Zdálo by se velice pravděpodobné, že jména vynálezců sladkostí jsou dávno zapomenuta, ale není tomu tak. Tito vynálezci si pojistili nesmrtelnost delikátním způsobem, který nutí dámy vyslovovat jejich jména, i když nevědí, že při požádavku sladké laskominy, oživují v cukrárně právě jména těch, kteří byli při zrodu dotyčného výrobku jež přináší radost jejich jazýčkům.

Nejstarším známým cukrářem, který si postavil pomník z lidských chutí byl Julius Dragatus, člen znamenitého rodu římských Fabiů. Tento cukrář a pekař v Římě vynalezl r.177 př.K. cukroví, jemuž dal jméno Dragati. Tajemství jeho výroby se udržovalo po staletí v rodině Fabiů, kteří s ním dělali dobré obchody, neb se vžil zvyk při narozeninách a svatbách podávat přátelům tyto pochoutky na znamení radosti.

Velké obliby se těšily pastilky, jejichž původ je rovněž v Itálii, ač jejich vlastní autor zůstal nadobro zapomenut. Ve svatebním průvodu Kateřiny z Medici, jež se provdala za francouzského krále Jindřicha IV., přišel do Paříže florentský cukrář Pastilla, který vyráběl tyto bonbony, přes které došel ke slávě ve Francii, s potěšením, že byly označeny jeho jménem.

Dnešní pralinky přišly ke svému názvu již trochu obklikou, neboť názvem pralinky byly označovány vůbec všechny cukrovinky od dob cukráře Lassangrea, třebaže jméno příslušelo zprvu praženým mandlím a bylo spojeno se jménem maršála Doplessis - Pralin. Maršál si pozval na návštěvu Lassangrea a sdělil mu, že by bylo záhodno, aby trochu namáhal svůj cukrářský mozek.
Pan Lassangre pospíchal domů a vymyslil pražené mandle, aby mlsounovi vyhověl. Dobrácký Lassangre však pro sebe nereklamoval právo, aby se mandlím říkalo "lasaňky", ponechávaje slávu "pralinek" statečnému maršálovi.