V. roèník Melounového festivalu
Nevyèerpatelné možnosti vyjádøení umìleckého pohledu do tajemného labyrintu lidské duše skýtá již dlouhodobì øezbáøská dekorativní disciplína, která v èeských zemích zdomácnìla pod pùvodním oznaèením carving.
Tento druh výtvarné realizace deklaroval svoji výjmeènost dnes již ve stovkovém výstavním èi soutìžním øádu a jednou z poslednì realizovaných velkopøíležitostí byla melounová hitparáda v den svátku patrona kuchaøských tvùrcù svatého Vavøince, pod jehož symbolickou ochranou našla nejmladší disciplína kulináøského vyznání své útoèištì, s místem pùsobení v mìstì Kladnì za generálního partnerství firmy NESTLÉ ÈESKO s.r.o.
To, že poøadatelskou organizací bylo Czech Carving Studio z Benešova je pojmem nejen staronovým, ale i též samozøejmým a jeho pøedstavitel v osobì Luïka Procházky, nabídl diváckému zraku souboj carvingových Titánù, pod zjemnìlejším názvem "SOUBOJ MISTRÙ", rekrutujících se z øad, dnes už možno i øíci, zasloužilých mistrù dekoratérského umu.
Ostatnì jména ozdobená mnohými vavøíny z tuzemských i zahranièních soutìžních pódií hovoøí svou výstižnou mluvou a v carvingové mytologii se zapsala skoro obdobnì jako kdysi titánští velikáni v antických dobách.
Mistrovská soutìžní sestava spoèívala v pojmech typu: Josef Kuchaø, Milošové Turek a Skoøepa, Janové Kozel a Hajný, s doplòkem carvingových dam "velkoústé" Anny Strnadlové, Markéty Suché, Jany Davidové a Martina Jelínka, kdy tato velmistrovská soupiska byla rozšíøena o další zvuèná jména typu Pavly Indrové a øezbáøského benjamínka Petra Formánka, který svojí tvorbou naznaèil, že by se mohl formovat do proporcí možného titána.
Pokud má být souboj mistrovským kláním, je nezbytností dnešní doby, sáhnout i do zahranièí, kde se to mistry, jež se zapisovali do kroniky pomyslné carvingové Golden League, jen hemží. Tìmi byli slovenští reprezentanti Oto Hvizdák a Patrik Smaha. Avšak dekorativní tvorba má dnes v úzké špièce výkonù již rozmìrnìjší akèní rádius, sahající až do oblasti historické Panónie, a tak diváètí úèastníci Melounového festivalu mohli sledovat zaè je v maïarsku vyøezávaný meloun prostøednictvím Attily Tanácse. To byla zmínka o tìch, jež jsou našim hranicím nejblíže. Tím nejvzdálenìjším pøíchozím byl Olivier Harbomel až ze samotné Francie.
Podíváme-li se na zúèastnìná jména lupou mezinárodních úspìchù, tak nám v sluchu ozvìny u Oty Hvizdáka cinkne zlatá olympijská medajle. Josef Kuchaø se mùže pochlubit kovem obdobné barvy z Basileje a støíbrem z olympiády a Miloš Turek taktéž støíbrem, avšak pro zmìnu z Basileje.
Ze zahranièí se nezvou outsideøi, nýbrž tøešnièky, respektivì obøí tøešnì, v tomto pøípadì na carvingovém dortu. A tou vzácnou pøeshranièní peckovinou byl maïarský matador Attila Tanács, ovìnèený zlatými medajlemi z tìch nejvýznamnìjších svìtových gastrobitevních polí, kterými jsou olympijský Erfurt, Luxemburk a Basilej.
Ale nejenom on. Jemu svým výkonem skýtal nadìji zdárnì sekundovat ve velkorozmìrném souboji i francouzský reprezentant. Mnohé se též oèekávalo i od Jana Kozla, jehož dosavadní kladenská úèast se neobešla nikdy bez výstupu na stupeò vítìzù.
Zbývá ještì doplnit, že zpìtný výèet úspìchù zmínìných carvingových es, se u mnohých z nich odráží i v jejich budoucí úèasti na blížím se Kulináøském poháru v Lucembursku.
Melounový festival konaný v rámci oslav svatého Vavøince, mívá tradiènì zábavnou ozdobu v doplòkovém programu. Ani letošek netvoøil výjimku a na poøad pøišly promìny mnohých návštìvníkù èi soutìžících prostøednictvím opeøeného šípu a tìtivy luku do podoby Robina Hooda, èi Otesánka v klání jedlíkù melounù.
Pozoruhodným dílem vytrvalostního charakteru na sebe poutala pozornost kreslíøka Marie Brožová, jejíž nìkolikadenní výtvarná tvorba vygradovala do svého závìru právì v den poøádání kladenské pøehlídky melounového umìní.
Samotný prùbìh soutìže byl pro trio hodnotících komisaøù ve složení Milan Sahánek, Silvie Sulanská a Vladimír Krofta, znaèným dilematem pro koneènou vykonnostní vyrovnanost naprosté vìtšiny soutìžících, kteøí mìli možnost svoje umìní carvingového dekóru pøedvést ještì navíc též v kategorii B, nesoucí název "Meloun 3x jinak", a taktéž i v céèkové, urèené pro tvorbu pøi pøíležitosti dìtských oslav.
Zvláštní kategorií byla ta, v níž hodnotícími porotci byli sami úèastníci, kteøí se bodovali navzájem.
Udìlení pìti zlatých medailí nebývá zvykem každé soutìže. Tato pùljubilejní se takovouto výjimkou vyznaèovala, což je dokument jednak enormního zájmu o carvingovou discíplínu, která v ostrém konkurenèním boji smývá kdysi výkonnostní diferenèní rozdíly a zároveò vytváøí zhruba VIP desítku vynikajícíh individualit støedoevropského gastroprostoru, ze kterého mùže vzejít i v té nejvýznamnìjší soutìži zlatý vítìz.
Za zvukù slavnostních fanfár si hlavní cenu Melounového festivalu pøebíral maïarský carvingový tvùrce Attila Tanács, jenž svojí dekorativní tvorbou projel kladenským melounovým festivalem hladce jako kdysi samotný krutý Attila Hun, nejslavnìjší z hunských dobyvatelù Evropy, známý pod názvem "Biè Boží".
Støíbrnou snítkou hlavní ceny byl ozdoben Francouz Olivier Harbomel, tvoøící v jemném architektonickém slohu
Bronzový pohár si z Kladna odnášel tradiènì úspìšný soutìžící Jan Kozel, jenž svým tøetím místem si tak po pøedchozích dvou zlatech a jednom støíbru odzkoušel všechny vítìzné stupínky kladenského Melounového festivalu.
Vítìzná carvingová trojice Melounového festivalu 2006 zleva: Attila Tanács, Olivier Herbomel, Jan Kozel
V kategorii B "Meloun 3x jinak" zvítìzil Miloš Turek
V kategori, v níž v roli porotcù byli sami soutìžící, si vrcholový vavøín odnáší Anna Strnadlová
V kategori C "Meloun na dìtskou oslavu" se nejúspìšnìjším stal Jiøí Køivohlavý