Rozhovor s ústředním ředitelem ČZPI - Ing. Jakubem Šebestou

Potravinářská inspekce nedávno udělila největší pokutu od doby, co nový zákon o potravinách nasadil vyšší sazebník. Dva a půl milionu korun musí zaplatit firma Astral léčitele Havelky za to, že nabízela pilulky na zlepšení zdraví, po kterých několik lidí skončilo v nemocnici s otravou olovem. "Nevěřila byste, kolik lidí se přimlouvalo, abychom tak velkou pokutu nedávali. Volal mi ředitel velmi významného potravinářského podniku, že mu volal generální ředitel velmi významné banky, že mu pan Havelka vyléčil syna..." říká ústřední ředitel České zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta. Přemluvit se pochopitelně nenechal, zdraví spotřebitelů je pro inspekci priorita číslo jedna. A pilulky s olovem představovaly nejzávažnější ohrožení zdraví za poslední léta.

Tak vysoká pokuta je určitě výjimečná. Řekla bych však, že proti menším prohřeškům jste hodně tolerantní, že nedáváte tak vysoké pokuty, jaké vám zákon umožňuje.

Podnikatelé by nejspíš říkali pravý opak. To je velice složitá diskuse. Sankce je jen jedním z nástrojů ke zjednání nápravy a měla by nastoupit, až když všechny ostatní možnosti selhávají.

Jaké možnosti?

Při kontrole je nesmírně důležité, co se zjistilo, proč ten podnikatel tak jednal, jaká byla jeho reakce, jak rychle odstranil nedostatky... Pokud inspektoři při následné kontrole zjistí, že už je vše v pořádku, dosáhli jsme cíle zjednat nápravu. A pokuta bude v takovém případě nižší.

Měla jsem asi mylnou představu o účelu vaší práce...

Cílem naší práce je, aby si spotřebitel kupoval jen výrobky, které odpovídají našim právním předpisům. Aby ho ten výrobek neohrozil na zdraví ani ekonomicky...

Jenže ve chvíli, kdy zjistíte, že podnikatel nedodržuje předpisy, tak už vlastně zákazníka ohrožuje. A vy místo abyste ho potrestali, tak ho napomínáte. Myslela jsem, že máte trestat za porušení zákona, ne vychovávat.

Vždyť my trestáme. Chci jen vysvětlit, že výše sankce mnohdy závisí na tom, jak reaguje kontrolovaná osoba. Nemluvím pochopitelně o případech, kdy někdo prodává něco, co může člověka zabít. Ale některých přestupků se může podnikatel dopustit ne záměrně, ale z neznalosti věci nebo částečnou nedbalostí.

Když někdo podniká, musí přece znát všechny zákony a předpisy, které se ho týkají. Předpokládala jsem, že inspektorovi je jedno, proč jsou v obchodě prošlé jogurty...

To už jste ale sáhla do jiné kategorie. Když někdo prodává zboží po době použitelnosti, tak tam není žádný pardon, žádná tolerance. Měl jsem na mysli takové ty mírnější přestupky, když je třeba bedna s rohlíky nad zemí místo předepsaných sedmdesáti centimetrů jen pětašedesát.

Dobře, do jaké kategorie spadají třeba nevyhovující lednice nebo mrazáky?

Do té nejpřísnější, míra trestu však záleží na konkrétní situaci. Jinak budeme trestat toho, kdo má v lednici místo šesti stupňů sedm, a jinak toho, kdo lednici vůbec nemá a zboží má vyrovnané na pultě. Asi mi dáte za pravdu, že v tom je rozdíl.

Jaké budou v těchto případech sankce?

Prvnímu inspektor nařídí zjednat nápravu třeba do druhého dne a velice krátce nato si to přijde zkontrolovat. Druhému zakáže prodej do té doby, než si chladicí zařízení pořídí.

Za co dáváte nejvyšší pokuty?

Jednoznačně za přestupky, které ohrožují zdraví spotřebitele. Proto je důležité, aby výše sankcí byla odstupňována. Těch rozdílů využíváme proto, abychom odlišili závažnost přestupku. Nehledáme přitom rozdíl v tom, jestli jde o velkou nebo malou firmu. Hledíme jen na to, jak moc ohrozí zdraví spotřebitele.

Peněženka zákazníka je také důležitá

Dobrá, chápu, že zdraví spotřebitele je nejdůležitější. Jenže zdravotně závadné zboží se dostane na pulty jen zřídka, jak sám často zdůrazňujete. Zákazníka v obchodě víc trápí, když ho někdo "bere na hůl", když ho klame. Chráníte i jeho ekonomické zájmy?

