V odpověď na mnou zveřejněnou událost ze dne 25. května, viz.  článek Quo vadis pobočko Brno AKC ČR, jsem obdržel odpověď od místopředsedy AKC ČR, pobočky Brno pana Daňka. Tato odpověď byla osobně doručena  neznámou osobou prodavačce provozovny Větrník.
Očekával jsem odpověď stejnou formou, jak byl můj popis události interpretován, tj. v rubrice určené k diskusi pod článkem na hlavní stránce. Protože se tak nestalo, dopis přepisujeme a otiskujeme v plném znění.

Pane Řezáči,
Dovolte mi, abych reagoval na Váš článek uveřejněný na Vašich www.cukrar.cz. Pracuji v gastronomii 35 let. Jsem účastník a držitel mnoha medailí a ocenění ze soutěží a práce. Vůbec Vás neznám ani z oboru, či profesní organizace, proto jsem od Vás očekával, že předložíte Váš novinářský průkaz, tak, jak to dělají ostatní novináři na našich akcích a nebo mi na můj dotaz sdělíte, kdo Vás pozval. Nic z toho se ale nestalo a ani přítomná viceprezidenta AKC ČR paní Berzsiová mi nic neoznámila. Dnes jsem se telefonicky viceprezidentky AKC ČR paní Berzsiové dotazoval, zda Vás na seminář osobně pozvala (jak píšete) a ona mi sdělila, že osobně ne a také mi sdělila, že Vy chodíte na tyto podobné akce jaksi automaticky. Zajisté uznáte, že není možné se tímto způsobem zúčastňovat odborných seminářů.
Uraženě jste sám dobrovolně odešel z prostoru konání semináře a nikdo Vás nevykázal a ani s Vámi nevyrazil dveře jak píšete.
Na mou výzvu, aby jste se vrátil zpět jste reagoval mávnutím ruky a šel dál. Pravděpodobně jste ten den neměl dobrou náladu.
Co se týče paní Slavíkové, o kterém se ve svém článku mimo jiné zmiňujete, musím konstatovat, že jsme s ní měli dva hezké semináře. Dost mě přitom chválila, že jsem vše k semináři pečlivě zajistil, připravil a moc mi to děkovala. Spokojeni byli i účastníci seminářů a rovněž mi při odchodu děkovali a i další semináře a akce mají dobrou odezvu. Nechci se s tím chlubit a taky se tím nechlubím, považuji to za samozřejmost a jde mi především o to, aby se námi pořádané semináře a další akce líbily a byly přínosem nových poznatků a informací  pro další profesní vzdělávání. Tím reaguji na Vaše kritická slova.
Funkci místopředsedy AKC ČR pobočky Brno vykonávám 12 let a za tuto práci jsem od AKC ČR obdržel několik ocenění. Pokud by byla má práce pro AKC ČR špatná, zajisté by tomu tak nebylo.
Tato ocenění se totiž nedávají jen tak a je nutné si je náležitě zasloužit. Není mi známo jakým právem a z jakého titulu by jste měl Vy sám navrhovat AKC ČR o mém setrvání v této funkci a doporučovat AKC ČR další opatření si uděla¨t pořádek ve svých řadách a navrhovat, kdo kam patří či nepatří. Přitom nejste ani naším členem. Nutno dodat, že AKC ČR je profesní dobrovolná a nepolitická organizace.
Mimochodem jsem se dověděl, že jse byl členem jiné profesní organizace v ČR, ze které jste byl údajně z nějakých důvodů touto organizací vyloučen.
Váš článek považuji vůči mé osobě za nekorektní a nesolidní a proto Vás žádám, aby jste se mě na www.cukrar.cz v kolonce hlavních zpráv, jak jste o mě uveřejnil Váš článek, za to omluvil a zaujal podstatné stanovisko k mé osobě. Mám za to, že jste to tímto článkem přehnal.

