Rudolf POLAK

 Předseda akciové společnosti FRUJO, a.s. Tvrdonice Rudolf Polak. Tento zkušený ostřílený průmyslový veterán má možnost rekapitulovat, a při této významné příležitosti nasměroval své ohlédnutí do více než přebohaté sbírky svého podnikatelského života.
Připomeňme si alespoň základní fakta tohoto vitálního, tvrdošíjného a účelového muže, mimochodem narozeného ve znamení berana a dodejme, že svému znamení zvěrokruhu dělá opravdu čest a které jako by mu bylo šito na míru.
Podnikat začal malý Ruda již v šesti letech na rodném Slovensku, jako prodavač bonbonů na fotbalových zápasech. V Praze se vyučil prodavačem potravin, zakrátko se vyšvihnul na vedoucí post, a ve stověžatém městě zanechává šlépěje svého podnikatelského talentu v podobě zakládání pekáren a vytváření obchodních sítí...
Socialismus byl příliž těsným sakem pro aktivní erupce v Polakově nitru a proto se hodil do gala v podobě švýcarského fraku, kam si "odskočil" na nějakéto desetiletí. Švýcarsko bylo tou pravou parketou, kde se mohl Rudolf Polak rozmáchnout. A že ten nápřah byl jak se patří velký, dokumentuje založením vlastního velkoobchodu a generálním zastoupením framcouzské firmy Bongard - výrobce pekařského zařízení. Kromě toho se stal obchodním partnerem americké holdingové společnosti International Flavors and Fragranees (IFF), se zaměřením na potravinářský program. A aby toho všeho nebylo málo, stal se spoluvlastníkem továrny na oříšky v Turecku.
To jsou známé věci ze života předsedy tvrdonického Fruja. Životní mezník v podobě sedmdesátiletého výročí života je důvodem k rozhovoru na téma: jak bylo, je a bude?
Na otázku jaký druh filosofie náš jubilant vyznával, odpovídá:
"Je to jednoduché. Díval jsem se vždy kolem sebe a mohu říct, že jsem měl boží dar to vidět v tom správném, nepřikrášleném světle. Bylo mě umožněno chápat již od útlého věku, že pracovat nebolí, ale že je to prostředek k obživě, ale i k vypovězení vlastního pohledu na svět. Práce se mě stala automatickým zvykem a gradovala do mého hobby. Pracovat je pro mne kolektivní hra, ve které je účel vsítit gól. Převedu-li to do života, znamená to jít za pracovním úspěchem. Bohužel musím konstatovat, že tato motivace se nám dneska u našich lidí ztratila, a že již pouze najdeme jednotlivce se schopností a snahou gól vstřelit. Naopak se množí skupiny, se smyslem střelby gólu do vlastní branky. To je pro mne smutné, to je to, co mě strašně mrzí."
Pane předsedo, prošel jste služebně takřka celý svět. Můžete srovnávat lidi ve státech s vyspělou ekonomikou. Jak by jste charakterizoval českého člověka?
"Český člověk v průměru v porovnání s ostatním světem si nestojí nejhůře, najdeme zde vynikající individuality, ale máme-li udělat průřez české povahy, musím konstatovat, že u nás lidé příliž chytračí, a když opět použiji fotbalové přirovnání, postrádám přímý tah na branku. Je to spousta alibistických přihrávek, schovávání se jeden za druhého. A tento způsob hry úspěch nepřinese. A chci dodat, že se jedná o problém od shora dolů. Opakuji, od shora dolů. Navykli jsme si dělat na 70 - 80 procent. Domníváme se, že těch dvacet procent se udělá samo nebo že je někdo za nás udělá. Práce která je zhotovená pouze z části, jakoby nebyla udělaná vůbec. Protože energii věnovanou pouze udělanému procentu, vám nikdo neuzná. Každý bude takovouto práci hodnotit jako nedodělanou. Bohužel pro nás je charakteristický výrok dvou nezaměstnaných, kdy při dotazu jak se máš, druhý odpovídá: "dobře, našel jsem práci, kde nemusím dělat" !
