Vánoc svátost v duši pusté

Jiří V. Řezáč

Vánoc svíce zažehnutá
na vánočním stromečku,
mysl v svátosti pohnutá,
v níž člověk pěje písničku.

Píseň tichou, píseň svatou
- o zázraku zrození -
jež způsobil změnu takou,
- co osud lidstva promění. -

Od těch dob tak zvykem bývá,
že lid svíce rozsvěcuje,
v době zrodu, když se stmívá,
- v němž zrod Pána oslavuje.  -

A dárky těm co miluje,
pod zářící strom ukládá,
lásku tím svou zobrazuje,
a  krásná vládne nálada.

Byť bys´mohl být člověče,
- stejně dobrý jako v dnešku -
a v úctě svírat otěže,
- beze zla a bez prohřešku. -

Tak si přeje ten, ty jehož,
zrod dnes hlasně oslavuješ,
kdy tak pokrmy ty čehož,
- v pojídání dosahuješ. -

Však věz tvore zjevu lidí,
- že jen v duši bývá úcta, -
a ten kdož v jídle úctu vidí,
 - že jeho duše bývá pustá… -