Kdysi se v Praze konala cukrářská soutěž na téma Mozart a Praha. Souvislost názvu  musela být tomu, kdo se zajímá o hudební dějiny více než jasná, protože božský Amadeus nechal v Praze svůj výrazný skladatelský rukopis včetně jeho premiérově uvedené opery Don Giovani v tehdejším Nosticově, potažmo dnešním Stavovském kulturním stánku. O věčně zeleném sloganu "Mí Pražané mi rozumějí", se není dozajista nutno zmiňovat. A to vše se stalo záměrem pro cukrářskou soutěž, v níž měli mladí cukráři možnost propojit své profesní dovednosti s hudební klasikou té nejvyšší úrovně. Záměrně se k tomuto tématu vracíme dnes, protože od premiérové uvedení Dona Giovanniho již uplynulo 230 roků.

Námět Mozart a Praha se na první pohled jeví jako adresný, jednoduchý a snad i přímočarý. Avšak ouha. Mozartova hudba, to je poselství tajemství vesmíru, nám nepatrným človíčkům přeložené do líbivých tónin. Ale skutečné vyjádření podstaty tvorby Bohem pověřeného Amádea  (ostatně jméno Amadeus znamená Bohu drahý) je jak už jednou zaznělo vpravdě nadlidským úkolem pro výtvarně kované profesionální umělce. Když jsem činil rozhovor s cukráři pasující se se soutěžním námětem Mozart a Praha ve Sladkovského sále, zda někdo zná blížeji hudbu Wolfganga Amadea,  či by dokázal vyslovit alespoň název jedné skladby, potázal jsem se se zlou, (pravdou je, že jsem nemluvil se všemi). A vystihnout, alespoň dobře, výtvarným umem jednoho z vůbec největších hudebních komponistů všech dob, k tomu nestačí být dobrým rukodělným interpretem, ale je nutné mít obrovskou znalost jak Mozarta samého, tak i mnoho z oboru jeho působení.

V tomto případě to byl souboj nerovných sil, ze kterých si však odnášíme při pohledu na díla, která se alespoň k tématu nějakým způsobem přiblížila, poznatek o významu a dalekosáhlých možnostech cukrářského  řemesla, které je ve způsobu svého projevu bezednou studnicí výtvarných možností. A v tom má prioritu mezi všemi ostatními gastronomickými obory. Proto je mu potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Ukazuje se, jak právě tento umělecký obor může obsáhnout široký záběr společenského světa. Je navýsost patrné, že pokud se chceme stát soutěžními cukráři, nelze se spokojit pouze s technickým ztvárněním výrobku, ale je potřebné být seznámen se všemi náležitostmi v oboru, ale i s životním chodem spojeným s tvořeným námětem.
Je to trnitá cesta obšírné informatiky, po které se musí vydat ten, kdo chce uspět. Platí to nejenom pro aspiranty na vítězství, ale též i pro pořadatele a hodnotící komisaře a též i učitele. Jděme dál a zdokonalujme se, protože jít po cestách poznání, znamená nalézat. A čím více budeme na naší cukrářské stupnici objevovat nové tóny sladkých poznatků, možná že se někomu z nás podaří komponovat svá cukrářská díla jako geniální Wolfgang Amádeus Mozart tvořil svoji hudbu.