Daněk, místopředseda AKC ČR pobočky Brno

V odpovědi zasílám panu  Daňkovi pár následných řádků

Pane Daňku, jsou dva základní způsoby obhajoby, kdy prvý je korektní přiznání pravdy a druhý je lež.

Přiznání pravdy je sice seriozní způsob oponentury, ale sama holá pravda má tak malou účinnost, že většinou prohrává. Bohužel jakýmsi nedopatřením se na prezidentskou standardu dostal nápis, že „Pravda vítězí“, ale je to spíše vyjádřením přání než skutečnosti, protože jak je ze života známo, tak tomu tak bývá mnohdy jen v pohádkách. Použít obhajoby prostřednictvím pravdy si mohou dovolit pouze jedinci s dobrým rétorickým vybavením a se širokou znalostí obhajované problematiky.

Druhý způsob, kterým je lež, bývá značně úderný a hodnota výsledku se pohybuje ve výši rovnající se rovnici hlouposti toho kdo je viněn a  inteligence toho kdo lže.
První způsob své odpovědi jste evidentně nepoužil a u způsobu druhého, když dosadíte uvedené hodnoty tak se bohužel ke správnému výsledku nedopracujeme.
Pak existuje ještě jedna možnost, kterou je skutečnost, že dotyčný vůbec neví o čem je řeč a co se kolem něho děje.
Opět bohužel, jsem nucen na základě Vaší zmatené reakce Vás do této skupiny zařadit, respektive, Vy jste se do této skupiny zařadil sám.

