnách pro Davida Mizrahi se mnou spolupracovali zejména Miloš Beran a Lukáš Juøina. Protože tøi lidi kavárnu nakreslí øeknìme za tøi ètyøi týdny. A pak jsou vìtší projekty a na nich pracuje daleko víc lidí. Nás v Mimolimitu zatím není moc - dvanáct. Chci, aby ateliér ještì trochu vyrostl, ale skonèila bych tak na dvaceti lidech. To je zatím moje ideální pøedstava.
Jak vlastnì fungujete jako designérka a zároveò architektka? Potýkají se ve vás nìkdy tyhle dvì profese anebo jsou vždy v souladu?
Mohou být docela klidnì v souladu, pokud postupujete od celkové koncepce k jednotlivým designovým celkùm, a potom k designovým detailùm. Pøitom ten detail se mùže stát ústøedním motivem interiéru, pokud se tak architekt rozhodne. A je také dobré nìco vìdìt jak o stavebních konstrukcích, tak o technologiích a materiálech a všechno kombinovat dohromady. Já si myslím, že to je plus, mít pøehled z obou stran.
Které projekty vás nejvíc potìšily?
Mì vždycky hodnì baví ten poslední, ale mám ráda i ty minulé. Na druhou stranu nejsem na nich závislá.
Závislá?
V tom smyslu, že bych se o nì strašnì bála a pøemýšlela, jestli se s nimi zachází dobøe.
Když máte navrhnout tøeba byt, kde zaènete?
Rozložením prostoru. Vždy je dobré mluvit s èlovìkem, který v tom bytì bude bydlet a dozvìdìt se, v jakých èasových pásmech ho bude užívat. Ale každopádnì platí: Ložnice na východ, obývák na jihozápad, pokud je pracovna, tak na sever, s tím se nedá nic zkazit. A potom musíte najít vztahy mezi jednotlivými místnostmi, protože nìkdo víc využije kuchyò s jídelním stolem, zatímco jiný èlovìk chce mít kuchyò oddìlenou a zavøenou a chce užívat obývák a pracovnu. Nìkdo pomalu ten obývák vùbec nechce a chce jenom kuchyò a ložnici. Jeden si pøeje velkou a druhý malou šatnu. Každý èlovìk je jiný. Záleží na tom, aby se to v každém bytì všechno hezky poschovávalo a rozmístilo a lidem se tam dobøe bydlelo.
Máte nìjaký architektonický nebo designérský sen?
Mám. Velký dùm. Ještì jsem žádný velký dùm nepostavila, všechno to byly zatím jenom rekonstrukce. Takže bych chtìla postavit velký dùm a dìlat do nìj interiér.
Kolik hodin dennì pøemýšlíte o práci?
Døív jsem do práce chodila ráno kolem deváté. V souèasné dobì máme hodnì nároèných zakázek, takže chodím tak na pùl osmou a odcházím kolem pùlnoci. Nìkdy už mi to pøeroste pøes hlavu a pak musím celý den spát.
Stalo se vám nìkdy, že jste nìjaký problém nevyøešila?
Ne. Prostì nejde si vymyslet nìjakou koncepci a trvat na ní za každou cenu. Nìkdy se stane, že zaènete nápad kreslit nebo vám ho zaène nìkdo rozkreslovat a ono se ukáže, že to nebude fungovat. Je potøeba si vèas uvìdomit, že je to slepá ulièka, odhodit to a zaèít jakoby ten problém øešit jinak. První úsudek nemusí být vždycky správný.
Jak máte vyøešené své vlastní bydlení?
Špatnì. Nemám èas. Až teprve teï dochází na mùj byt. Jeden kolega z ateliéru mi ho pomáhá kreslit.
Jak ten byt bude vypadat?
Jsem vášnivý obdivovatel Ingo Maurera takže budu investovat do jeho lampièek. A také do stolù a dalších vìcí, které si navrhuji sama a které se dají stìhovat. Nepoèítám s tím, že bych v tomto bytì zùstala napoøád, takže nehodlám pøíliš investovat napøíklad do podlah. Bude to jakoby rozumná skoøápka, což je asi bìžný pøístup lidí, kteøí si navrhují byt.
Jste drahá?
Myslím, že ano, ale cena odpovídá kvalitì.
Jste bohatá?
Asi ne, ale vytváøení krásných vìcí mì baví.
Barbora Škorpilová
Vystudovala Støední umìleckoprùmyslovou školu v Praze, obor konstrukce a tvorba nábytku. V letech 1991 až 1997 studovala na Vysoké škole umìleckoprùmyslové v Praze v Ateliéru architektury a designu u profesora Boøka Šípka, v roce 1997 a 1998 byla na VŠUP asistentkou ak. arch. Jiøího Pelcla v Ateliéru architektury a designu. V roce 1996 založila s architektem Jiøím Nedvìdem studio Mimolimit, kde vzniklo na ètyøicet projektù interiérù a staveb (napø. hotely Neruda, Holiday Inn, restaurace Zahrada v Opeøe, Square, Kampa Park, Hergetova Cihelna, kavárny Café Emporio, Fragille, Bubble Club, Obytný soubor Atletická, Rezidence Belgická, interiéry bytù, obchodù a kanceláøí). Vystavovala v Praze, Milánì, Londýnì, Budapešti a New Yorku. Ihned
Vytisknuto dne 21.11.2024 ze serveru
Cukr��.cz (www.cukrar.cz)
Konec �l�nku