Opravdu nemáme potřebu se dále vzdělávat?

Krásný den všem příznivcům gastronomie.

Okolnosti poslední doby mě donutili reagovat na velký nezájem o další vzdělávání v našich gastronomických oborech, což je vážení kolegové alarmující! Ale vše popořádku.

Chápu, že většina teenagerů má ve věku šestnácti let úplně jiné starosti, než řešit svou budoucnost a to, jaký obor si zvolit. Je dobré se zamyslet, jestli tu profesi, kterou si zvolím, chci jednou dělat, protože nevidím moc velký smysl v tom, něco tři roky studovat, získat výuční list a přesto vědět, že ve svém oboru stejně pracovat nebudu a půjdu si raději např. sednout za jednu z kas gigantických hyper a supermarketů. Ano vím i to, že naše školy a učiliště každý rok chrlí množství absolventů gastronomických oborů a všichni nenaleznou uplatnění ve svých oborech. Tak se odlište - pojďte se dále vzdělávat, pracujte na sobě a zvyšte šanci dělat to, co chcete. S přístupem typu - „ ... já jsem se vyučil a vy se teď posaďte na hýždě ( slušně řečeno ) ... “ - se moc daleko nedostanete. V mnoha provozech jsou nejen starší ale hlavně o mnoho zkušenější kolegové, kteří své vědomosti získali nejen praxí, ale i dalším vzděláváním. A i představy o závratných platech se našim nováčkům také záhy rozplynou. Nemluvě o tom, že teprve v provozech zjišťují, že nemají mnohdy ani potřebné základy.

Náš obor letí ohromnou rychlostí dopředu a naše zkostnatělé školství nestíhá reagovat na změny trendů ve světě, ani nemluvě o nedostatku odborné literatury na trhu. Ale na co odbornou literaturu, když není zájem o další vzdělávání? Je to zkrátka jako začarovaný kruh.Třeba nedávno jsem na internetu našel skvělou knihu surovin od A - Z, ale bohužel je celá v angličtině. A jelikož jsem na učilišti podcenil význam znalosti cizího jazyku, konkrétně angličtiny, mám smůlu. Vážení, Vy co jste ještě na učilištích, neudělejte tu samou chybu a nepodceňujte znalost cizího jazyka, protože až budete tyto znalosti dohánět při práci, jako já věřte, není to moc jednoduché.
Studenti gastronomických oborů, zapomeňte na to, že vyučením či maturitou vše končí. Ne, naopak v tuto chvíli teprve postupujete na startovní pásku a začínáte celoživotní maratón poznání a vzdělávání, protože gastronomie se ve světě rozvíjí ohromnou rychlostí a jelikož naše obory byly po dlouhé roky tlumeny a zadupávány, máme již v tuto chvíli opravdu co dohánět. Mimochodem, naše cukrařina byla kdysi vyhlášená a posloužila jako základ cukrařině francouzské. A tak pevně věřím, když za to opravdu zabereme, zvládneme to. Ne nadarmo se říká „ zlaté české ručičky “.
A proto zde nastupuje další fáze - nikdy nekončící sebevzdělávání. Za odbornými kurzy a semináři již nemusíme dojíždět do zahraničí a v naší republice máme mnoho gastronomických odborníků, kteří jsou připraveni předávat své znalosti dále. Nám se tak stává další sebevzdělávání mnohem dostupnější, než tomu bylo v minulých letech. Teď je řada na nás, „obětovat“ svůj čas a mít chuť se učit novým věcem a trendům.  Co se týče peněz za tyto semináře a kurzy? Myslíte, že jsou až tak drahé? Domníváte se, že našim lektorům dal v zahraničí někdo něco zadarmo? O tom pochybuji. Není to snad jen výmluva, proč se nezúčastnit? Vždyť si zkuste sami spočítat, na kolik Vás takovéto kurzy vyjdou v zahraničí? Rád bych citoval pana Ing. Sadílka - manažera projektu - Kulinářská akademie - „Ostatně je normální, že ve vyspělých civilizacích si její členové za služby platí. Pouze ve společnostech primitivních, nebo žijících navzájem na úkor jeden druhého, nebo na úkor budoucnosti /zadlužení se/, mají členové pocit, že za služby nic neplatí.“
Ano to jsme my Češi, pokud se někde objeví nápis či nálepka zdarma, můžeme se o toto zboží či službu servat, ale jakmile máme za službu zaplatit, objeví se nezájem, nezájem a nezájem. Přitom investice do vlastní osoby je ta nejlépe zhodnotitelná, ale na toto asi musí každý přijít sám.
A jak říká paní Mirka Slavíková, jediná východoevropanka s titulem profesor umělecké cukrařiny - Professeur En Sucre D´Art - z prestižní francouzské cukrářské školy a majitelka prvního studia umělecké cukrařiny v ČR, česká cukrářská jednička ...., jen dalším sebevzděláváním se dostala na vrchol cukrářského umění. Neusíná však na vavřínech a ve svém vzdělávání neustále pokračuje a ze světa nám vozí nové trendy a učí nás o nových surovinách!

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit. Absolvoval jsem již dva kurzy ve Studiu En Sucre D´Art, samozřejmě na další se chystám a opravdu to bylo velmi přínosné. Na základním kurzu umělecké cukrařiny jsem se naučil pracovat s plastickým cukrem, připravit a pracovat s plastickou čokoládou ... Na kurzu modelování z karamelu to byla práce s karamelem, jež sice potřebuje určitou praxi, ale každopádně se můžete vsadit, že to pozdvihne prestiž vašich dortů. Nehledě na to, že si z kurzů přivážíte mnoho cenných profesních rad.
V současné době se ve Studiu ... pořádají i jednodenní semináře rozličných témat, jež mají za úkol nejen doplnit naše znalosti, ale i je posunout zase o kousek dále. Tak se pojďme vzdělávat!

Pojďme ukázat všem těm rejpalům, co tvrdí, že na obory cukrář nebo kuchař chodí jen hloupí! Dokažme se za svá řemesla postavit a vytáhněme je zpět na výsluní, tak kam patří a kdysi i byly! Určitě Vám v tomto snažení pomohou i Vaši vedoucí a nadřízení, protože těch se toto také týká. Vzkaz pro vaše nadřízené! Nehledejte a neposuzujte kurzy podle ceny, tedy lépe řečeno nehledejte vždy ty nejlevnější, hledejte kvalitu a informujte se na lektory! Investujte do svých podřízených a posílejte je na odborné kurzy a semináře, protože tyto investice se vám vrátí. Nečekejte až vaše konkurence prorazí s něčím novým a přetáhne Vám zákazníky, buďte rychlejší!

Přeji mnoho úspěchů na cestě za dalším sebevzděláváním, Váš Johny.

Samozřejmě si jako vždy rád přečtu i Vaše další podněty a názory, takže pište!
Vzkažte našim lektorům, co Vám na seminářích chybí, co zlepšit ... ?!