Město Basilej tvořící švýcarskou trojúhelníkovou přeponu pod hraničními odvěsnami  států Německa a Francie, se stalo čtyřdenním hostitelem světového a evropského kulinářského výkvětu národních a regionálních týmů a též i jednotlivců v soutěži Salon Culinaire Mondial.
Účast na vrcholovém gastronomickém klání byla podmíněna soutěžními výsledky minulých sezón s kulminačním bodem olympijského Erfurtu.
CNT za dobu tří roků svého trvání prošel zušlechťovacím procesem s výslednou podobou tří bronzových a dvou stříbrných medailí ze zahraničních soutěží, završeným pečetí olympijského bronzu a dospěl tak do kategorie společenské elity s právem vstupu do I. třídy světového kulinářského expresu.

Tvůrčím handicapem CNT pro Basilej byla novinka v zařazení zadání teplé kuchyně i pro regionální týmy, kdy dosavadní soutěžní doménou družstva Nestlé byla příprava pokrmů studené kuchyně show art. Povinná prezentace teplých pokrmů, do té doby na soutěžních prknech týmem neodzkoušená,  se tak v Basileji stala čítankovým příkladem vstupu do jámy lvové, kdy tímto způsobem "podobojí" byly obě dvě disciplíny zařazeny do soutěžního programu regionálních týmů.

Shodou okolností to byla právě Basilej, kde tehdejší koncil v roce 1436 uznal právo husitských kompaktát, mající ve svém programu, mimo jiné, právě přijímání podobojí.

Avšak každodenní zkušenost týmových šéfkuchařů špičkových gastropodniků stojící na podkladu soutěžního umu studené kuchyně vytvářela podklad nosné konstrukce inspirace, tvrzené tréninkovým drilem
a postupně mazající otazníky dilematu být či nebýt přítomen vrcholovému gastroaktu letošní sezóny. Fluidum výjimečnosti světového kulinářského salónu vyzařovalo navíc ze vzácnosti intervalového rozpětí šesti roků doby jeho pořádání.
Teplá kuchyně se vyznačuje mnohými specifiky obšírné množiny kulinářských tónů, které prostřednictvím kvalitního aranžmá je nutno sladit do harmonického celku soutěžní partitury. Jeden, byť lehce disharmonický tón, např. v neoptimálním procentu dávky soli dokáže ze svého miniaturního rozměru následným dominovým efektem působnosti nabýt obřího rozměru negativní činnosti v podobě ovlivnění dalších potravinových komponentů a tím doslovně zbourat celý průběžný kulinářský úkon. Kuchařská alchymie, potažmo i soutěžní, se svojí náročností rovná  badatelskému vědeckému procesu, jehož pozitivní koncový efekt je podmíněn úměrnou dobou zrání. Součástí tohoto druhu soutěžní disciplíny je taktéž i výdej jídel, který doposud nespadal do repertoáru činnosti Culinery Nestlé Teamu a jeho náročnou problematiku řešilo družstvo za pochodu. Takovýto rychloproces nemohl skýtat předpoklad dosažení způsobu provedení až do vrcholové podoby. Týmová spolupráce sestává z tvorby individualistů, jež je pod kapitánskou taktovkou laděna do kolektivní podoby. A proměna sólohráčů v kompaktní soutěžní celek je opět během na dlouhou trať. Opět dodejme že v případě teplé disciplíny a navíc v premiérové působnosti v soutěžní Basileji.
To vše vytvářelo v náplni soutěžní teplé kuchyně protisílu, na jejíž drtivý tlak musel tým vyvinout nezměrné úsilí handicapované faktorem krátkosti času.
Zisk bronzové medaile reprezentantů společnosti Nestlé za přípravu hot kitchen  je ziskem mnoha z mála. A to může dokázat pouze tým kvalitních individualit výrazných profesních kvalit stmelených do celku, ošlehaný větry soutěžních bouří a se zapálením pro věc , který je navíc vybaven schopností přínosů obětí vlastního já ve prospěch celku.

