Naše přední umělecká cukrářka Marie Kučerová, mistrová z bzenecké SOŠ by potřebovala prodloužit den nejméně o dvojnásobek a nechat si transplantovat jeden pár rukou navíc. Pracovní povinnosti ve škole, koučování svěřenkyně na Moravský pohár, příprava na GASTROHRADEC to vše v době, kdy erfurtský olympijský plamen začíná pozvolna rozehřívat tvůrčí emoce těch, kteří pod cukrovou vlajkou s pěti kruhy chtějí být přitom. A to nejenom ve smyslu výroku barona Coubertina, jenž účast upřednostňuje před výhrou, ale též s vnitřní nevyslovenou touhou po nějakém tom vavřínovém skalpu.

Do říjnového termínu gastronomické olympiády pořádané v hlavním městě svobodného státu Thüringen ještě je a zároveň i není dost času. Záleží na tom, budeme-li časový  úsek zbývající do olympijského startu měřit běžným kalendářním metrem či jeho let urychlíme horou starostí, která účast na vrcholovém gastroklání přináší.

Účastnická kategorie ve které bude Marie Kučerové soutěžit nese označení D2 – umělecké cukrářství a Bzenčanka Mařenka bude soutěžit individuálně, pod hlavičkou svého zaměstnavatele kterým je bzenecká škola.

Jak zdolat příkrý olympijský vrchol, a která soutěska bude usnadňovat nejschůdnější výstup k bájnému Olympu to je otázka i pro ostřílené cukrářské horolezce,  mající zkušenosti s různými hřebeny všelijakých sladkých pohoří. Marii, která zná mnoho cukrářských receptur, právě tento návod v její archívní sbírce chybí. 

Každá velká akce začíná u rýsovacího prkna, na němž se rodí podoba projektu se všemi doprovodnými postupy. V bzenecké cukrářské dílně, kde se začíná kout železo strategie, je prozatím jisté to, z čeho by měl olympijský monument vzniknout.

Zde asi nebude potřeba ty, kteří tvorbu paní Kučerové znají, nikterak napínat, protože karamelové kreace a lá Mariá ze Bzence jsou cukrářskému publiku důvěrně známé. A navíc, kdo má nějakou zahraniční soutěž omrknutou, ví dobře, že bez karamelu se nevyhrává. Tedy v tom základním má Bzenec už jasno, s tím dodatkem, že karamelovým doplňkem bude nezbytná pastiáž.

Pomůže vlas Děda Vševěda v otázce co by to mělo být?

A v této otázce nám příslovečně naráží kosa na kámen, protože to nejpodstatnější nejenom že není  na výkresu, ale prozatím  stále ještě schází i v tvůrčí představě samotné olympijské aktérky. Vlna tvůrčího dilematu posouvá úvahu podoby soutěžního exponátu jako příboj vyplaveným dřevem na mořském břehu dopředu a zpět. Na chvíli převažuje představa reálné podoby výrobku a poté se v Mariině pohledu jeví symbolické črty naznačené myšlenky jsoucí znázorněné v abstraktním obrazu.

Jak rozseknout tento gordický uzel, je velkým dilematem a dobrá rada je v tomto případě vzácnější zlata. A zlato je potřeba dobývat a dobrou radu o to víc.