Ebenový kontinent se "slavičí pečetí"

Místem přistání dopravního letounu bylo město Johannesburg v Jižní Africe a pobyt byl založen na zcela odlišné podstatě oproti lágrovému žití v Hamburku. Zde se již exulanti přemisťovali s tzv. umístěnkou, která jim zaručovala na podkladě jejich předchozí činnosti místo a způsob bydlení včetně pracovního zařazení.
Na Slavíky, včetně dcery, se usmál paprsek štěstí afrického slunce, když je umístěnka nasměrovala do pětihvězdičkového hotelu, kde byl manžel zařazen jako vedoucí studené kuchyně a jeho žena zaujala pozici senior souschefa pro cukrářskou výrobu.
Při zpětném pohledu na pět roků strávených v ráji dezertů a hotelové cukrařiny v Johannesburgu považuje paní Slavíková tento čas za tu nejdokonalejší praxi, s jakou se mohla do té doby ve svém životě setkat.
Poslední rok pobytu na černém kontinentu byl ve znamení pevně držených otěží svého osudu ve vlastních rukou, a při její schopnosti si kolem sebe vytvořit potřebný prostor, bylo výsledkem její jmenování do funkce  manažerky velké pekárny a cukrárny v Sandtonu, jedné z nejluxusnějších čtvrtí Johannesburgu.
Ani vydobytá pozice nebyla pro "slavičí ženu", tím absolutním stimulem
pro seberealizaci bez toho, že by nesla pečeť tvorby "á la Slavíková".
Z dřívější činnosti se pokusila zavést výrobu žloutkových věnečků, avšak bez kladné odezvy. Rozhodla se proto pro inovaci výrobku ve tvaru srdíčka a fondánová poleva doznala růžového odstínu a tento modifikovaný dezert obdržel název "Ring of Prag" a o obchodní úspěch bylo postaráno. Nebo se úspěšně pokusila o realizaci tvorby "iceflowers", což byla prostá jednoduchost v poměru rozmíchaného bílku a cukru, kdy se touto směsí obarví jedlé květy a mnoho dalšího, což se objevuje s asi desetiletým zpožděním v našich zemích.
Další cukrářský postup nesoucí visačku Mirčina zásahu spočíval, na Afriku  v neobvyklé kombinaci svatebního dortu s čokoládou a bílým plastickým cukrem .
Složení sestávalo ze směsi plastického modelovacího cukru s čokoládou, což se vymykalo tamnějším výrobním zvyklostem, neboť Jižní Afrika se vyznačuje anglickým zvykovým konzervatizmem, kde barevné ztvárnění svatebního dortu není jiné barvy než bílé.
Roku 1995 přichází na rodinnou scénu trudný host. Je jím rozvod.  Je to trochu smutné, ale pokud je ve vztahu přátelství, což bylo a je, pak je nejlepším řešením se domluvit a rozvázat pouta. Nekonvenčnost Mirky se projevuje i v soukromí, a tak i když rozvod, tak určitě ne definitivní, či snad v konvenčním stylu nenávisti. Je to snad o pochopení, že soukromí není pro druhé, ale pro nás samotné. A je úžasné pokud se všichni dokáží mít rádi a scházet se dohromady i po letech a třeba i s novými partnery.
Přístup k pojmu domov, se u paní Slavíkové v plném rozsahu kryje s kosmopolitní definicí zahrnující do tohoto termínu lidi, u nichž výraz domov, hranice či místo pobytu nemá v jejich pocitovém rejstříku pevnou podobu. A podstatou domova je pro ně místo, ke kterému pociťují citovou vazbu a nachází se v něm lidé, se kterými si mají co říci, ať je to kdekoliv na světě. A tento typ Mirka přesně je. A přesto i takovéto pravidlo mívá i svoji výjimku.
Roku 1996 zemřel pan Slavík, Mirčin otec a dcera narychlo proletí mezikontinentálními prostory. Po roce přijíždí matka na návštěvu za svojí dcerou do Jižní Afriky. Světoběžnické ocelové srdce se v tu chvíli zjizvilo citovou trhlinkou, která se začala rozšiřovat až do hloubi jeho nitra. Síla vzpomínky dokáže někdy pohnout i horou. Africké podnebí, specifický žár slunce, obydlí a ebenovou barvu lidu černého kontinentu střídá v Mirčině mysli obraz plzeňské ulice, nábřeží řeky Radbusy, folklórní hudba plzeňského kraje, do které v harmonickém akordu šumí proud čepovaného plzeňského piva. To malé neviditelné zrníčko stesku, které by si plzeňská rodačka ani nebyla sama ochotná přiznat, se v té chvíli stává legendárním Davidem, jenž poráží Goliáše nabytých poznatků jejích cest křížem krážem Evropou a Afrikou.
Ještě předtím mezi dobou rozvodu a návratu si Mirka nalézá budoucího otce svých dvou synů, pro jejichž datum zrodu není zatím v našem příběhu ještě místo. 
 

Vzpomínka na Afriku, čokoláda - námět pro olympiádu IKA 2004

pokračování zítra