Je dobojováno. Soutěžní vřava utichla, utichl i jásot vítězů jako i smutek poražených. Uprostřed této tišiny zní avšak stále hlas vzpomínek, který pozpátku prochází zdí uzavřeného soutěžního pavilonu. Vrací se do míst, kde po tři dny mladá generace svým profesním umem prokazovala, že se nejenom již nalézá ve velké kulinářské hře, ale že je navíc schopná ji obohatit o to, co tuto věkovou kategorii zdobí. Je to ingredience nového pohledu, koření progresivity nápadu, je to var energie. Takováto směs je zárukou toho, že budoucnost české gastronomie je v dobrých rukou a ti, kteří v této době předávají hořící štafetu své dlouholeté činnosti v oboru, si mohou být jistí, že plamen této pochodně určitě nevyhasne.
Nad pisáreckým údolím, ve kterém se rozkládá veletržní areál, se tyčí dominanta jihomoravské metropole hrad Špilberk.
Jeho osvětlení v době přerodu noci v den již zhaslo. Stejně tak jako děj 12. ročníku soutěže Gastro Junior - Nowaco Cup, který v mysli a srdci nás všech zúčastněných zanechal příjemnou vzpomínku a zároveň i přání být opět při tom v roce 2007.
V našem závěrečném resumé se s představiteli porot podělíme o jejich  pohledy na celý průběh soutěžního dění. Možná vám bude připadat, že v letošní reportáži se nalézá o něco více tvrdších či kritičtějších slov. Není to z důvodu, že by letošní gastrojunior byl horší. Naopak, byl lepší. Ale protože jej chceme v příštím roce  mít zase o kousek dál, je potřeba si říkat pravdu přímo do očí.

Obor cukrář
Práce hodnotících komisařů je nesmírně náročná jak na psychickou tak i  fyzickou kondici. Stupňující se vyzrálost práce mladých gastronomů již mívá někdy za následek, že je možné mezi ni a tvorbu dospělých kuchařů pomalu vložit rovnítko. To s sebou zároveň přináší i vyrovnanost ve způsobu provedení soutěžního díla a tím i ozdobení čela komisaře o novou vrásku. Razance sil mladé kuchařské generace vyplývá zákonitě z jejich věku a je pravidelně transformována příchodem dalšího ročníku. Oproti tomu při setrvalém stavu komisařského kádru hraje čas úplně opačnou roli. Možná, že i to byl jeden z důvodů letošní obměny v rozhodcovských řadách působících při vrcholovém a náročném podniku, kterým v každém případě gastrojunior je.
Soutěžní arbitrážní šichta dokáže po skončení třídenního maratónu pěkně pustit žilou psychickému a fyzickému rezervoáru sil. Příkladně, dříve všudypřítomná "štěbatavá ještěrka" předsedkyně cukrářské poroty Pavlína Berzsiová po skončení soutěže při požádání o závěrečné zhodnocení jejího soutěžního rezortu, se stopami vyčerpání již pouze odkázala na svou předchozí proklamaci. Je to lidské, je to pochopitelné. Popřejme Pavlíně rychlou regeneraci sil, neboť další velká soutěž Gastrohradec se již nachází v termínovém zádveří a hodnotící komisař do tak náročného boje který se zakrátko odehraje na "hradeckém poli" musí být připraven v plné zbroji, neboť dobrá kondice je nezbytnou součástí jeho odbornosti, autority a zároveň i objektivity. Být pánem svých sil je velké umění a ty by měly  vydržet i pro závěrečné interwiu, neboť poskytnutá informace je dílčí vizitkou nejen toho kdo ji poskytuje, ale je zejména reprezentací práce, v tomto případě, desítek nejlepších mladých gastronomů  České republiky.

