"Mí Pražané mi rozumějí", údajný slavný výrok o němž se vedou spory do dnešních dnů, o které že to Pražany vlastně mělo jít. Historická doba, původní složení obyvatelstva a název kulturního stánku kde se Mozartovy skladby hrály, nazývající se Hraběcí Nosticovo divadlo, jež nechal postavit hrabě Nostic Rieneck, posouvá vahadlo pravděpodobnosti k tvrzení, že Mozartově hudbě rozumějící bylo spíše německé aristokratické publikum. Ať tak či onak, výrok jehož vzletnost překonala i výši Svatovítského chrámu, je jednak velmi vhodným propagačním artiklem, ale též nikterak nevyvrací podstatu pražského publika bez ohledu na národnost, neboť Praha byla od své podstaty po dnešek městem ne až tak česky ryzím, nýbrž kosmopolitním.
Veškerou polemiku avšak překrývá geniální duch Mozartovy hudby, kteráž právě v Nosticově divadle mohla zaznít ve své tyrkysové čistotě, neboť v místě mistrova rakouského pobytu byla její křehká svěžest zahlušena vídeňskou hudebně kulturní přesyceností.
Úspěch rodí úspěch a reprízovaná Figarova svatba zplodila originální zakázkovou hudební kompozici Don Giovanni, jež měla úspěšnou premiéru i řadu stejně oslavných repríz právě v Nosticově divadle v Praze.
Čas té době již na dlouhé hony vzdálený vyměřil historický odstup rovného čtvrt tisíciletí a to je pádným důvodem k vzpomenutí zrodu hudebního génia, jež nejednou Prahu nazval svým městem.
Celý hudební svět při příležitosti tohoto jubilea uspořádal vzpomínkové akce mající své dominanty v Salzburku, Vídni a pochopitelně i v Praze, na jejíž počest zkomponoval velký Wolfgang Amadeus i stejnojmennou symfonii.

Acociace kuchařů a cukrářů ČR se svým profesním zaměřením zapojila do programu MOZART PRAHA 2006 a to 1. kolem soutěže Cukrář roku Martin Braun Cup pod patronací stejnojmenné firmy a společnosti Fiala Praha s.r.o.
Vlastní soutěž měla výstavní charakter, jemuž předcházela hodnotící degustační vložka a tomuto způsobu hodnocení bylo podřízeno i dvojstupňové složení komise sestávající z technické části v zastoupení Jaroslavy Stejskalové, Pavly Babušíkové a Jana Michálka a degustační hodnotící tým vytvářeli Vladimír Krofta, Mirka Slavíková a František Buchal. Předsedkyní komisí byla Pavlína Berzsiová
Junioři a senioři měli totožné zadání v němž hlavní soutěžní úkol spočíval ve slavnostním výrobku bez omezení tvaru do hmotnosti 500g na téma:  "Mozart a Praha"
V kalkulaci na celý výrobek (technologický postup a surovinová norma)
a ve zhotovení degustačního vzorku formou kulatého dortu o hmotnosti 400-800 g.

Výrobek musel obsahovat 3 suroviny ze sortimentu firmy Braun, které dodává firma Fiala - Praha s.r.o.

Exponát dovezli soutěžící ve zhotoveném stavu a porota vybrala 10 nejúspěšnějších prací obou kategorií pro postup do druhého kola.

Vystihnout cukrářským pojetím věrohodně fenoména hudebního světa druhé půle 18. století jehož 650 hudebních děl mající aktuální působnost i v dnešních dnech a bezesporu i budoucích, je podmíněno nejen absolutním cukrářským kumštem, ale i zároveň mimořádnou znalostí Mozartova vnímání světa a vpravdě nadpozemské fantazie. Wolfgang Amadeus byl tím, kdo v muzikální oblasti zrušil tehdejší výšiny dosavadních hudebních vrcholů a svou muzikální vizí v praxi prokázal, že nad nimi je rozměrný prostor, který lze vyplnit další náplní hudebního rezervoáru v němž téměř pokaždé dominoval lesk sluneční zářivosti.
Jeho talent ho již v pěti letech přiměl k napsání první hudební kompozice a v jedenácti k opeře a v třináctém roce svého věku se stává koncertním mistrem salzburského arcibiskupa. Mozart byl virtuózem na housle a na klavír. Kromě toho byl vrcholově vzdělán v matematice a ovládal několik jazyků. Nechodil do žádné školy a učitelem všech oborů byl jeho otec Leopold, sám výborný muzikant a skladatel a řečeno mluvou dneška i manažer.
Hudební génius předstihl svou dobu a uspěchaná Vídeň, kde hudba tehdejšího stylu nabývala v podstatě komerčního charakteru, nedokázala v přívalu neustálých kvantitativních a žánrových novot, snad ne až zcela dobře rozeznat hodnotu hudebního pokladu ukrytého v Mozartových skladbách. A zde přichází na řadu suplement v podobě města Prahy, která leží mimo proud vířivého dění  společenského života císařské Vídně.
Praha té doby, město bez panovnického dvora, není tak zatížena enormní mohutností proudu dravého toku nepřeberné múzy a má dostatek prostoru a klidu prohlédnout si každý výhonek pestré královské hudební zahrady. A tou vzácnou sluneční květinou byla právě Figarova svatba, která zalahodí sluchu pražského publika (ať již německého či českého) jak zářný hlas zpěvného ptáka. 
A tady je počátek vztahu Mozart a Praha, a tentýž úkol stál před cukrářskými tvůrci, jež měli svým umem epochální úsek chodu dějin v hlavní roli s geniálním umělcem ztvárnit prostřednictvím cukrářské tvorby. Tak jak je Mozartova hudba nadpozemská, tak rovněž nadlidský byl i tento soutěžní úkol.

