Pohled na Tontiho díla v katalozích či knihách vzbuzují pocit vyjímečnosti a snad i nedostižnosti. Až teprve vlastnoruční mistrovo předvedení snímá pomyslnou roušku nedostupného taje a jeho výrobky z čista jasna nabývají rozměr prosté lidské dimenze. Takovéto poznání není degradací umu světového mistra, nýbrž jeho povýšením. Ukázat kolegům, že tajemství světové velikosti spočívá v určitém detailu, v ideální dávce barvy v optimálním prostoru, či v odlišné technice modelování, kdy místo tradičních prstů lze docílit vyšší účinnosti tvarování prostřednictvím dlaní a malíkových hran, je v podstatě položením daru dlouholetých poznatků na oltář cukrářského cechu ve prospěch svých nových kolegů. A to také vyžaduje určitý druh světovosti, kterým je je lidský profil vytvarovaný do příkladného charakteru člověka, bez kterého by nebylo možné v umělecké oblasti dosahovat světových met.
Švýcarský mistr Tonti oba druhy projevu,technický i lidský spojil způsobem zcela vyjímečným. Obojí bylo předvedeno prostou, ale velice sugestivní formou, že si získal okamžitou přízeň,úctu a vysoké ohodnocení přítomných účastníků, skládajících se v naprosté většině z žen.
Eliseo Tonti se vyučil ve Švýcarsku cukrářem, absolvoval několik kurzů a pak si otevřel vlastní cukrárnu. Tu provozoval 15 roků a poté začal učit na lausanneské profesionální škole obchodu a průmyslu.
Tontiho díla se vyznačují striktní osobitostí a nabízí se logická otázka zda-li se jedná o jeho umělecký rukopis, nebo je tento trend pouhým dospěním cukrařiny do této úrovně ve Švýcarsku či ve světě ?
Tontiho tvorba je ovšem jeho vlastní proud u kterého si avšak nedělá nárok na patent a přivítá jestli na jeho základě se počne vyvíjet nový všeobecně používaný směr. Mistr je pro moderní školu a pro dekorování, které se odpoutává od starého principu.
Zde je na místě zdůraznit Tontiho motto: "NE MINULOST, ALE SMĚR DO BUDOUCNA".

Tento proud či tato škola je starý 10 roků a cílem bylo rozpoutat diskusi a učinit z něj nový trend světového cukrářství a na podkladě způsobu tvorby a cíle získal označení DEKOR 2 000.
Tento vyhraněný osobitý způsob činnosti může svádět k domněnce, že výrobky z rukou mistra světa jsou poznamenány určitým uměleckým směrem v malířství nebo sochařství moderní doby. To ale Tonti odmítá i když připouští vliv reklam, knih a dalších podnětů kolem sebe.

Bod zrodu DOKORU 2 000 lze pochopitelně nalézt v myšlenkové bázi Tontiho jako člověka, ale k tomu aby spatřil světlo světa, napomohla Švýcarova vzletnost uměleckých úvah. Představa cukrářského řadového dělníka provádějícího stereotypní úkony, není to co by jej přitahovalo. Tato představa umělecko-cukrářské klaustrofobie jej emociovala k odpoutávání se od tohoto projevu a posilovala snahu dát dílu větší rozměr ve smyslu vjemů získaných ze způsobu moderního života se specifikem soustředění se na linie. Tontiho dekory jsou na první pohled složité ale v konečném součtu pohledů a vjemů nalezneme výslednici osobitého díla vytvořeného na jednoduchém, přísně účelovém základě. To je patrné již při dílčí tvorbě výrobků.

Tontiho výtvory dostávají definitivní podobu a zejména osobitý výraz nanesením barev. Slovo nanesení je použito záměrně, protože mistr výrobky nebarví, tak jak si tento úkon pod tímto slovem představujeme, u nás z pravidla štětečkem, nýbrž prostřednictvím kompresoru a trysky barvy na výrobek doslovně nanáší s lehkostí a vznešeností motýla usedajícího na květinu.
Méně znamená více, je nejvýstižnější chrakteristika barvícího procesu cukrářského profesora. Barvy v jeho tvorbě hrají velkou roli pod striktní podmínkou úspornosti použití.
Tonti zásadně nepoužívá barevné modelovací hmoty. Barvící úkon probíhá v krátkém časovém rozměru a barvy jsou nanášeny odděleně s vynecháváním bílých míst hmoty a nikdy ne celoplošně. Takovéto barevné uskupení vytváří věrný dojem různých podob zaoblení, zlomů, přechodů apod.
Používané barvy mohou někomu zacházet až k hranici avantgardy, ale ve spojení stylu DEKOR 2 000 působí jako přirozené doladění osobitého vzhledu Tontiho exponátů.