Samozřejmě, že po pádu komunismu se změnilo mnohé, ale člověk ve většině zůstal stejný. A proto je současná situace taková, jaká je.
Za základ myšlení považuji selský rozum. V něm je uložena nekomromisní logika bez falešných příkras. Ostatní přídavky nad tuto normu myšlení mohou být a také bývají často zavádějící. Národ nám bohužel zlenivěl fyzicky, ale i duševně.
Máme dnes u nás na Břeclavsku 11% nezaměstnanosti. Přečtete-li si inzertní rubriku v místních novinách, nenajdete anonci hledající práci.
Vytváření hodnot je výsledek práce celku. Lze to nejvýstižněji přirovnat k rodině nebo k malému pracovnímu kolektivu. Když někdo v této skupině nepracuje, onemocní atd., je to výrazně znát. A přesně tak je to s kolektivem jménem stát. S tím rozdílem, že se jedná o kolektiv desetimilionový, a že místo jednoho nepracuje nebo nechce pracovat určitá skupina, která za svoje nicnedělání bere peníze.
Je o vás pane Polaku známo, že si neberete servítky i když jednáte na té, řekněme nejvyšší úrovni, a do takových soubojů míváte ve zvyku jít s otevřeným hledím. Nejednou jste se názorově utkal s vládními úředníky a zkřížil jste spolu šavle. Co by jste řekl po deseti letech podnikání v České republice na jejich adresu?
U řídících pracovníků, a mám na mysli i ty až v těch nejvyšších sférách, by mělo platit, že obor který chce řídit, si musí napřed nějakou dobu odzkoušet ve vlastní režii. On je totiž rozdíl rozhodnout o stokoruně vydělané vlastní rukou a o miliónech, které mě nepatří a které investuji prostřednictvím podpisu. A když se podíváme na naši ekonomickou politiku, tak zatím se jenom podepisuje. Jestliže na malých či velkých úřadech nevyřídí malou věc ve stanovené době, velkou věc tím pádem nezvládnou také. Protože tito lidé dělají stále stejně, jak byli zvyklí. Těch se žádný politický převrat nedotkl. Tito lidé mluví proti komunismu, ale prostřednictvím výsledků své práce příslušnost ke komunismu podepisují každý den. Zatím tomu v tomto státě ve větším měřítku nedokázal nikdo zabránit. A v tom je ta tragédie.
To je velice trefné, chceme-li být ale objektivní, je nutno si položit otázku do jaké míry výsledek vývoje záležel jenom na vládě?
Samozřejmě jsem si ale na druhé straně vědom toho, že převzít vládu a ukočírovat vývoj v této zemi byl veliký problém. Jednalo se především o obrovský politický problém. Zde je nutno vzít v potaz většinové myšlení tohoto národa, jeho přístup k práci atd. A zde každá vláda musela narazit na velké těžkosti.

Jak vidíte budoucnost? Jakou roli může, podle vás, sehrát náš národ na evropské popř. světové scéně?
Tak jako každý malý národ. A navíc musíme přihlédnout k jeho síle. Svou velikost nezvětšíme. A jestliže budeme čekat co dostaneme s nataženou dlaní a čekání opepříme prázdným řečněním, bude to tak podle toho vypadat.
Chci ale říci jednu závažnou věc. Každý národ který si chce budovat vlastní obranný systém, mám tím na mysli i hospodářskou oblast, musí vynaložit mnohem větší výdaje, než když tyto operace provádí v celku.
Jaký vzkaz, jakou výzvu by jste zaslal lidem prostřednictvím Českého cukráře, s přihlédnutím k vašim velkým životním a podnikatelským zkušenostem?
Přál bych lidem aby uměli pracovat, aby dokázali vnímat realitu a podle ní posuzovali sebe a ostatní. Všem přeji zdraví, svět bez válek, umět dobře vykonávat práci a nacházet v ní potěšení.
Já osobně jsem v podstatě vykonal vše co bylo nutné, a v té době co mě bude dopřána zde ještě pobýt, bych chtěl dát do pořádku co je ještě nedotažené. Jsem vděčen Pánu Bohu, že mě umožnil tak dlouho žít a že jsem schopen do dnešního dne pracovat.