V cukrářském náhledu nám sice schází závěrečné odborné dobrozdání z nejvyšších míst, ale třídenní postřehy, průběžné odborné názory a pohledy nám poskytnou věrohodný obraz děje zákulisí.
Účinkující měli za úkol přípravu 4 porcí moderního jídla nebo studeného moučníku v časovém limitu 45 minut.
Chuťová oblast je širokou mořskou plání, na níž je možné křižovat od obzoru po horizont. Předepsané základní suroviny včetně  spotřebního koše nabízely 10 druhových surovin z nichž tři byly čokoládového charakteru, tři ovocného včetně přídavku jednotlivých položek ořechů, rozinek, skořice a smetany. Takováto pestrost surovin měla být pro soutěžní zpracovatele tím co pro komponistu hudby možnost psát partituru pro mnohočlenný orchestr. V chuťové tvorbě letošního gastrojunioru bychom těžko hledali nového magistra Kellyho a soutěžící tím, že nevyužili neomezené možnosti aromatické tvorby ponechali hozenou rukavici nabídky nezvednutu. Tím tak v letošním ročníku zůstaly chutě na běžném standardu. Chuťová oblast v cukrářské sféře se ukazuje být zřejmě tvrdým oříškem, asi obdobně takovým jako u kolegů kuchařů ve studené kuchyni v procesu aspikování, kde jejich úsilí v přesné trefě na hlavičku hřebíku prozatím mnohdy způsobuje  jeho ohnutí.
Listové těsto je vděčným materiálem pro zpracování a práce v národním kole prokázaly, že soutěžící  s touto hmotou umí zacházet dobře což potvrdili zejména v procesu pečení.
Pohled na práce absolutních medailistů svědčí především o výtvarném vkusu a jím vedená ruka tvůrčích interpretů dokázala vytvořit hodnoty gastronomických půvabů. Ti nejlepší soutěžící ladili tvarově a barevně seskupení jednotlivých částí výrobku do harmonického obrazce a neopomněli myšlenku jejich nápadu vložit do vkusných rámů, v tomto případě talířů. Kvadratickému tvaru provedení práce u Michaly Mrkvičkové odpovídá i obdobný tvar talíře, stejně kruhový výraz práce Vojtěcha Kubice se ztotožňuje  se stejným tvarem keramického podkladu.
Při této příležitosti se omlouváme našim čtenářům za absenci fota výrobku na třetím místě Pavlíny Heřmánkové z Děčína. Pokud je ze strany autorky - ale i od jiných - možnost nám je zaslat v digitální podobě, rádi je zpětně zveřejníme.
V každém případě se cukrařina v Brně prezentovala jako důstojná součást gastronomického celku, která možností estetické mluvy svým výrazným hlasem promlouvá do celkové kvality gastronomie jako celku.

Soutěžní porota - obor cukrář
předsedkyně - Pavlína Berzsiová
členové - Pavla Babušíková, Andrea Hurtová, Vladimír Krofta, František Buchal

Představitelé organizačního týmu SOU a SOŠ potravinářská a služeb Brno

ředitel školy Ladislav Černý

Každým rokem je co dotahovat, dohánět, vychytávat. Podstatou věci je aby nedostatek minula nebyl příčinou problému dneška. A v tomto směru se nám náš záměr podařil. Myslím, že mohu říci, že se též podařilo vymezit z minula intuicí předvídané potenciální organizační potíže a to též přispělo k hladšímu průběhu organizace soutěže.
Chci touto cestou poděkovat všem zaměstnancům, celému organizačnímu výboru, jmenovitě paní Krabičkové, Bartákové a Bílé s jejich kolektivy

