První český cukrář se objevuje roku 1301 v době vlády předposledního Přemyslovce Václava II. Působil na Malé Straně a jmenoval se Mates. Cukrářské řemeslo však v té době bylo velice vzácné. Ani konfetářům nebo apatykářům, kterým se pletli do řemesla nebylo ještě mnoho. Teprve s rostoucím blahobytem příbývá ve XIV. století nejen cukrářů, ale i jejich specializovaných podřemesel: mazanečníků, koláčníků, kobližníků, medníků, ba v té době existoval i jeden "boží pekař", který pekl hostie. Velký rozmach cukrářské výroby nastává v Čechách za doby Rudolfa II. Tlačí se sem i cukráři cizí, Němci, Vlaši, i Francouzi, kteří se postupem času počeštili.