Jak sdělila Pavlína Berzsiová, předsedkyně obou složek hodnotících komisí, porota soustřeďovala svůj arbitrážní hled na shodu tématu s vizáží výrobku, kreativitu a chuť. Tvorbě předcházel výběr tří surovin firmy Braun, zastoupemou společností Filala Praha s.r.o.
Ještě dříve než vyjádřím svůj hodnotící pohled, opětovně připomenu mimořádnost náročnosti zadání letošního ročníku prvého kole "Cukráře roku", jež zní "MOZART - PRAHA".
Již jsem výše předeslal, jak asi bude nadlidským úkolem cukrářskou tvorbou vůbec přiblížit Mozartovu výjimečnost a jak pro vystižení zadání námětu Mozart a Praha je zapotřebí znát podstatu výroku "Mí Pražané mi rozumějí" a proč se géniova díla, která propadla v centrální Vídni uchytila v tehdejší politicky a kulturně odlehlejší Praze.
Zde byl důvod k již dopředu vysloveným pochybnostem, která se při pohledu na 22 soutěžních výstavních exponátů naplnila.

Tuzemský, evropský či světový symbol Prahy představuje obraz pohledu na Hradčany  v popředí s Karlovým mostem. Totéž vyobrazení se též opakovaně objevilo i na soutěžní tvorbě v námětu Mozart a Praha. Avšak symbióza Wolfganga Amadea s Prahou není Hrad a ani legendární most nesoucí jméno Otce vlasti, jenž byl pojmenován jménem našeho největšího panovníka oficiálně až teprve téměř půl tisíciletí po císařově úmrtí, ale bylo to Nosticovo divadlo, dnešní Stavovské. Právě tento kulturní stánek je symbolem spojení Wolfganga Amadea Mozarta s Prahou, díky světovým premiérám dvou oper Don Giovanni, kterou Mozart sám dirigoval a opery La Clemenza di Tito při příležitosti korunovace  císaře Leopolda II, včetně  - nepremiérové - Figarovy svatby, též maestrem osobně řízené. A takéž i premiérově v těchto prostorách hrané Mozartovy symfonie D dur. Byly to tedy Mozartovy opery a symfonie, které toto divadlo přiblížily kulturnímu světu a tehdejší představitelé této kulturní scény z vděku a úcty nechaly v jeho prostorách zbudovat Mozartův salónek.

A tento symbol představující Mozartovo spojení s Prahou, který by nejvhodněji vyplnil soutěží zadání, se ve tvorbě cukrářských tvůrců neobjevil ani jednou !

Nejúspěšnějším soutěžícím juniorské kategorie se stala cukrářka hanáckého původu Iveta Hadnagyová z Hotelu Corinthia Towers Praha, která svoji představu zpodobnila do čokoládovo - banánového dortu ve tvaru města Prahy, plněného pečenými banány, nugátovým moussem potah sestával z marcipánu a násřik se prováděl pistolí s dekoračním dohotovením. Samostatný útvar mající spojitost s dortem je čokoládový klavír s Mozartovými a Pražskými kuličkami. Skladatelovu busta tvořila plastická čokoláda.
Dílo nesoucí tvůrčí vyzrálost a vyváženost, v němž se zrcadlila Ivetina soutěžní zkušenost a úspěšnost v podobě dvou juniorských soutěžních vrcholových sklalpů Gastrohradce 05 - 06. Sama práce, jak je u Ivety obvyklé, neměla žádného kazu, naopak úhlednost, čistota zpracování a umělecký dojem byl cennými devízami tvorby, a splňoval normu soutěžní "čisté rasy". Bohužel čokoláda či vůbec tmavá surovina je nevděčným námětem pro fotografickou interpretaci výrobku, který v live provedení vypadá mnohem lépe než na obrázku.
Tento výrobek obdržel zvláštní ocenění.