Druhou soutěžní disciplínou byla výstavní příprava studené kuchyně prezentující se na soutěžním pódiu. Zmíněný medailový zisk týmu z mezinárodních akcí  uplynulých sezón byl předmětem pozvánky mezi nejlepších osm regionálních celků Evropy. Kdyby CNT z nějakých nenadálých příčin se na poslední chvíli nemohl basilejské soutěže zúčastnit, tak již samotný zvací akt pořadatelů způsobuje navýšení jeho hodnotových akcií. Hodnocení kulinářských výkonů při Salon Culinaire Mondial je prováděno metrem odlišných měrných hodnot než na samotném kuchařském olympijském klání, v jehož měřítku je přítomen prvek lehce přípustné tolerance. V basilejském střetu nejlepších z nejlepších neznalo arbitrážní hodnocení žádného pardonu. Pouhý náznak tvůrčího technického přehmatu, nad nímž by každý fundovaný komisař na olympijském kolbišti s čistým svědomým přivřel oko, byl v basilejské soutěžní aréně trestem vpravdě hrdelním.

A tak žár soutěžních nároků vytemperoval stupně hodnocení do žhavé měrné kategorie, která povyšovala medailový zisk svojí hodnotou o řád výše. Culinery Nestlé Team po roce od zisku své olympijské bronzové mety, prokázal na tomto kulinářském turnaji třídy V.I.P. svůj výrazný výkonnostní vzestup na němž se promítal propracovaný systém teoretické přípravy podpořený tréninkovým úsilím tvrzeným navíc pocitem cti reprezentoval značku Nestlé.
CNT do svého soutěžního programu zařadil progresivní evoluční způsob promítající se do všech poloh činnosti. Posílil cukrářský post, který je v každém soutěžním procesu trojským koněm, mnohdy rozhodujícím o úspěchu či nezdaru.

Věra Kocincová a Anna Baštýřová

Vyprofiloval do detailní podoby kompetence jednotlivců s výrazným zformováním jejich individuálního umu do služeb celistvosti kolektivní práce. Kapitán Tomáš Konopka přidal do týmu též díl poznatků získaných na americkém odborném mítinku. Tréninky se zintenzivnily se zaměřením na jejich hodnotovou efektivitu. Znásobila se poradenská spolupráce s předním odborným kuchařským poradcem Vladimírem Pickou.

Výrazným novátorským prvkem se stala příprava výstavního stolu  formy čistého designu, na které se podílely dvě návrhářské firmy Atypo design Ing. Dany Kovaříkové a Hruškadesign Pavla Hrušky, vyznačující se soustavou různotvarých podstavců a stojanů ze stříbrných drátů provzdušňujících celý výstavní prostor a umožňující vyniknutí soutěžních výrobků, který byl na vrcholovém gastrofestivalu revoluční novinkou, přitahující pozornost odborných i laických pohledů.

