Přišel zas čas Vánoc bílých

J.P. Větrník 

Mazlivě zní tón Vánoc bílých,
jenž na vločce sněhu vzduchem pluje,
jak kouzelně je v těchto chvílích,
když pohádkový čas Vánoc tu je.


Smrček, jedle - symbol Vánoc,
odívá se šatem krásy,
a svíčkami protkaná je noc,
v jejíž černi svatou píseň pějí hlasy.

Kuchyně se ve chrám jídla mění,
a pokrm dnes, ne vařen - nýbrž svěcen,
v jídlo vánoční se nám změní,
a posvátným je i chleba pecen.

A pokoj v němž stromek stojí,
teď pohádkovou stal se komnatou,
a v něj nakukují dětská očka dvojí
jak nadílku budou mít bohatou.

Místností se nese kapra vůně,
plane svíce, hvězda poblikává,
dobro duše hloub samotné má tůně,
Ježíškova štědrost dárky dává.

Zkus člověče, tak jak v tomto čase,
svůj měšec dobra mít tak plný stále,
zítra, za měsíc, ba i za rok zase,
                            žij jak v říši hodného pana krále.