O čtvrtu se spolu  sešlo
v tuctu rovném apoštolů,
a k Mistrovi v místnost vešlo,
k velkému si sedlo stolu.

Muži spolu večeřeli
sousta masa beránčího,
jedné věci nevěděli,
že je to jídla posledního.

V mysli Ježíš sbohem dává
druhům svým v pohledu na ně,
neboť ví, že se odehrává
Poslední večeře Páně.

Nemohli znát učedníci,
pravdy jež znal Spasitel,
tu jim v brzku měl sám říci,
hříchů lidských vykupitel.

Nitro Mistra v hrudi měkne,
jeho slova duši hladí,
a pak hlasem trpce řekne:
"Jeden z vás mne dneska zradí!"

Zděšeni jsou apoštolé,
čeho se to prý má státi
chtějí znáti pravdy holé
čí že duši peklo schvátí?

Je to jeden z  učedníků,
toho nutno znáti  třeba,
však přes vinu jeho hříchů
podá mu Pán skývu chleba!

Podat chleba je znamením
posledního gesta Krista
snahy hříchu odpuštěním
k níž se srdce Pána chystá.

Ježíšovo  rozhodnutí
v ledu zrady nemá tání,
k odchodu se Jidáš nutí,
co ví Ježíš, nemá zdání.

Praví Ježíš k zrádci jeho,
i napříč tomu co je věd,
klidně řeknou ústa jeho:
"Co učinit chceš, učiň hned!"

Události v spádu toku
historii počly psáti
a Jidáš ve hříšném kroku
spěchá Krista žalovati.

V patě hory Olivové
apoštoly Ježíš vzývá,
dřív než přijdou pochopové
v pevnost víry je vyzývá.

Duní kroky v zbroji znění,
obrnění muži Říma,
Krista spěšně odvádějí
by sdělena mu byla vina.