František SUM

 V hanáckém městě Přerov při vyslovení názvu cukrárny Sum vás místní občané spolehliě navedou na místo dotazu. Nejenom ti mladší, kteří se operativněji orietují v houšti nově vznikajících i zanikajících firem, ale i ti mnohem starší, kterým věk připsal třeba sedmý, osmý a neřkuli i devátý křížek do kroniky jejich věku. Není divu, protože přerovská cukrárna je v tomto městě známá již rovné století a právě letos slaví sté výročí svého vzniku.
Na počátku všeho stál, z pohledu dnes firmu řídící generace, pradědeček František. Narodil se ve Smetanově Litomyšli v době kdy geniálnímu skladateli bylo 36 let. Toto východočeské město má jako místo svého zrodu zapsán i jeho syn Miloš, kde 4. října 1896 spatřil světlo světa.
Čtyři roky po narození potomka pan František Sum přesídlil svoji rodinu do Přerova, kde založil v jedná z rozcházejících se ulic z městského centra cukrárnu.
O čtrnáct let později začne lidstvo spolu křížit zbraně do podoby I. světové války. Osmnáctiletý Miloš, v cukrářské dynastii Sum II., je oblečen do vojenského sukna rakouské armády, a za slávu císaře pána a jeho rodiny bojuje na ruské frontě, kde se roku 1917 dostává k legiím.
Po ukončení války a rozpadu čtyř impérií se v nově vzniklém Československu ujímá Miloš spolu se svým bratrem otcova podniku, který roku 1923 má na firemní soupisce již 50 zaměstnanců.
Jméno Sum není Přerovanům a okolí známo jenom pouze prostřednictvím cukrárny. Miloš se vyznačoval širokým záběrem svých aktivit společenského i sportovního zaměření. Jeho zanícenost v místním Sokole ho vynesla až na místo předsedy této tělovýchovné organizace. Na poli společenském můžeme vystopovat jeho činnost a pořadatelství mnohých kulturních akcí, z nichž namátkou můžeme vybrat působení ve Spolku přátel umění, sběratelů a Přátel exlibris, Svazu čs. muzeí, Svazu moravských bibliofilů či angažovanost ve Spolku divadelních ochotníků.
Mírová doba po I. světové válce počala náhle prudce ztrácet mízu své životaschopnosti a byla tu válka druhá. Miloš Sum neustává ve svých společenských aktivitách, a to mu roku 1940 přináší zatčení od nacistických okupantů a věznění v brněnských Kaunicových kolejích.

Po ukončení II. světové války se život Miloše Suma i cukrárny vrací do dříve vyjetých kolejí a nezdá se, že by něco mohlo stát v cestě dalšího vývoje.
Bohužel únorové dny na Staroměstském náměstí v Praze a o rok později znárodnění Sumovy cukrárny předurčily její další chod, a nejenom její.

K nalezení schopného vedoucího do tak věhlasné a produktivní cukrárny jakou Sum byla, nestačila pouze stranická příslušnost nebo příkaz, a tak tehdejším samovládcům nezbývalo nic jiného než Miloše Suma ponechat v jeho zestátněné cukrárně ve funkci vedoucího. Sumova - již zestátněná - cukrárna měla dva provozovatele. Byly jimi Severomoravská pekárna a cukrárna, které patřila výrobna, a Pramen s provozováním obchodu. Kuriozitou bylo, že oba dva závody si mezi sebou nesměly dodávat zboží a tak zákusky do obchodu se vozily z Olomouce. Hospodářství vskutku k popukání.
Do toho všeho přichází navíc uvěznění babičky, za blahé éry třetího dělnického prezidenta Antonína Novotného. Jméno Sum mělo stále odstředivou sílu své bývalé věhlasnosti, a nalézalo se v zorném úhlu STB.

Miloš Sum byl nejenom cukrář, ale zároveň i výtvarník. Vytvářel plakáty, exlibris, divadelní dekorace, návrhy na praporky, maloval obrazy akvarelem, pastelem i pomocí grafických technik.
Výtvarné realizace výstižně dokumentovaly osobnost Miloše Suma a jeho umělecké nadání se nezbytně promítalo i do jeho cukrářské tvorby, kterou lze zařadit do oblasti umělecké cukrařiny. Miloš Sum zemřel roku 1966.

Politický převrat roku 1989 vrací potomkům majetek jejich předků. Majitelkou se stává dcera Miloše Suma a výkonnou činnost firmy přebírají její dva synové a dcera, která vede obchod a bratři se dělí o výrobu a distribuci. Jejich původní profese jsou vzdálené povaze současné činnosti kterou v cukrárně nyní vykonávaj, ale poděděné podnikatelské geny umožnily si rychle osvojit problematiku spojenou se současným zaměřením. A navíc původní profese umožňuje si udělat spoustu různorodé práce a ušetřit tak obrovskou sumu na investičních a režijních výdajích.

V současnosti zaměstnává cukrárna Sum 45 - 50 zaměstnanců a vyrábí 50 - 60 druhů zákusků a trvanlivého sortimentu. Akční rádius dodávek pokrývá celý přerovský okres a zasahuje až okraj olomoucké oblasti.
Jméno Sum, v dnešku prezentované stejnojmenou cukrárnou, je přerovským pojmem. A to také bylo vzpomenuto v akci Dne otevřených dveří, jejíchž součástí byla vernisáž výstavy "Miloš Sum - Portrét přerovské osobnosti", v Muzeu Komenského, právě v době kdy cukrárna Sum slaví 100. výročí svého vzniku.