Robert Koleňák - kakaokresba

V dětském věku se téměř každý stává posluchačem pohádek.V četbě se vyskytují útvary hradů a zámků, ústředními postavami bývají král, královna, princ, princezna a rytíři. Naslouchající dítě obvykle zasazuje obraz děje do míst, kterými samo někdy prošlo. Pro malého Roberta obsah četby a představa místa událostí mohly být vsazovány do zcela autentického prostředí.

Koleňákovi mají chalupu v místě, kde lze z okna spatřit dominantu hradu Bouzov. Nesčetněkrát prošel "kralevic Robert" královským obydlím a zrakem i dlaní osahával vnitřní prostory komnat, jízdáren, dílen, dvorů a zahrad. Každá návštěva minulosti mu v dětské mysli zanechala natrvalo vzpomínku na architektonické útvary, upoutávalo ho uspořádání sloupoví, klenby stropů, nádvoří zbraně bodné i sečné. Historie hovořila prostřednictvím postav zachycovaných v malbách umělcovou rukou a členitost řezbářských zásahů zdobila nábytek, stěny a stropy.

Zřejmě právě zde se prořezával závit v Robertově uměleckém pohledu a vrut poznatků se zarýval až do centra určující budoucí vizi umělcova vnímání. Robertovy praktické cukrářské kroky mířily ve směru učiliště na Charbulově ulici v Brně, kde se učil pro Prostějovské pekárny a cukrárny. Hochova fyziognomie napovídá, že Robert Koleňák patří k charakterovým typům zvané samorosty. Tito lidé to nemají někdy se svým okolím lehké - a ani ono s nimi -.

V návaznosti na uvedené se nabízí otázka, jak dalece může umělec splývat s davem, aniž by nepřestával být tvořivou osobností, a jak právě odlišnost je podmínkou v originalitě tvorby.

Robertovou specialitou jsou kresby kakaem. Na jeho výtvor hleděla i metropole nad Sénou Paříž.

Hanácký cukrář se kakaokresbě věnuje od roku 1998. Podkladem byl perník a modelovací hmota. Na posledně jmenovaný materiál namaloval i soutěžní námět pro mistrovství republiky seniorů.

Robert Koleňák má cukrařinu jako svého koníčka. Vedle jeho cukrářských pomůcek můžeme spatřit i řezbářskou pilku. Řezbářství je u něho velké hoby, ale též i zdrojem vedlejších příjmů, neb nejenom cukrařinou živ je člověk. Kompenzací jeho práce je u Roberta rybolov. Svistot vlasce, vrčení navijáku a plovoucí splávek na lesknoucí se hladině smaže všechnu únavu a dodává inspiraci.

Robertovo životní krédo je skryto ve rčení: "Kdo je připraven, není překvapen". Věřme, že nás tento specificky zaměřený cukrářský výtvarník něčím zajímavým v blízké době opět překvapí.