Již po třicátéosmé se sešly tisícerohlavé davy ve světovém středobodu cukrářského a zmrzlinářského veletrhu riminského SIGEPU aby své profesní poznatky obohatily o vše,  co se během jednoho roku událo v jejich oboru, či aby na své vlastní chuťové buňky okusily co lze na jejich zhotovovaných produktech ještě vylepšovat.
SIGEP není jen statická výstava, ale především rušná činnost předváděcích akcí, odborných fór a konferencí, kdy své nadstandardní oborové znalosti sdělovali vrcholoví specialisté ve všech  klimatizovaných halách veletržního areálu. Návštěvníkovi se tak naskýtala možnost rozšířit si své profesní rozhledy o vyzkoušené laboratorní a praktické zkušenosti s následným uplatněním ve své práci.
K témuž přispěly rovněž ukázky tvorby jednotlivců či kolektivů odborných škol ve zdařilém ztvárnění různorodých uměleckých námětů z čokolády, zmrzliny, marcipánu, karamelu nebo z těsta.

Dalším významným poznatkem pro toho, kdo vážil své kroky do mekky zmrzlinářského světa v Rimini byl osvětový program některých předních firem, které v praktickém provedení a návazné degustaci poodkrývaly roušku tajemství konzistence, krémovitosti,  dojmu teplého vjemu a chuťové působnosti v návaznosti na optimum použití emulgátorů, cukrů a stabilizátorů včetně strojní techniky. Zmrzlina pro výrobce není jen záležitost chuťového programu, ale i ekonomického spektra, které v předváděcím programu též bylo zahrnuto do obsahu výkladu v tématu výtěžnosti při zmrzlinové produkci.

Přítomnost zmrzlinářských titánů MEC3, Fabbri, Pregel či Fugar bývá samozřejmostí. Je nasnadě, že tito zmrzlinoví ledoborci ve zmrzlinových halách lámaly příkrovy zájmu zmrzliny chtivých zájemců, kdy k tomuto aktu sloužíly týmy verbířů ve firemních uniformách, kteří nasměrovávaly kroky příchozích tím správným směrem.

  
Ale vedle všech zúčastněných velikánů byly přítomny desítky dalších sice menších, ale rozhodně neméně kvalitních tuzemských (myšleno italských) výrobců, kteří svojí hbitostí, chuťovou a vizážovou nápaditostí velmi dobře konkurovaly svým známějším kolegům. Jednou z nich byla firma Comprital, která nabízela 20 druhů čokoládových zmrzlin, z nichž ta nejtmavějšího odstínu se vyznačovala příměsí 70 procenty kakaa.

Uvedené obrázky jsou soutěžní prací italského cukrářského dorostu. Netřeba zřejmě dodávat, že
v zemi mající na mapě Evropy tvar boty není potřeba se o budoucnost tohoto uměleckého řemesla obávat. Vezmeme-li v potaz, že poměr žáků cukrářských škol a jejich uplatnění v praxi balancuje kolem 50 procent, je to výsledek za kterým notně zaostáváme. U nás tento poměr, alespoň podle průzkumu tohoto portálu je mezi 3-5 procenty! A to je více než na pováženou.
Ona již jen samotná skutečnost, že na SIGEPU bylo pod jednou střechou pořádáno 6 cukrářských soutěží je sama o sobě vypovídající. Na druhé straně je ovšem pravdou celkový pohled na italský způsob života mající proti našemu jistou bohémnost,  odlišný způsob kulturní realizaci a zéjména velmi důležitý fakt, že Itálie v umělecké oblasti vždy hrála jedny z nejvyšších tónů v partituře evropského kulturního dění. A to se stalo již zažitou tradicí vázající se z generace na generaci, kdy se tak dostává k uplatnění rčení o zvyku a železné košili.

 
 
 



Móda, ta všudypřítomná nabídka nekonečných tvarů, střihů, textilií, barev a mnoha dalších činitelů, které jsou spojeny s oděvní profesí, je též významným stimulem úrovně každého podniku. To je odvěky známá záležitost, a ostatně tak proto existuje mnoho různých oděvních stánků přes butiky až po velké salóny, které jsou nabídkou pro změnu, která dělá život. Profesní ošacení, které koresponduje s módními standardy, je proto od prvního ročníku až po tento třicátýosmý vždy na SIGEPU přítomno, aby dotyčný prostřednictvím služebních oděvů docílil na pracovišti osobitosti, pestrosti a též i účelové hřejivosti, která se dobře snoubí s nabídkou pochutin kvůli kterým host váží své kroky do jednotlivých zařízení.