Cituji první větu: „dovolte mi, abych …… na Vašich www.cukrar.cz."
Pane místopředsedo, Vy tedy vůbec nevíte, že tento článek též vyšel i na druhém gastronomickém serveru www.gastronews.cz, který navštíví cca. necelý půlmilion návštěvníků za rok! Protože když byla řeč o Vás, tak tedy jako o místopředsedovi brněnské pobočky AKC, (asociace kuchařů a cukrářů) a gastronews se zabývá kuchařinou. Takže Vy pane Daňku jako místopředseda pobočky nejvýznamnější gastronomické organizace v Česku tedy ani vůbec nevíte, jaké odborné tiskoviny kolem profese za níž, jak sám píšete jste dostal mnoho medailí, vychází a o čem píší. Pane Daňku, nás čtou přední kuchařští a cukrářští mistři a členové soutěžních kuchařských a cukrářských družstev celé České republiky na čele s prezidentem AKC ČR.
Vy jste nešťastným použitím negace našich gastronomických sdělovacích prostředků prostřednictvím tzv.neznalosti mé osoby chtěl obhájit svůj postup v hotelu Voroněž. Bohužel, tím jste jenom potvrdil co jsem Vám prostřednictvím prvého článku vytknul.
Ve druhé větě píšete, že jste účastník a držitel mnoha medailí a ocenění ze soutěží a práce.
Píšete, že jste účastník, ale ze stylizace věty není patrné čeho? To, že jste držitel mnoha medailí jsem v mém článku vůbec nezpochybňoval, ale onoho dne se nejednalo o medaile, ale o to k čemu došlo v brněnském hotelu Voroněž. Ostatně viděl jsem mnoho sovětských a československých komunistických nositelů medailí po celé lícní straně saka a všichni víme, jak pod jejich vedením socialismus skončil.
Takže o medailích to není, nýbrž o zdravém rozumu a ten ve Vašem podání toho dne scházel.
Vy ve způsobu obhajoby toho, že jste po mě jako po novináři chtěl vstupné 500,- Kč uvádíte, že mne neznáte a píšete o tom jak jste chválen a jak svoji práci děláte dobře.
Po Vašem požadavku vstupného v hodnotě 500,- Kč se v reakci nezmiňujete.
A tady je právě ono rčení – o voze a o koze -.
To, že jste snaživým člověk, že jste udělal kus dobré práce a že jste nositel několika ocenění, já jako informovaný člověk v české gastronomii to velmi dobře vím a chválím Vás též. S výjimkou té chvíle, opět opakuji, kdy jste mě jako zástupce gastronomických sdělovacích  prostředků vyrazil z hotelu Voroněž, kdy jsem přišel Vaší práci a Vašich kolegů propagovat.
U třetí věty pane místopředsedo jsem značně na rozpacích a sám sebe se tážu, zda má vůbec smysl na Váš dopis odpovídat.
Ale když už jste mě vybídnul v jeho další části k určitým úkonům, tak jej tedy i dokončím.
Píšete: „Vůbec Vás neznám …… a na můj dotaz sdělíte, kdo Vás pozval.“
Pane Daňku, rozmýšlel jsem, zdali následující obsah věty mám napsat v té podobě, která mne po přečtení Vámi napsaného nesmyslu prvně napadla. Jsem si vědom, že způsob výrazů již určitým způsobem vybočuje z rámce serióznosti, a že by mne novinářská komise pro etiku příliš nepochválila, ale sám si o to říkáte. Z toho, co jste napsal, vypadá jakoby jste byl při našem každém setkání zrovna mimo mysl.
My se spolu známe z nepřeberných gastronomických akcí již od roku 1995, kde spolu občas probereme profesní tématiku,  (dokonce si vzpomínám, že jsme spolu poprvé hovořili ve zmíněném roce v salónku v restauraci M klub v Brně pod Petrovem). Připomenu Vám alespoň poslední setkání v počátku jara na valné hromadě AKC v hotelu Olympik v Praze, kde jste ode mne chtěl zaslat foto z akce. Či jsme spolu seděli vedle sebe na Moravském Poháru na Charbulově ulici v Brně, kdy jsme společně hodnotili počiny vystupujících a opět jste mne žádal o foto. Nebo se stejnou prosbou jste se na mne obrátil na brněnském výstavišti při pořádání soutěže Gastrojunior, (akce nejsou uváděny v časové posloupnosti).
Přičemž jsem Vám vždy vysvětloval, že můj fotoaparát není vybaven klasickým filmem, nýbrž že se jedná o digitální aparát  (což bylo patrné při designu přístroje) a že snímky naleznete na našich gastronomických portálech. Pokaždé jste mne přitom žádal o mou vizitku, napříč tomu, že jsem Vám ji již vícekrát předal.
Na soutěži v mladých gastronomů v Brně jste mne dokonce pozval na oběd a spolu jsme u jednoho stolu konzumovali řízek (pardon, jedl jsem pouze já, Vy jste už byl po obědě) a plánovali jsme jak bychom propagovali činnost brněnské pobočky.
Pokaždé přitom přišla řeč též na naše gastroportály !!!
– Co k tomu dodat více? –

Musím ještě jednou zopakovat to, co jsem již napsal v předešlém článku, že jsem se na Gastrohradci ptal paní Berzsiové, kterou její akci bude chtít zpropagovat,   a ona mě odpověděla, že seminář se uskuteční v brněnském hotelu Voroněž a dva dny před termínem jsem obdržel pozvánku písemnou formou, tudíž velmi pozdě na to, abychom mohli s předstihem informovat veřejnost. Paní Berzsiová v Hradci Králové uvedla časový termín 10 hodin, v písemné pozvánce byla doba zahájení stanovena na 14 hodin. Její obsah včetně termínů jsme zveřejnili. Jak bych o tom jinak mohl vědět, kdybych o tom s paní Berzsiovou nemluvil a kdybych neobdržel pozvánku? Ale o to již teď nejde. 
Dále uvádíte, že paní Berzsiová měla pronést, že na její semináře chodím jaksi automaticky. Nevěřím, že autorství tohoto výroku náleží paní Berzsiové s kterou mám jen seriózní zkušenosti, nýbrž, že jste si opět něco přibarvil. Ale konkrétně.
Zmíním se alespoň o posledních akcích. Paní Berzsiovou jsem byl osobně pozván na její seminář do Lomnice (na Hornosvratecké vrchovině), který jsme zpropagovali formou reklamy a následného článku z jeho průběhu. Posléze se zúčastnila výtvarné vernisáže v místě mého bydliště a navštívila i naší firmu Větrník. Následně a to telefonicky – v den konání - mě paní Berzsiová narychlo zvala telefonicky na seminář v Potravinářské škole a služeb na Charbulově ulici v Brně, který pořádala ve spolupráci s firmou Fiala, kdy majitel byl též osobně přítomen. Opět následoval tzv. PI článek. (Toto pozvání bylo realizováno v den pořádání). Tudíž, že bych někam chodil „jaksi automaticky“ je holý výmysl. Jistě, že se pozvání nedělá nějakými oficiálními zvacími velkodopisy, což ostatně vůbec není potřeba, protože se též známe dlouhou dobu a necítíme potřebu z pozvání dělat „úřední kolečko pětkrát dokola“.

