V čerň skryta je pomlázka lásky

Pomlázko z vrby v rozpuku,
mělas´ být vrkoč veselí,
jež ve stisku ruk od kluků,
vyznání dívkám udělí.

Však teď smutně tvé lístečky,
v hladinu potoka hledí,
černé maj´ dívky šátečky,
když doma přesmutně sedí.

Neslyšet mládenců jásot,
nezní zvesela dívek hlásky,
příchozích podrážek klapot
- zakryl stín vyznání lásky -

Mrak, jenž covid se jmenuje,
všude kol nás je přítomen,
na buben smrti bubnuje,
kdo z nás bude jím osloven?

Pomlázko symbole jara,
v tobě život je přítomen,
ať hudba lásky prastará
- ten přízrak doby vyžene ven! –