Silvie Sulanská

 V matčině rubrice povolání, je uváděn údaj - akademická malířka -.
Otec ctí přísloví o zlatém dnu, jež je vlastnictvím řemesla, v jeho případě automechanickém, ale je vášnivým vyznavačem práce s kovářským perlíkem, jehož údery přetváří strohost železných tvarů do ozdobných uměleckých podob. A bratrův zrak se shlédnul v truhlařině, samozřejmě že umělecké. Varietně bychom tuto rodinu mohli označit jako "Kvartet Sulanský".
Silvie je sice křtěná Vltavou, ale v hlavním městě dlouho nepobyla, a od svých čtyř roků již dýchala mnohem čerstvější vzduch v nedalekých Mnichovicích.
Dívčí dětské hrátky v podobě šití, pletení, kreslení a zejména modelování, zůstaly v Silvii i v době kdy očkem přechodně zašátrala v červené knihovně, a byly rozhodujícím činitelem pro volbu povolání. Ta nebyla zase až tak přímočará. Pokusem stát se zubní laborantkou - podnětem byl zřejmě sklon k modelařině - a květinářskou aranžérkou, skončilo první kolo boje o volbu povolání porážkou v důsledku obsazených míst. Zamýšlené zahradnictví by bylo pro křehkou Silvii alternativou, ovšem zdravotní důvody udělaly tečku za touto úvahou. A tak se bodlo nožem do seznamu učebních oborů, a z hledající adeptky povolání se stala cukrářka. Jak šťastná že to byla volba, se ukázalo později.
Pražské SOU U Krbu dalo základ, završený dvouletou nástavbou potravinářské průmyslovky a dozdobený pedagogickým minimem. Zdokonalení se v oboru zajistil průchod provozovnou Vesna na Zahradním městě, cukrářskými dílnami v Paláci kultury a České televize.
Píše se rok 1996, a tento letopočet se pro Silvin profesní život stává stěžejním. V té době se pořádá gastronomická soutěž Gastrohradec °96. Zde spolu měří síly jak cukráři, tak i kuchaři. Kdo za svoji práci získá nejvyšší bodové ocenění, stává se absolutním vítězem, bez ohledu na profesi. Tehdejší zadání spočívalo v tématu dort a dekorace. Silvie použije z cukrářské palety krém a čokoládu. To jsou pro ni ty vhodné výtvarné tempery. Ku pomoci vezme abstraktní fantazii, a v modeláži květin je jako doma.
Jméno vítěze Gastrohradce °96 zní: Silvie Sulanská.
A zlatá šerpa otevírá dveře nabídek. Přichází vzkaz od šéfkuchaře restaurace Flambé v Praze ke spolupráci. Plácnutí si rukou je okamžité. A odtud vede Silvina cesta do národního reprezentačního týmu a následují cukrářská zápolení ve Stuttgartu, Lucembursku a řada domácích soutěží. Získané kolektivní mety evropského cukrářského mistrovství měly zlatou barvu. A to hned dvakrát.
V zápalu sladkých bojů a práce se čas posunul do roku 1999 a Silvie stojí opět na Gastrohradeckém soutěžním pódiu. Z možnosti dezertní mísa, pěti druhů po šesti kouscích nebo talíře, volí soutěžící raději mísu, protože v "talířovce" musí být chutě akorátně vyladěné a tam přeci jen není tak silná v kramflecích.
Silvie je založením romantička. Okouzlují ji večery protkané měsíčním svitem čarujícím v teplém vzduchu, obohacené zpěvem cvrčků. A tento citový vjem vkládá do dortového zadání pod názvem Měsíční svit. Hlas ceremoniáře při Gastrohradci °99 oznamuje jméno absolutního vítěze, kterým se již po druhé stává Silvie Sulanská.
Silviina přednost spočívá v rukodělnosti, která je prozatím o jednu délku před nápadem. Vytváří ráda dominanty, viz. např. titulní stránka. Podíváme -li se blížeji do jejího života, zjistíme, že významnou roli v něm sehrává sport. Vyznává kolo, lyžování, horskou turistiku a rafting, což je jízda na člunu v horských říčních peřejích a bojové umění tai-kon-do, které se pro ni ukázalo být praktické při nočním vlakovém cestování z Prahy do Mnichovic. Napříč jejímu zmíněnému romantismu, dokáže vidět svět otevřenýma očima a tento vjem ji velí spoléhat sama na sebe. V jejím věku 24 roků již dobře ví, že život má hodně společného s mincí. Nejen, že vždy je něco za něco, ale že má i svůj rub a líc. To se odráží v jejím pohledu na svět, kterým se snaží pronikat do jeho hloubky , o čemž též vypovídá i volba jejího kulturního výběru divadelního či literárního žánru, spočívajícím v dramatickém tématu. Nikdo z nás není dokonalý. U Silvie se setkáme i s malou chybičkou. Noblesně vyslovuje hlásku er "prezidentským způsobem". Zkoušela s tím všechno možné, ale nic to nebylo platné. Nedeprimuje se však tím a bere život jak jde.
Cukrařina je jejím životním krédem ve kterém se hodlá stále zdokonalovat a bodovat v rámci možností nejvyššími zisky. Nejbliží možnost má toto předsevzení naplnit letos v Basileji, kde tamní soutěž bude mít za předpokladu dobrého výsledku, podstatu výběrového řízení pro účast na cukrářské olympiádě v Berlíně roku 2 000.
Dvakrát vyhrát v profesně smíšené soutěži je triumf. A ten se podaří tomu, kdo je opravdovým mistrem svého oboru.