Dále píšete, že: „Na mou výzvu, abyste se vrátil zpět jste reagoval jen mávnutím ruky a šel dál.“
Pane místopředsedo opět musím s politováním uvažovat pod vlivem čeho jste v té chvíli byl? Svoji osobu totiž zaměňujete s panem Hladíkem, který byl semináři též přítomný, a byl to on – ne vy, kdo na mne volal abych se vrátil, když jsem byl Vámi vykázán. Ale pěkně prosím, uveďte alespoň jediný důvod, proč byste mě volal nazpět, když navíc píšete, cituji: „Zajisté uznáte, že není možné se tímto způsobem zúčastňovat odborných seminářů.“
Pana Hladíka si vážím, jeho slovo má svoji váhu, ale byť je předním činitelem AKC ČR, tak tento seminář pořádala brněnská pobočka, jejíž místopředsedou jste Vy.
Píšete, že : „Uraženě jste sám dobrovolně odešel z prostoru konání a nikdo Vás nevykázal  ……. .“

Pane Daňku vysvětlete mě logiku věci, proč  bych v redakci či v cukrárně uprostřed rozdělané práce všeho nechal, na vlastní náklady projel prakticky celým Brnem, vešel do místnosti kde se pořádal seminář, tam bych se podle Vás z neznámého důvodu urazil a dobrovolně odešel??? A proč byste Vy podle Vaší verze, mě volat nazpět napříč tomu, že  jsem tam neměl co dělat a nevíte kdo jsem!!! Ono nic nebývá samo sebou a kouř k tomu aby mohl existovat musí mít podklad v ohni.
 Vzhledem k tomu, že patřím k lidem s pragmatickou úvahou, tak jaký by mělo smysl někam přijet, otočit se na pětníku a bez důvodu odjet?! Pane místopředsedo Vaše napsané nesmysly jsou vybaveny absencí rozumového podkladu.

Pane Daňku, píšete dále (používám volné citace): „Jakým právem mám co mluvit do toho co by bylo potřeba.“  S veškerou vážností prohlašuji, že jste velmi neznalý věci.
Zaprvé, jak jsem se zmínil, jsem členem Syndikátu novinářů ČR.
Takovéto právo mě uděluje „Etický kodex novináře“ vzniklý deklarací ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994.
Ten ve svém bodě č.1 hovoří následující mluvou:
1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl. 17 Listiny práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky.
Novináři toto občanské právo realizují svou činností.
Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené.
Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti.
Vy vlastně Vaším počinem v hotelu Voroněž jste v duchu litery Ústavy České republiky znemožnil tisícům lidí této republiky v jejich ústavním právu na informace. Doba nám velice pokročila pane Daňku, a kdo chce zastávat řídící funkce musí již dnes i mnohé vědět!
Za druhé. Jsem majitel restauračního zařízení, s cukrářským zaměřením, což znamená, že AKC ČR svojí působností do určité míry ovlivňuje děje spojené s mojí profesní aktivitou v tomto směru, k čemuž se jako občan této společnosti mám plnohodnotné právo též vyjadřovat.