Horní obr. Pavel Hruška
 Dolní obr. Vladimír Picka

Tvorba kompletu soutěžních jídel je výtvarnou plastickou kompozicí sestávající z tisícera filigránských úkonů, odhadů velikostí porcí, různých řezů před nimiž je lépe více jak dvakrát měřit. Soutěžní kuchař a cukrář musí být i intuitivní geometr při technice skladby pokrmů. Musí mít v sobě výtvarné nadání vládce podzimu, jenž krášlí v době své vlády přírodu rozmanitostí barev, kterými otevírá v lidské duši komnatu poetického citu a nastoluje příjemný pocit vyrovnanosti. Musí být matematikem se zvláštní znalostí na úměru přímou i nepřímou v podobě velikostí porcí k poměru počtu jídelních chodů a soutěžnímu trendu. Musí být špiónem, který i přes zeď dálav zjistí potřebné informace mající souvislost se soutěžní tvorbou. Vysoká kulinařina vyžaduje mít vid prognostika, který odhadne kterým směrem se do příští soutěže uchýlí trend kuchařské módy. U soutěžního týmového kuchaře je zapotřebí mít kolektivního ducha, musí snášet dlouhé transporty sebe i objemného množství materiálu. Musí být i dobrý hotelový nocležník, aby po přípravě do ranních hodin dokázal využil krátký časový prostor k regeneraci sil, popřípadě v extrémní situaci noci beze spánku musí mít schopnost podání pracovní výkonu. Znakem soutěžního aktéra je též i psychická odolnost vůči stresu vyvolaného soutěžními podmínkami a různorodostí širšího kolektivu.
K vlastnostem kulináře zmiňovaného typu náleží někdy i potřeba být spolehlivým řidičem - štrekařem, neboť je mnohdy nucen přemisťovat sebe i své kolegy na dlouhé vzdálenosti.
Je potřeba aby kuchař, který se chce věnovat soutěžnímu vaření měl v sobě vlastnost, kdy mu nepůsobí potíže vložit do celku vysokou pracovní investici s mnohdy neadekvátním ziskem, řekněme na rovinu, že též někdy i s nulou. Prostě ten, kdo se rozhodne být kulinářským soutěžákem musí mít přehršel schopností pro tento typ mimořádně nároční disciplíny ve které musí být stále tzv."in" jak v teoretické, tak i praktické přípravě. Pokud tyto vlastnosti takovýto kuchař v sobě má, či si je dokáže vypěstovat a občasně je i spečetí dobrým výsledkem, stává se ve své branži kuchařem - šlechticem.

Basilejský Salon Culinaire Mondial přinesl pro tým další ocenění spočívající v jedné nezbytné položce soutěžní hodnotící politiky. Je jím vyrytý punc umělecké práce a progrese soutěžní tvorby Culinery Nestlé Teamu, jenž svojí karátovou hodnotou je již zřetelně vryt do vědomí předních soutěžních arbitrů kulinářského odvětví, kdy z jejich úst zaznělo hodnocení hovořící jednak o tom, že tento tým je již zanesen v zorném poli jejich soutěžního zraku a zároveň v ohodnocení  prezidenta švýcarského kuchařského svazu Georgese Knechta či prezidenta hodnotící jury basilejské soutěže Franze Junkera, kteří v odlišností slov, ale ve významové shodě hovořili o CNT jako o jednom z nejprogresivnějších soutěžních týmů, který od krátké doby svého vstupu  do kulinářského soutěžního ringu učinil nejvýraznější pokrok.
Hodnocení takových kuchařských celebrit světového věhlasu, je dalším předáním pomyslné medaile Culinery Nestlé Teamu na jeho společnou hruď a zároveň výsledkem jeho tvůrčí práce a posilou do dalších gastrobojů pod praporem značky Nestlé.

Zleva: J. Václavek, T. Konopka, M. Wild, M. Kopal, T. Hamrák, R. Špaček, M. Kladívko, V. Kocincová, a A. Baštýřová

Zlatý šíp Luďka Procházky

Culinary Nestlé Team se vyznačuje širším akčním rádiusem své  působnosti do níž spadá i dekorační carving v němž pevně třímá žezlo eurovlády Luděk Procházka. Jeho dílo je pokaždé ódou na krásu a otec českého carvingu opětovně v Basileji potvrdil svůj výjimečný um a pomohl rozmnožit medailovou sbírku Culinery Nestlé Teamu.