V kategorii seniorské se dostala bodově nejvýše Linda Procházková z  Restaurace U Zlaté studně s dílkem "Mozartovo bláznivé myšlení". Zde je nutno se na chvilku zastavit. První s čím budu polemizovat je název soutěžního výrobku, který je dobře myšlen, ale ne moc zrovna vhodně vystižen, přičemž dám ruku do ohně, že nepochází z Lindiny hlavy.
Pravda je v tom, že Mozartova hudba je hodně členitá, a že zmátla i samotného císaře Josefa II., který též do muziky občasně "píchnul", když v hodnocení prohlásil, že ta Mozartova má v sobě hodně not. Jenomže tyto noty ve své kvantitě, se nacházely na podnosu kvality a každá z nich měla v Amadeových skladbách svůj půvab jako hvězdy na nebi. Bláznivá hudba geniálního Mozarta? Určitě ne! Bláznivý on sám? Snad trochu jinak. Při poslechu libreta Figarovy svatby (francouzského původu, které bylo ovlivněno předrevoluční náladou Paříže) je patrné, že se jedná o dílo se sociálním podtónem, kdy  se začaly odhazovat společenské konvence tehdejší doby, a poddaný lid se staví na roveň šlechtě. A přesně takový Mozart, pohybující se v prostorách císařského dvora, byl. S přirozeností jemu vlastní užíval jazyka ulice jeho vrstevníků i při příležitosti pobytu mezi urozenou smetánkou. V tom byl určitě svérázný. Jeho hudba zurčela jako peřeje jarních vod. Mozart se vznášel ve výšinách volně jako zpívající pták v letu. Bláznivý byl pro ty, kteří se ve svém myšlení a tvorbě nemohli odlepit od země. Ale i tomuto názvu lze rozumět, a je patrné, že jeho podstata se nalézala v oblasti dobrého slova smyslu. Snad by bylo vhdnější jej pro méně zasvěcené trochu poopravit na: "Mozartovo geniálně bláznivé myšlení".
Výtvarníci možná nad Lindiným projevem barev sprásknou ruce. Ale bodově nejúspěšnější seniorka dobře ví (či její odborný poradce) kam míří. A troufám si tvrdit, že myšlený záměr je velmi správný. Barevnost Amádeovy hudby, její členitost, vlnící se tvar tvůrčí partitury je v Lindině díle přítomný. A osobně bych neváhal použít i více bartev pro notová znaménka, protože to k Mozartově hudbě rozhodně patří. Protože tóny jeho skladeb jsou opravdu jak blikající hvězdičky v pohádkovém prostředí nočního nebe. A chci být přesvědčen, že taktéž to viděla i porota, a že to byl v jejím podání rozhodující moment pro zvednutí nejvyšších známek v námětovém hodnocení seniorské kategorie.

Dana Tůmová z Eden Group - Karlsbad Plaza, Karlovy Vary se rozhodla pro odlehčenou instrumentální skladbu (jak alespoň vyplývá z názvu na popisce), která v představivosti diváka může být třeba preludována na klávesovém nástroji. Spojitost Mozarta a Prahy je v případě klavírního virtuózního umu génia pravděpodobná, ale v cukrářském ztvárnění pouze hypotetická.
Dana svojí "Klavírní sonátou" prezentuje svůj vyvinutý smysl pro tvorbu konkrétna  a dokáže-li jej sladit s námětovou vizí, žeň medailí by mohl zdobit její domácí vitrínu.

Eva Vařejková z HŠ a OA Velké Meziříčí, když pominu absenci tématu, prokázala, že jí soutěžní zpracování cukrařiny není vůbec cizí, a že má cit pro krásno a čistou práci. Zřejmě se s ní budeme při udílení medailí v budoucnu setkávat častěji.

U brněnského Jiřího Kratochvíla  z cukrárny Pusinka byla patrná tématická připravenost, když svou tvorbu směroval v duchu zadání Mozart a Praha do námětu "Večer před premiérou" kdy na dort vložil notovou partituru oné světově premiérové opery Dona Giovanniho v pražském Nosticově divadle a připojil i notový podklad oné první průlomové Figarovy svatby.

David Dušek z Francouzské a Plzeňské restaurace jdoucí v soutěži do moderní a oslovující cukrářské kompozice svojí tvorbou ukazuje, že  mu to námětově pálí, a až se otrká a ustálí se v určitě ne špatném stylu, že se s ním můžeme setkávat v budoucnu na slušných soutěžních pozicích.