Zmiňujete se, že nejsem členem AKC ČR. Ano, zde se poprvé u Vás setkáváme s pravdou. Vycházím ze způsobu určité přirozenosti, že když je někdo členem jakékoliv organizace, že pro něho platí jakási nepsaná norma určité loajálnosti k organizaci navenek. Tato skutečnost je však v příkrém rozporu s novinářským působením, protože není možné tzv. sloužit dvěma pánům naráz. Opravdový novinář má mít volné ruce.
V tom, že mě upíráte právo na vyjádření se k činnosti – nejenom AKC – ale jakékoliv instituce v ČR, tím, že nejsem jejím členem, Vás musím bohužel opětovně zklamat.

O mé působnosti v roli novináře a povinností včetně práv z tohoto postavení jsem se již zmínil. Navíc je zde ještě jedna forma práva a tou je opět Ústava České republiky která ve své Listině práv a svobod v oddílu druhém čl. 17 úvádí:

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná

Podle Vás by tedy mohl o fotbalovém utkání např. Sparty podávat veřejnosti informace pouze jen ten novinář, který je klubovým členem letenského fotbalového oddílu apod.
Dnešní moderní společnost ve svém vývoji pokročila již tak daleko, že v zájmu objektivity, plurality a výměny názorů za účelem prosperity, se neváže striktně do omezených členských prostorů, nýbrž dává váhu i jiným názorovým proudům, jak je tomu např. v komisi pro etiku Syndikátu novinářů ČR, kde mohou být v komisi zastoupeni i nečlenové syndikátu, kteří se vyznačují statutem odbornosti. A to nejenom tam.

Pane místopředsedo, to co jste tímto výrokem uvedl není jen komické, ale též i absurdní. Téměř před šestnácti lety se v této zemi změnil politický systém, a podle toho co jste napsal, nelze než konstatovat, že se Váš způsob myšlení zasekl právě v tomto letopočtu. - Ne-li již dříve -. Napříč tomu, že si Vás v naší branži cením jako snaživého člověka, musím konstatovat, že se Vám nepodařilo rekvalifikovat svoje myšlení na novou dobu.

Já naopak patřím ke skupině tzv. umírněných novinářů a kritiky v naší společné profesi používám pouze ve výjimečných případech, byť by mnohé záležitosti po ní hlasitě volaly.
(Ovšem vše si vynahrazuji v našem dalším portálu:
 www.satiricke-noviny.cz). Ale protože vím, kolik obětavosti, píle a času gastronomickému oboru mnozí naši kolegové věnují bez adekvátních protihodnot, nebylo by ani účelové jako i taktéž férové, kdybych využíval všechny možnosti ke kritice,  které novinařina díky svému zaměření nabízí. Protože jsem ve svém životě už mnohé prožil - a většinou více toho špatného než dobrého -, mohu říci, že o onom časově termínovaném úvěru jménem život tak trochu něco vím a tak se podvědomě řídím tím, že člověk znalý věci bývá tím nejmírnějším soudcem. Velice lituji, ale Váš postup toho dne již nebylo  možné tolerovat.
Na druhé straně nezapírám jednu věc, která je běžně praktikovaná ve vyspělých zemích či organizacích. Novináři jsou díky možnostem svého působení nazývání „sedmou velmocí“, kdy mohou svými informacemi dílu hodně napomoci, a stejnou měrou i naopak. Proto jak jsem se zmínil, jsme všude hýčkáni a nezdráhám se říci i rozmazlováni. Není teď rozhodující, zda je to správně či nikoli. Podstatné je, že je to tak. Inteligentní a praktický manažer se tím řídí, a to na celém světě. A není to jen pouhá samoúčelnost. V tomto poznatku z něhož následně vyvěrá i přístup, je ukryta znalost toho, že život sice řídí rozum, ale jeho hnací silou jsou lidské emoce. A novinář je tímto tvůrčím, ale i destrukčním lidským pudem též vybaven a záleží na podnětu protistrany, ale též i dalších okolností, která z uvedených alternativ začne nabývat vrchu.
Přidám k dobru jednu praktickou novinářskou radu, kterou se každý moudrý organizátor řídí: : „Nechcete-li, aby se o něčem psalo, tak to nedělejte!“
Byla zmínka o tom, že novináři jsou tzv. „sedmá velmoc“. Tento termín je ovšem starý téměř 200 roků a za dobu působení a rozvoje žurnalistiky se stali ve skutečnosti svým působením a vlivem velmocí již čtvrtou,  po moci zákonodárné, výkonné a soudní. A ten, kdo chce řídit nějaký společenský útvar by si toho měl být vědom. Nemám na mysli sebe, ale kdybyste onoho dne takhle vypochodoval s některým z kolegů z jiných listů či prostředků, mohlo by to mít nedozírné následky.
Ono nestačí v dnešní době jen být dobrým kuchařem a držitelem mnoha medailí – jak o sobě tvrdíte -. Ve funkci kterou zastáváte, je v dnešní době již zapotřebí i něco navíc. A to je to, co Vám schází.
Pane Daňku, napsal jste též, že jste se dozvěděl, že jsem měl být z jakési organizace vyloučen. Sdělte mě prosím písemnou formou, který idiot o mne šíří takovéto pomluvy, za co a odkud jsem měl být vyloučen? Mým právníkem je již zkoncipována obžaloba na ochranu osobnosti, kde se pouze doplní jméno a jakmile mě dodáte patřičné údaje tak bude okamžitě podán návrh na soudní líčení.