Když před rovným pětiletím vystřelil náš "first carvingman" šíp svého umu na olympiádě IKA v Erfurtu, trefil se přesně do středu zlatého terče. Tato historická střela se stala v té chvíli vrcholovou trefou v dosavadní kariéře průkopníka českého carvingu a bylo otázkou do jaké míry se razance jejího letu vyčerpala a zda nezůstane onou vlaštovičkou, jež jaro nedělá. Kdože by se nadál, že průraznost Procházkova zlatého šípu se vyznačuje takovou razancí, že o čtyři roky později, opět při olympijské carvingové lukostřelbě, sestřelí svému majiteli další zlatou trofej a světe zboř se, rok poté na vrcholovém basilejském setkání Salon Culinaire Mondial učiní opeřená zlatá střela totéž!
Vskutku nelehká je role toho, jehož jméno vybaví v mysli krásu uměleckého díla utkanou do zeleninových či ovocných plodů. Neboť kdo na koni stále jezdí, ten je v pohledu našich zraků vidět hodně vysoko i když kráčí vstoje. A spojitost Luďka Procházky s jiným kovem než s tím, jenž má svého jediného predátora v lučavce královské, si již sotva dovedeme představit. A to je břímě v současnosti o mnoho těžší než v nultém roce v Erfurtu.
Dvojnásobný držitel zlatých olympijských kovů se na kulinářský pohár zaměřil více na dýně, jež se staly v loňském Erfurtu vděčnou surovinou pro olympijskou tvorbu, kdy její objem a řezné vlastnosti umožňují širší umělecký rozmach a při výběru vhodného surového  exponátu též zaručuje delší dobu trvanlivosti ukázky umění svého tvůrce, s možností popuštění uzdy plastické tvorby a umožnění větší realizace prostorového vidění.
22. listopad letošního roku je datem dalšího Procházkova soutěžního triumfu v němž byl ozdoben šerpou vítěze. Přesně tento den před osmnácti lety to byl den kdy mohl být zahalen do plachty v níž se převáží ti, kteří na silnici nedorazili do svého cíle a zásahem osudu se v osobních údajích k datu jejich zrodu přidává i termín úmrtí. S Luďkem, jehož bezvládné tělo vlečené pod kamionem po kolizi při jízdě na kole, utrpělo mnohačetná těžká zranění,  se muselo "tam nahoře" jistotně počítat pro jeho další pozemský pobyt, protože za normálních okolností by měl mizivou šanci na přežití. Tudíž den kdy přebíral svoji další zlatou medaili v Basileji byl pro něho též dnem oslavy svých druhých narozenin.
Procházka nejenže obdržel zlato, ale bodovým ziskem vévodil nad dalšími "zlatníky" svého soutěžního dne.

Pětkrát doma, jednou venku - stříbrnou si vezu cenku

Tak by si mohl rýmovat Miloš Turek, jenž soutěžil teprve pošesté, z toho pětkrát na domácích kolbištích. - "Věc je takto patrná, že medaile je stříbrná" -, mám-li navázat na rým v titulku. Ve chvíli, kdy spíkr vyslovil jméno dalšího českého účastníka v uměleckém dekóru, ještě Miloš nevěděl jakou barvu kovu si vybojoval. Na své první zahraniční soutěži, a zrovna takovéto, by mu i bronz zářil zlatým jasem. A posléze vyslovené stříbro mělo v té chvíli pro něho dozajista cenu broušeného diamantu.
Prostředí formuje charakter a též tříbí i vkus. Miloš Turek se při své tvorbě pohybuje v blízkosti Luďka Procházky a tím je v podstatě řečeno vše. Neboť ten kdo má dobré oči, šikovné ruce a umí si nechat poradit od mistra svého oboru a navíc mu toho dne sedne dláto dobře do ruky, může i na své premiérové soutěži basilejského typu udělat kvalitní výsledek.
V případě Miloše Turka stříbrný.

Zlatý a stříbrný medailista vytvořili české kvarteto, do jehož výčtu patří i jejich asistenti Vladimír Šmejkal, šéfkuchař hotelu Diplomat v Praze a Petr Janošek z Olomouce, kteří vložili do zisků obou medailí svůj pracovní vklad.

V.Šmejkal, L. Procházka, M. Turek a P. Janošek