zleva paní Bartáková, Bílá, Krabičková

Prezident a otec zakladatel

Jen jeden člověk má právo na tento duální způsob označení své činnosti v souvislosti s největší pódiovou soutěží v Česku, Gastro Junior - Nowaco Cup.
Je to pan Zdeněk Hladík, muž jehož projekt před třinácti léty skýtal nejvyšší záruku perspektivy soutěže mladých gastronomů. Tehdejší pojem perspektivy měl široký rozměr a dalekou horizontální vzdálenost. Zahrnoval nejenom realizaci mládežnické hravosti přesazenou do profesní soutěživosti, ale svým podtextem se měl stát náloží, která svou expanzí nastartuje v atmosféře konkurenčně soutěžního prostředí masový kulinářský tok, jež bude mohutnět přítoky zájmu a v deltě svého řečiště se stane veletokem gastronomické kvality povýšené na umění. A rozumem vzato, takováto náročná idea na své provedení mohla být uvedena do chodu především přes  mladou generaci. A tak se i stalo.
Nešlo o pouhou samoúčelnost, ale i o praktický úkon reality.
Změnou politického systému a otevřením se světu, došlo kromě kvanta zahraničních firem i k příchodu odlišných kultur a s nimi k nabídce jejich národní gastronomie.  Z pohledu dneška víme, že některé z nich u nás zapustily pevné kořeny a jejich současný stav určitě nebude konečným číslem. Česká gastronomie, v tomto případě v juniorském podání, provedla obratný manévr a prostřednictvím i této soutěže mladých, podnítila všeobecný zájem o obor a má velké předpoklady na bojišti gastronomických kultur ve vlastním prostředí uspět.
Tolik jeden pohled z jednoho úhlu působnosti, na kterém se gastrojunior spolupodílel.
Ten druhý již bude náhledem do interního soukromí samotné soutěže.
Třináctiletý děj masové akce - je započítáván i nultý ročník - musí mít zákonitě už svůj mezník. Je zde přímá paralela v zkracování času v běhu na sto metrů, kde přibližováním se k magické metě 10 vteřin se čas s narůstající obtížností daří ponižovat a pokud se někdo dostane i pod tuto hranici, pak je to pouze v posunu desetin či ještě menších časových řádových hodnot. Nejinak je tomu i u třináctiletého gastrojunioru.
- Co s tím dál, pane prezidente? - zněla naše otázka. Otec -zakladatel, jenž kromě prezidentování i po skončení soutěžní části pokaždé třímá v ruce moderátorský mikrofon, dává mezi současnou pozici soutěže a její následný vývoj paralelu v pohledu na umělecké dílo, které je svým výrazem pro jednou dané a přesto v sobě skrývá velký počet výrazových prvků, které lze pouze spatřit změnou úhlu náhledu. Stejně tak, dodává pan Hladík, je tomu i  s gastrojuniorem, který pohledem z vnějšku postupuje kupředu jako jednolitý celek, a tak jej prozatím i vnímáme, a nepotřebovali jsme až tak akutně zkoumat jeho vnitřní rezervoár. Ano souhlasím - jsou další prezidentova slova - jsme opravdu v určitém vývojovém rozvětvení. A tak nyní tedy sáhněme do zásoby zatím nečerpaných rezerv a učiňme je dalším hnacím prostředkem naší soutěže. Vždyť pokud se podíváme do nekonečného prostoru kulinářského umění, stále je co realizovat a přitom nemusí jít vůbec o nějakou nouzovou abstrakci, ale o reální předmět činnosti, který koresponduje s poptávkou zákazníka.
Prezidentova úvaha budoucí vize soutěže se přesouvá do pozic, které už z části soutěžní gastronomie zaujímá a v současnosti svým předstihem povyšuje toto odvětví na umění, jež v době budoucna v této podobě bude mít hodnotu běžného reálu.
Hladíkova slova objasňují konkrétní postup v realizaci naznačeného.
Je zde například chuťové pole orané pouze z malé části. Mám tím na mysli využití mozaikové podoby chutí, kdy přesuny korálků aromatu vytvoříme úplně odlišní obraz. Totéž lze říci o barvách o kterých víme, že mají omezený počet základních podob, ale jejich kombinace vytváří opět nepřebernou řadu odstínů. Do toho výčtu je potřeba zařadit suroviny a jsme zase u dlouhé škály možností podobou počínaje, možnostmi zpracování, nutričních hodnot atd., atd.
V pouhé zkratce zazněl obrovský repertoár možností, které dle prezidentových slov v budoucnu nebude možné realizovat centrálním způsobem jako dosud. Ale vzniknou specializovaná odvětví zaměřená výhradně na jednotlivý dílčí výsek možností, které obor názvem gastronomie obnáší. A to je i zároveň směr cesty, kudy bude mířit další vývoj soutěže Gastro Junior - Nowaco Cup.