Pozoruhodné je v tomto případě skutečnost, že jak jste se mne snažil přesvědčit, a možná i sám sebe,  že mne neznáte, že ale zároveň o mě víte víc než já o sobě!

Pane místopředsedo, v závěru své odpovědi žádáte o moji omluvu vůči Vaší osobě. Jak z uvedeného, ale i opodstatněných důkazů vyplývá, tato povinnost náleží Vám a to vůči redakci našeho veřejného sdělovacího prostředku, že jste odmítl respektování svobody slova, projevu a tisku a práva občana na informace. O kuriozním požadavku vstupného od novináře, potažmo propagátora akce pobočky, kterou zastupujete se už nezmiňujete.

Ale vzhledem k tomu, že jste mě opětovně přesvědčil, že nejste schopen pochopit mnohé základní věci, a že obsah Vaší odpovědi se vyznačuje výraznou zmateností, tak na takovém požadavku osobně netrvám, protože nám, a mě osobně též za to nestojíte.

Redakční radou bylo rozhodnuto, aby tento svojí podstatou až zase tak nijak významný problém nadále zbytečně neeskaloval a nepoškozoval dobré jméno a dosavadní dosažené pracovní výsledky jak centrální organizace AKC ČR, tak i její brněnské pobočky a dalších, že se naše oba dva odborné gastronomické portály v zájmu zamezení obdobných nedopatření vzniklých v hotelu Voroněž prostřednictvím Vaší osoby,  nebudou zúčastňovat akcí a taktéž nečinit jejich propagaci, pokud tato pobočka bude jejich výlučným pořadatelem.
Na druhé straně se rádi jakékoli akce zúčastníme, a napříč tomu, že v účasti máme podporu Listiny práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky, a taktéž i Etického kodexu novináře, přesto naši přítomnost podmiňujeme osobním pozváním někoho z kompetentních činitelů pobočky, v níž vykonáváte funkci místopředsedy.

Tímto považujeme z naší strany „kauzu Daněk“ za uzavřenou. Pokud hodláte jakoukoliv formou reagovat, Vaše připomínky samozřejmě objektivně zveřejníme s naší odpovědí.

Jiří Řezáč
vydavatel a šéfredaktor
www.gastronews.cz a www.cukrar.cz