Právě zde lze započat úvahu o praktickém využití DEKORU 2 000. Řekněme si rovnou, že trojnásobný mistr světa při zahraničním semináři nebude předvádět úspornou cukrařinu. Bez obalu je možné říci, že Tontiho tvorba by byla v běžném prodeji ležákem. Jedná se o špičkové výrobky zhotovované na zakázku pro slavnostní příležitosti a účelem představení mistrových děl bylo ukázat horizont cukrářské tvorby.

Trojnásobný mistr světa má speciální smlouvu se školou v Laussane na dva dny v týdnu a momentání prázdninové období ve Švýcarsku využil k semináři v ČR.
Mohlo by se říci, že laussaneský umělecký cukrář je ve věku 61 let na vrcholu svého umu a právě zde by pomalu mohl svoji cukrářskou dráhu začít rekapitulovat. Světový mistr je však jiného názoru. Jeho snaha je motivovaná výsledky dosavadní činnosti a cítí schopnost, ale i povinnost pokračovat dál byť se zařazeným nižším rychlostním stupněm.
Při dotazu na názor o českém cukrářství mistr říká, že neměl možnost v plném rozsahu jej poznat. Ale různé ukázky, které mu byly představeny svědčí o tom, že je možné hodnotit, soudě podle vizuální stránky, jako na úrovni. Co ho trochu překvapilo, byly odlišné chutě, ale je pro jejich zachování pro udržení identity.

S asistentem Marcelem se znají již 35 roků. Poté co Marcel se svojí cukrářskou živností skončil, byl mistrem požádán o spolupráci a dle jeho slov se jedná o velkého profesionála, který své práci dobře rozumí.

Mistr se dokonce náhodně setkal s herečkou Helenou Růžičkovou při příležitosti, autogramiády její knížky - Kuchařka krůtí co má sto chutí - .Eliseo Tonti našel v naší přední komičce zalíbení a přestože jejich tělesné konstituce byly více než v kontrastních poměrech a při jejich blízkosti vytvářely dojem vosy na bonbóně, mám-li se držet cukrářské terminologie, lze konstatovat, že si oba velice rozuměli.

Po celou dobu dvojice alpské země předváděla absolutní profesionální výkon jak po tvůrčí stránce tak i vystupování. Bez známek únavy - bezpochyby dovedně skryté - bez stressu a s vyrovnaností zejména v okamžicích, kdy zrnko písku spadlo do soukolí organizačního chodu seminářů. Dodejme, že se jednalo o zcela vzácné okamžiky. To vše vytvářelo dokonalou atmosféru přenášející se z pódia i do hlediště.

"Po službě" se oba pánové dokázali proměnit ve skvělé společníky a v zařízeních pro to určených se představili coby milovníci života a tanečního parketu. Marcel navíc v sobě nezapřel italský původ - stejně jako Tonti - a svým belcantovým tenorem zdatně konkuroval opernímu králi vysokého céčka, Lucianu Pavarottimu.
Kromě toho se u tohoto asistenta potvrdilo, že shoda podoby s jinou osobou se někdy vyznačuje i podobnými projevy. Marcel svou postavou i vzhledem totiž připomínal Luise de Funese... .
To platilo jen v době vyhrazené zábavě. Při nástupu do práce se oba cukráři vyznačovali zaujetím předváděného díla a absolutní profesionalitou.

Šéf Tonti vyjádřil překvapení nad velkým zájmem o jejich práci. Hovořil o setkání s nesmírně šikovnými lidmi a co se týče dopadu jeho semináře na českou cukrařinu, nedomnívá se, že hned se začne pracovat s dekory, ale doufá, že z jeho předvedení si někteří určitý způsob jeho práce převezmou.
Při prohlídce našich měst si všimnul, že jsou ozdobena památkami a dle jeho slov, lze z toho odvodit, že český národ má tuto záležitost ve svých rukou, což by mělo znamenat, že je schopen dosáhnout i vyšších cílů.

Shrneme -li ohlasy na průběh semináře ve všech městech nelze říci jinak, než že byly vysoce pozitivní. Většina přítomných účastníků neměla možnost vidět modelování na takové úrovni. Bezesporu, že probíhaly pokusy, které se přibližovaly Tontiho směru, ale zůstávalo vesměs u nich, neboť málokterá cukrárna je vybavená zařízením podmiňující takovýto způsob tvorby a příslušných pomůcek. Pro mnohé se otevřel nový obzor technických i technologických možností.

Tontiho přítomnost byla poznáním, inspirací i určením směru.
V praktickém předvedení se ukázala kouzelnická hra dlaní a malíkových hran, záležitost do této chvíle u nás prakticky neznámá. O sugestivní nakažlivosti Tontiho osobité tvorby svědčil zájem přítomných vyučujícíchn na odzkoušení této techniky na svých školách a přejme si aby Tontiho přítomnost byla počátkem modelářské revoluce u nás a pokusme se shrnout a vyhodnotit její výsledky a případně je zavést do osnov cukrářského oboru a některých specializovaných cukráren a tím
tak posunout cukrářské řemeslo a výrobky do vyšší sféry zákazníkova zájmu