Pořadatelé z AKC ČR nepochybně udělali vše pro to, aby cukrářská soutěž prezentována obroční akcí Cukrář roku Martin Braun Cup v zastoupení společnosti Fiala Praha s.r.o. byla výrazným doplňkem ročního projektu Mozart Praha 2006 uspořádaného při příležitosti 250. výročí zrodu jednoho z největších hudebních géniů všech dob. Nad akcí tak významné a s českým státem spojené (vzpomeňme prvního Mozartova pobytu v zemích Koruny české v Olomouci, kde našel útočiště před epidemií černých neštovic a následně v Brně kde jako jedenáctiletý koncertoval na klavír a kde se dodnes pořádají klavírní soutěže mládeže do 11 let a pozdější pobyt v Praze), převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus a primátor města Pavel Bém.
Význam a vážnost akce podpořili svou účastí významní činitelé mající s Mozartem profesně co do činění. Např. hudební vědec Jiří Pilka, radní pro kulturu Bohumil Černý, či operní mezzosopránistka Dagmar Pecková.
U poslední jmenované lze vyslovit trochu politování nad tím, že pěvkyně takového kalibru pouze předávala ocenění pro soutěžící a že alespoň třeba ve zkrácené verzi "nevystřihla" Ariettu Cherubinu z tolik zmiňované Figarovy svatby. Akci by určitě prospěla znějící hudební podmalůvka některých ze 650 hudebních Amadeových skvostů, více než mlčení múz při prezentaci cukrářské tvorby pro publikum. Naopak velmi pěkný byl  naživo úvodní klavírní vstup Mozartovy hudby. Sladkovského sál Obecního domu v Praze byl rozhodně svým pojetím důstojným místem soutěžní oslavy, ale kdyby se tentýž prostor našel ve Stavovském divadle, či alespoň na Bertramce - místa častého Mozartova pražského pobytu -, mohli bychom mluvit o dokonalosti. Ale život není o tom co chceme, ale o realizaci dostupných možností.

Námět Mozart a Praha se na první pohled jeví jako adresný, jednoduchý a snad i přímočarý. Avšak ouha. Mozartova hudba, to je poselství tajemství vesmíru, nám nepatrným človíčkům přeložené do líbivých tónin. Ale skutečné vyjádření podstaty tvorby Bohem pověřeného Amádea  (ostatně jméno Amadeus znamená Bohu drahý) je jak už jednou zaznělo vpravdě nadlidským úkolem pro výtvarně kované profesionální umělce. Když jsem činil rozhovor s cukráři pasující se se soutěžním námětem Mozart a Praha ve Sladkovského sále, zda někdo zná blížeji hudbu Wolfganga Amadea,  či by dokázal vyslovit alespoň název jedné skladby, dostali jsme se k číslici, kterou jako první vynalezli Arabové, tj. k nule (pravdou je, že jsem nemluvil se všemi). A vystihnout, alespoň dobře, výtvarným umem jednoho z vůbec největších hudebních komponistů všech dob, k tomu nestačí být dobrým rukodělným interpretem, ale je nutné mít obrovskou znalost jak Mozarta samého, tak i mnoho z oboru jeho působení.
V tomto případě to byl souboj nerovných sil, ze kterých si však odnášíme při pohledu na díla, která se alespoň k tématu nějakým způsobem přiblížila, poznatek o významu a dalekosáhlých možnostech cukrářského  řemesla, které je ve způsobu svého projevu bezednou studnicí výtvarných možností. A v tom má prioritu mezi všemi ostatními gastronomickými obory. Proto je mu potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Ukazuje se, jak právě tento umělecký obor může obsáhnout široký záběr společenského světa. Je navýsost patrné, že pokud se chceme stát soutěžními cukráři, nelze se spokojit pouze s technickým ztvárněním výrobku, ale je potřebné být seznámen se všemi náležitostmi v oboru, ale i s životním chodem spojeným s tvořeným námětem.
Je to trnitá cesta obšírné informatiky, po které se musí vydat ten, kdo chce uspět. Platí to nejenom pro aspiranty na vítězství, ale též i pro pořadatele a hodnotící komisaře a též i učitele. Jděme dál a zdokonalujme se, protože jít po cestách poznání, znamená nalézat. A čím více budeme na naší cukrářské stupnici objevovat nové tóny sladkých poznatků, možná že se někomu z nás podaří komponovat svá cukrářská díla jako geniální Wolfgang Amádeus Mozart tvořil svoji hudbu.