V předválečné době se v Německu zkoušela výroba cukru ze dřeva. Pro bližší objasnění tohoto nezvyklého způsobu výroby je potřeba říct, že se nejednalo o náhražku cukru řepného nebo třtinového a pro výživu člověka nepřicházel vůbec do úvahy. Jednalo se o cukr málo sladký a jeho výroba ze dřeva neumožňovala aby se vyznačoval čistotou. Opravdoví výrobci cukru nemuseli proto v tomto druhu cukru spatřovat žádnou konkurenci.
Cukr ze dřeva měl pouze význam jako krmivo, a to ještě v omezeném měřítku. Znamenal v první řadě zvětšení zásob uhlovodanových (uhlohydrátových) krmiv, které mohly být vyráběny v kraji zemědělsky chudých, tedy v takových, kde byla nutnost vyvolat určitý zemědělský průmysl, nehledě k tomu, že cukr ze dřeva jako krmivo měl význam pouze chovu vepřů.
Hlavní význam cukru ze dřeva měl ale význam úplně v jiném oboru. Byl základní látkou pro výrobu lihu, a tím k zabezpečení levné pohonné látky.
V případě války tak mohlo být uvolněno dostatečné množství brambor pro výživu obyvatelstva. Cukr ze dřeva měl i svůj význam při výrobě kaučuku.
Existovaly dva způsoby výroby, kdy v obou případech se užíval způsob soustředěných kyselin, ovšem závěr reakce byl u obou rozdílný.
Švýcarský způsob Terrise - Lévy se soustřeďoval na využití hmoty s nepoužitím násilných opatření. Německý Bergiův způsob využíval vysokotlaké techniky, která šetřila čas, ale vykazovala ztráty na materiálu a vyznačovala se nižšími výsledky. První způsob výroby byl z chemického hlediska přijatelnější a druhý byl technicky propracovanější.
Jako reakční tekutiny se používala kyselina chlorovodíková, která je velmi reraktivní. Ve dřevě nastávala jednoduchá reakce. Dřevo sestávající ze dvou částí: celulózy a ligninu (vlastní dřeviny) bylo napadeno velmi silnou kyselinou a docházelo k rozkladu. Složité látky se tak měnily v jednodušší.
Celuloza - mnohopočetný uhlohydrát, složený z cukru a glukózy, dával svoji jednoduchou složku, kterou byla cukrglukóza, která smíchaná s některými nižšími cukry (jednoduššími pentozami) tvoří vlastní dřevní cukr.
Je pochopitelné, že odstraňování chlorovodíku a vlastní izolace cukru nebyla jednoduchou věcí. Proto hlavní úvaha o výrobě tímto způsobem spočívala v cenové kalkulaci. Při maximálním výtěžku 60 procent byla směrodatná cena výchozí suroviny. Čím byla lacinější, tím se i zvyšovala možnost výroby. Jednalo se o kraje silně lesnaté a továrny mohly být budovány na menší výkonost. Příliš vzdálené provozy by činily výrobu málo výnosnou. Kromě toho při takovém, v praxi prováděném výzkumu, získává především věda, která při hledání cest po nových látkách potřebných pro lidské žití nalézá nové možnosti a rozšiřuje poznání v oborech které znamenají pokrok pro lidstvo.