Kdys v dvoe Kateiny Medicejsk,
ji to dvno, estnctho stolet,
il mu, schopnosti maje vtsk,
vdouc co bude, i co z nebes pilet.
V sdlech krl uctvanm bval pnem,
v dlav as upnal svj ostrozrak,
budoucna prorok nazval se Nostradmem,
jeho vtba pravdou vdy se stala pak.
V tm dvoe byl mistr cechu cukrskho,
vichni asli jak se krsa v jeho rukou sktv,
lid, lechta i krl vili si tvorby jeho,
dlo mistra cukrskho, znalo cel krlovstv.
I setkali se oba misti v podveeru,
na beh mosk usedli,
stdaly se e vna na mou vru,
ti dva pni hovor drun zapedli.
"Slchvm tvch vteb Nostradme,
znj pkn, le tu jeden hek jest,
co kdy my od tebe si dkaz vydme,
pesvd, e vtba nen jenom plan lest!"
"Vidm, e pochybnost tvou mysl hlod",
dl vtec k cukrskmu veumli.
"V mm vidu k tv prci nemus bt te shoda,
i ty pedlo dkaz, abychom si rozumli."
"Jsem pro, - vtbu nastol"-, ekl cukr Nostradmu.
"Tvj vid j hned v cukrsk dlo stvom,
podvej, k nm vidno kret pannu,
i snad enu, j to v touze vdt hom!"
"Jednoduch vc, v cukri, e ano,
kdy uvid jak dve v dlku kr,
nevhej a zvolej na ni: - "Mil panno"! -,
"A uz, e otoit se k tob r."
"Dobr npad", usml se mu cechu Vavincova,
kdy minulo je mlad ensk stvoen.
"To vyena byla vskutku moudr slova",
a cukr uinil, jak pravil mistr vtn.
Obliej s smvem dve k pnm pooto,
patrn tak tud, e je jet panna,
v blzk dm dva kradmo nohou vkro,
zde zdr se a do pozdnho rna.
Pluje Luna na nebesch, k spnku ona ukld se,
na sv temn non drze osvtluje bo,
v tom Nostradmus na cukre podv se,
a ekne:"Hle, te dva z domu vykro."
A stalo se jak pravil mistr, budoucnosti vdn,
cukr za hluku moe vkol hled zasnn,
Nostradmv sprvn odhad zna jeho umn,
vak nen jisto, zda dolo z panny v enu k promn?
"Ach jak prost, o tom nem an zdn,
a se dva o pr krok poodnese,
pokej chvli a pak zvolej: - "Mlad pan!"-,
a pak bude vdt, zdali ona ohldne se."
I cukr zvol: "Bu zdrva mlad pan!".
Psek kupe, msc hasne, dva to krsnou hlavou.
"Zdrv bu pane, m cta se tvmu umu klan".
Ve je zejm, mluv s enou, ji ne s pannou!
"Nu te ty, cukrsk miste,
uka tvou znalost, mistrovstv,
utvo dlo vkusn, byste,
pedve v eme tvj um tkv".
"Uri si sm motiv dla,
asu k sv prci m ty dost,
zvol v em spov tvoje sla,
j tv tvorb eknu budoucnost".
Tak pravil vtec Nostradmus
budoucnosti hledu mu,
majc vid rychlej ne kon klus,
kdy slunce vchod tvoil r.
Cukrsk kumt, to vskutku vda,
mistr nstroj sob be,
v dob kdy rosa v trvu sed,
pln tvorby se mu v hlavu de.
Z okoldy mistr pone tvoit,
ta stavebnm je zkladem,
z due se npad pone noit,
dlo mistra znzoruje zem.
Tvorba velikost zna zemi,
cukr navc umn pid tsto,
vak zem, ta to neni,
z ruk velik mu roste msto.
V tvorb tvrce std suroviny,
zpracovanou hmotu k sob ve,
tvo domy, kad jin,
ulice dld z pastie.
Karamelu dvku cukr slije,
v roztoku mod barvy m on dnu,
sms kolem msta pot lije,
ztvrnna hladina je ocenu.