Nejde jen o ekonomické zájmy spotřebitele, ale i o ochranu poctivých podnikatelů. Jestliže někdo vy- dává výrobek za něco, co není, tak okrádá spotřebitele. Má to ale ještě jeden dopad. Tím, že nabízí výrobek za nižší cenu, než je obvyklé, začne na trhu vytvářet určité nezdravé prostředí - ten, který neklame, se do obchodu nedostane, protože své zboží neprodá. Takže my musíme zabránit také tomu, aby nevznikalo prostředí, v němž se být poctivý nevyplácí. Proto říkám, že chráníme nepřímo i ty, kteří nechtějí klamat.

Vaši inspektoři často říkají, že mohou kontrolovat jen to, co je v předpisech. Jsou schopni analyticky odlišit, který džus je stoprocentní, a který ne, ale nemohou s tím nic dělat, protože vyhláška neříká, jaké parametry má mít stoprocentní džus. Takových příkladů by se našlo víc. Některé vyhlášky umožňují klamání spotřebitele. Vám takový stav nevadí?

Pokud narazíme na to, že je tu určitý prostor, který může podnikatel využívat, a my mu v tom nedokážeme zabránit, tak dáváme podněty k novele vyhlášek.

Ani vaši lidé se netají tím, že některé nové vyhlášky jsou horší než ty předchozí.

Legislativní proces je složitý, vstupuje do něj spousta státních institucí, zájmových sdružení, různá lobby výrobců a obchodníků... A výsledkem je to, co projde jako definitivní, a s tím potom pracujeme. Ale nechtěl bych v žádném případě tvrdit, že jakákoli novela je horší, než to bylo předtím.

Podnikatel musí mít možnost se bránit

O kauze pana Havelky jsme psali na podzim loňského roku, pokutu dostal teprve teď. Nemine se trest účinkem, když celý proces trvá tak dlouho? Vždyť během té doby může ten člověk dál nekale podnikat.

Pokud se jedná o nějaké vysloveně nekalé podnikání, tak inspektor zcela jistě využije všechny nástroje, které má. Může zavřít výrobnu, prodejnu nebo zakázat se zbožím manipulovat. A jestli to trvá dlouho, to je otázka. Kontrolovaná osoba musí mít možnost bránit se v právním procesu. I když mu zamítnu odvolání, má ještě právo obrátit se na soud, aby rozhodnutí přezkoumal.

Jak dlouhá doba tedy uplyne od okamžiku, kdy inspektor v obchodě zjistí porušení předpisů, k zaplacení pokuty?

Je to různé. Může to trvat několik měsíců, ale může to být otázka pár týdnů. Zákon nám umožňuje zahájit správní řízení od zjištění přestupku do jednoho roku. To je dlouhá doba, máme takové vnitřní pravidlo, že to musí být nejpozději do tří měsíců. Jenže podnikatel se může do 15 dnů odvolat. Teprve když se vypořádají námitky z hlediska právního, pošleme mu rozhodnutí, kde už je uvedena částka. Pak se může opět odvolat k nám na ústřední inspektorát. Zase se tím musí zabývat právníci. A i když odvolání zamítnu, může se podnikatel ještě odvolat k soudu.

Odvolávají se často? A proti čemu?

Na dvě tisícovky správních řízení je zhruba 200 až 300 odvolání. A v loňském roce jsme měli asi tři nebo čtyři soudní zkoumání. Ani v jednom případě soud nezvrátil naše rozhodnutí. Nejčastěji se podnikatelé odvolávají proti výši sankce. Nepolemizují o vině, ale říkají, že pokuta je likvidační, že je omezuje v tom, aby zjednali nápravu. Obchodník, který dostane padesát tisíc za to, že neměl třeba chladicí zařízení, si postěžuje: Já bych ho koupil, ale teď na něj nebudu mít, když musím zaplatit padesát tisíc.

Nesmíme dopustit, aby se poctivost podnikatelů nevyplácela, říká ředitel inspekce Jakub Šebesta

Sám sobě kontrolorem

Ředitel potravinářské inspekce je se současným systémem kontroly výroby a prodeje potravin spokojen, měnil by na něm jen detaily. "Pokud by mělo dojít k nějakým změnám, tak v optimalizaci kontroly. Aby byla efektivní a snížily se přitom náklady. Žádná instituce by neměla dělat někomu za státní peníze servis, chodit desetkrát za rok do výroby, do obchodu, brát jim vzorky, analyzovat je..." Podle něj je třeba donutit každého výrobce nebo obchodníka k vlastnímu kontrolnímu systému. "Aby pracovník dozorového orgánu byl jen jako takový supervisor. A ne aby dělal to, co si má dělat ten podnikatel sám. To stát nemůže financovat a nikdy to nebude mít takový efekt. Stát nemůže vytvářet hory úředníků, kteří budou kontrolovat, jestli má prodavačka rukavice."

(Mladá fronta DNES - TEST, 20. 11. 2002 a ČZPI )
Zpracoval: Hana Večerková - MF Dnes, TEST