V předchozí informační zprávě o působnosti CNT ve Stuttgartu a jeho medailovém importu jsme vás informovali před týdnem a dnes se virtuálně přeneseme do místa děje kde provedeme rekognoskaci soutěžního prostředí, výkonů a perspektiv s připomenutím, že tým získal dvě stříbrné medaile a jednu zlatou včetně ohodnocení nejlepšího jednotlivce a týmu soutěžního dne.
Princip soutěžního zadání spočíval ve stručném označení tvůrčího požadavku s možností libovolného použití surovin a osobitého prvku provedení.
Doba zahájení s možností kompletace výrobku měla časový termín 6 - 8 hodiny ranní.
Motivací účasti týmu byl kontakt se současnou realitou světové kuchařské tvorby a příprava na podzimní Světový pohár v Lucembursku.

Věra Kocincová, šéfcukrářka v Molo restaurantu Lighthouse Café v Praze, nastoupila ke své první mezinárodní soutěži přesně před rokem v dresu CNT a  shodou okolností ve městě nacházejícího  se opodál místa letošního klání v Karlsruhe. Ze závějí loňského sněhu vydobyla Věra stříbrnou medaili a obdobný kov si z téže spolkové země odváží i v letošní sněhové nadílce. Přísluší se dodat, že cukrářka z beskydských vrchů, z profesních důvodů přesídlená do Prahy, odjížděla na místo soutěžního činu obtěžkána zlatou medailí s přídavkem absolutní vítězky z lednového Danubia v Bratislavě.
Dilema každého soutěžícího je vybrat ze všeobecnosti zadání optimální způsob jeho zpracování. Věra měla námětovou dispozici v podobě:
- 3 talířových dezertů v kombinaci teplý nebo studený, se
   zakomponováním dezertu s dětským motivem
- 2 dezerty na ochutnávku + pralinky či jemné pečivo nebo minidezerty
  (uvedená témata byla volitelná), plato 5x8 ks
- skulptura z čokolády
Zadaná témata přetvořila Věra do reálu podob čokoládového komínku plněného jahodovým moussem, jahodového dezertu myšáka Toma a medového košíčku plněného jablkovým moussem + 8 druhů minidezertů.
Ty snesly přísné měřítko komisařského náhledu. Oproti miniaturám však trochu zaostaly dezerty větších rozměrů určené k degustaci, jejichž rozměr přesáhl výšku a objem v soutěži tohoto druhu obvyklých.
Věřin způsob cukrářské soutěžní nauky spočívá v systému, v němž se  chybami člověk učí. Zúročuje poznatky z minula a přetváří je do vkladu budoucna tím, že vytěsňuje vlastní chyby v dalších částech následného soutěžního seriálu. Výroky rozhodčích jsou pro ni evangeliem té nejvyšší obsahové odbornosti.  Názorově čerpá ze studnice poznatků zkušenějších kolegů v místě děje i mimo něj a každým detailem jejich připomínek obohacuje svůj tvůrčí fond.
Věřina tvorba pokaždé obsahuje skulpturový námět a nejinak tomu bylo i ve Stuttgartu. Způsob provedení prozrazuje na svou autorku, že jí tato výtvarná seberealizace baví, ale též i vypovídá, že je žádoucí ve směru budoucna i mnohé poopravit. Obdobného názoru byli i stuttgartští komisaři, jejichž ústa hovořila o potřebě dopracování. Nejedná se o nic co by Věra nevěděla. Je zapotřebí vyslovit, že figurativní tvorba je náročným výtvarným prvkem s přísnými nároky na proporční zákonitost. Ve Věřině tvůrčím úsilí o ztvárnění maxima možného v tomto předmětném umění uzrálo rozhodnutí ve zdokonalení se prostřednictvím výtvarného kurzu se zaměřením na tvorbu z hlíny. Cesta k dokonalosti je dlouhá, kamenitá a značně strmá. Slečna Kocincová je připravena tento výstup k uměleckým výšinám podstoupit. Podpůrným a kompenzačním prostředkem v krizových chvílích pro ni bude ve Stuttgartu získaná stříbrná medaile.