Jak jen to zní nejokídlenjší moudrosloví v Rakousku? "Vídeáci chodí do kaváren, protoe zaprvé nejsou doma a zadruhé nejsou na erstvém vzduchu." Není tedy divu, e pod pojmem kavárna se ji dv st Iet rozumí vtšinou vídeská kavárna. Koho také, krom Vídeák, by mohlo napadnout tolik variant kávy a šlehaky?
Ji v 17.století se ve Vídni vytvoila vlastní atmosféra kolem tureckého nápoje "cahve", která se výrazn odlišovala od atmosféry tehdejších pivnic a vináren. Se zavedením kávy tak vznikla nová stediska spoleenského ivota a k tomu patila také - kavárna.
Za zakladatele vídeské kavárny je podle legendy povaován Franz Georg Kolwitschniy, který 27.února 1684 - rok po obléhání Vídn Turky - ml prý otevít první vídeskou kavárnu s význaným jménem "U modré lahve". Podle nejnovjších výzkum ml však ji díve zavést pití kávy ve Vídni jistý Locovico Conte di Marsigli. Jako mladý dstojník upadl do tureckého zajetí a tam se nauil vait kávu, poté byl ve Vídni v císaských slubách jmenován zbrojmistrem. Pozdji to dotáhl na nejvyššího velitele papeské armády a zavedl-jak se traduje-kávu jako povzbuzující nápoj.
Ale zpátky ke kavárnám! V roce 1797 jich u bylo ve Vídni a ve vídeských pedmstích tiaosmdesát. Kdo by si však myslel, e poátek kaváren je v tomto mst, zapomíná na jiné dleité obchodní a pístavní evropské metropole, v nich zaala kultura pití kávy ješt mnohem díve. V Istanbulu otevel své brány první veejný výep kávy ji v roce 554, v Benátkách kolem r.1645 a v Londýn jsou zmínky o první veejné kavárn z roku 1652. Haag následoval v roce 1664, Paí o osm let pozdji. V Nmecku byla zejm první kavárna otevena v Hamburku v roce 1677. V této dob byla sice u káva známá na braniborském dvoe v Berlín, první veejná kavána tu však byla zízena teprve roku 1721, kdy u byly kavány v mnoha jiných nmeckých mstech. Všude byly kavárny zpoátku doménou mu; teprve v prbhu doby byly "trpny" eny.
Noviny, kuleník a káva
Byl to pímo epochální nápad dát do kaváren ke tení nejnovjší noviny. Následovala další senzace: kuleník! A tak se kavárny stávaly místem setkání estét, literát a politik, ale také bohatých obchodník a vyšších úedník. Tady se vymovaly informace, diskutovalo se tu a povídalo, zde se pstovaly hospodáské kontakty a hájily politické názory.
K tomu se káva výbon hodila, ona "duchu zasazená rána biem", jak to kdysi v 19. století formuloval známý gastronom Brillat-Savarin. Dvodem, pro se kavány mohly stát spoleenským stediskem svého druhu, bylo také to, e v nemnoha cukránách tehdejší doby káva nebyla; její podávání bylo - pinejmenším ve Vídni - privilegiem kavány. asto netrply cukrány v 18. století, jako napíklad v Gottingenu, ádné "sedící hosty", nýbr pouze prodávaly své zboí. To znamenalo pro kavány velmi lukrativní obchod, jak to zaátkem 19. století zaznamenal kroniká ]ohann Pezzl: "Urení kaváren se po jejich vzniku nekonen rozšíilo. Nepije se tam pouze káva, ale podává se i aj, okoláda, pun, limonáda, mandlové mléko, zmrzlina atd., tedy samé vci, které ped nkolika stoletími ješt nikdo neznal ani jménem." Zákusky však všeobecn dosud nikomu v kavánách tém nepišly na mysl.
Kadodenní návštva kavárny patila v 19 .století k dennímu rozvrhu mšanských a intelektuálních vrstev. Rakouský spisovatel Alfred Polgar (1875-1955) psal také duchaplné glosy o oné instituci: "Ji deset let sedí ti dva v kavám," píše napíklad o starém manelském páru. "Je to dobré manelství? Ne! Je to dobrá kavárna." Káva a zákusky A jak to bylo s dnes ji ustáleným slovním spojením káva a zákusky? Jak ji bylo eeno, v 17 .a 18. století mla kavána s dnešní modemí cukránou - kavánou ješt velmi málo spoleného. Klientelu netvoily dámy, pojídající své zákusky, nýbr mui, zabývající se obchodem, kteí se u šálku kávy pokoušeli spojit povinnost s potšením. V prbhu 19. století se tento vztah zmnil: stále více a více se rozšiovaly cukrány oproti dosavadním kavánám. Nebo z dvodu etných hospodáských ohroení, jako napílad zvýšení cen kávy v dsledku neúrody a válek nebo kvli vysokému zdanní kávy a aje, museli kaváníci pijít na njaký nápad, aby jejich podniky nepestaly být atraktivní. A tady u nebylo daleko k tomu, aby se pibralo pekaství a cukráská výroba jako nový zdroj píjm. V dobré kaván byl te zákusek práv tak dleitý jako káva samotná. Tím se zmnil i podíl obou pohlaví v klientele: picházelo stále více en, které své "hodinky povídání u kávy" pesunuly z domova do veejných míst. Klasická cukrána však mla dlouhý as potíe s rstem. Cukráské zboí bylo pro vtšinu lidí natolik drahé, e nebylo moné prbn udret plné lokály. Hospodyn pekly své zákusky a dorty vtšinou samy nebo je pipravoval jejich vlastní a mnohem levnjší personál. Svj široký vliv získaly kavány-cukrány teprve po 1. svtové válce. Dnes je píleitostné posezení v kaván pi šálku kávy a zákusku dostupné tém pro kadého. Souasn je to i souást našeho ivotního pocitu. A tak by to mlo i zstat!