Pot hnte z hmoty grilie,
postavu na behu stojc,
ta pai ty - jak kdy ke -,
v n pochode m hoc.
Mistr cukr, umn stav,
nmst modeluje taky,
nad ohnm maestro hmotu tav,
z marcipnu pnou se mrakodrapy.
Cukr nad plamenem tvrce hnte,
pak jm okna dom tvo,
velk msto z ruk mu kvete,
jeho ve zrcadl se v moi.
Vak schz nco jet v dle,
variant proml cukr kvantu,
m nabyde msto v sle,
co tvoit bude jeho dominantu?
Zrakem hled, zkoum, pemuje,
smuten, e mylenky nepichz,
kdy v tom npad nhle tu je,
te pesn v co mstu schz.
Mylenky mistra pluj na oblacch,
stoupaj a v nebesa,
vid dm ve vi v mracch,
due jeho radostn se rozples.
Avake, pro dm jen jeden?
- tak mylenka je v hlav poata -,
tm smrem je i npad veden,
a mstu dominuj dvojata !
Mrakodrapy takto ve dvojici
mstu svoj vkou vvod,
ji z dlky jsou ony zc,
a ve dobr se jim pihod!
Dlo v preciznost je dokonno,
skvle je prce udlna,
trvala dv noci a druh rno,
v asu zrak hled Nostradma.
Nostradmv zrak upen se
ve vtvor sladk zahled,
nitro hrzou se mu rozetese,
pinu jeho smysly nevd.
Nemon se skutkem stv,
vtec je nyn z mry vyveden,
okolnosti si v soulad dv,
pronese: - "To mus bti sen!"-
Nostradmv zrak hled temn,
ocenu velk vidna je voda,
z n objeven n zem,
cukrovo msto a velk koda!
Postava co v behu stoj,
k jej stavb mli tvrci dvody,
Nostradmv vid se boj,
vdy ona symbolem je svobody!
Hrzou je mysl vtce naat.
"Ach, to se stane, to j vm!"
Tak prav hledc na dvojata,
tam hled m upen pedevm.
"Coe prav vte budoucnosti,
kterak se co vlastn stane,
co utrpen nebylo ji dosti,
mysl, e lidstvo rozum nedostane?"
"Ach cukri", Nostradmus prav.
"Tys umlec, co dlo tvo,
jsou vak jin, kter bav
kdy tvorbu tvch rukou bo".
"Pokud lidstvo lidstvem bude,
- to nech navdy je ti znmo -,
tch zlch vc ne dobrch zbyde,
neb ve vtb tak stoj psno."
Nostradmv hlas tie prav:
"Cukri, tys velik stvoil msto,
k nmu let dva ptci drav,
na kdlech zkzu nesou, vz to!"
Oni svm letem zam se
na dominantu tebou stvoenou,
do jejich trob dravci pohrou se,
dvojici te vidm zboenou!"
V dlavch jet dva dravci let,
ti odlin svj maj cl,
vude prach, trosky, smet,
neboh, kdo tch se dok chvil!"
Te se mistr sladkho dla,
pt se mue dalekho hledu
z jeho slov ctit je sla.
"Co pijde a v jakm sledu?"
"Ponejprv hroziv nastane zmatek,
dojde k pdu velkch v,
vyvol hnv mu, bolest matek,
uvit tomu, lze jen st."
"Pak bl zvednou se orlov,
letku msty dotvo sokoli,
odvety budou to poslov,
stt me se cokoli."
"S nimi plout vidm velik korby,
v maj tolik co velk msta,
pev elezn jestby,
dlouh ped nimi vodn je cesta."
"A tam kde zem pln je poho,
kde je stt nemaje moe,
tam velk bitva se rozho,
nastane ds a velik hoe."
Sm sebe, cukr se te,
neme jinako neli se ptt,
pro dlo jeho se k budoucnu ve,
co vak nsledn me se stt?
Pt se radji vtce budoucna,
zda svtlo nadje planouti bude,
jestli nadje tmto nezhasla,
zda hrstka lid njak zbyde?
Nostradmu zra se ve tvi
chmurn vize tohoto svta,
odvt:"V miste cukri,
to je potek konce svta!"