Josef Švancer

Josef Švancer má mezi všemi českými cukráři a potažmo i cukrářskými porotci zvláštní prioritu. Stal se historicky prvým předsedou cukrářské hodnotitelské komise, která bděla nad regulemi cukrářské soutěže při Mistrovství světa cukrářů seniorů 1999 v Brně.
Zrod Josefa Švancera je v městě Karviné, kde bývalo spíše zvykem se profesně pohybovat kolem černého zlata nebo být ozářen výhní v metalurgickém průmyslu. Vůně obsahu bublajících hrnců na sporáku, inspirovala mladého Švancerovic hocha při volbě povolání do kuchařské sféry. Avšak kouzlo vizáže cukrářských výrobků a dráždivá chuť sladkostí byla velikým kunkurentem při výběru budoucí profese a nakonec i převážila misku vah rozhodovacího momentu, kterým směrem se Josefova dráha bude ubírat.
Výborná cukrařina se tehdá ve Slezsku učila ve Frenštátě p. Radhoštěm, kam náš elév nastoupil v rozmezí let 1959 - 62.
Po svlečení zeleného vojenského sukna se vysloužilec vrací opět ke svému řemeslu. Ale racionální představa o způsobu budoucího života staví mladého muže k parní peci v cukrářské výrobně, která zásobovala Karvinou. Zde byl platový průměr o třídu vyšší.
S přibývajícím věkem přibývaly i nároky na způsob života, a ve smyslu, že každý špás něco stojí, odkládá Josef Švancer cukrářský plášť a převléká se do hutnického šatu, ve kterém začne vykonávat válcířskou profesi v Nové huti Klementa Gottwalda. Oč je práce rozdílnější, o to je i výnosnější.
Peníze jsou peníze, ale lásku za ně nekoupíš - alespoň tu ryzí -, a tak než se nějaký rok s rokem sešel, sladké volání cukrářských nymf přivábilo Josefa opět do prostor výroby sladkých pamlsků. Tentokrát máme možnost se s ním setkat v restaurační cukrárně. Pro navrátilce byl tento počin šťastným krokem, protože se setkává se svým vzorem Antonínem Hudeckým. A toto jméno se ve své době v bílém řemesle ctilo a bylo uznávaným pojmem. Jeho umem byl poctěn Brusel, Montreal a další světové akce.
Další postavou, která ovlivnila vývoj cukráře Švancera byl pan Brodský, u kterého bylo možno se přiučit novinkám a trendům. Byla to doba, kdy se u našeho budoucího mistra počala formovat představa směru vlastní tvorby, mající vyústění v racionální tzv. lehké cukrařině s nezbytnou dávkou ovoce. Tento Švancerův styl tvorby se v Karviné dobře ujal a zpětnou vazbou byla zvýšená poptávka po tomto výrobním trendu.
Každý dobrý cukrář se vztahem ke svému oboru, hodlá poznat svoje schopnosti a zároveň je předvést na veřejnosti. Ideální způsob kombinace obojího je cukrářská soutěž.
Prostřednictvím "Brněnské soutěže cukrářů" se Švancerova hruď blyští leskem zlaté medaile. Této poctě předcházelo vítězství v okresních a krajských kolech. Opakované vystoupení v Gastropragu bylo ve znamení zisku jak stříbrných, tak i zlatých medailí za vystavené exponáty.
Uspěchy byly zapsány v osobních datech, předávaly se zkušenosti a roky se počaly kulatit. Co ještě dobývat ?
A přece se naskytnul ještě prostor k další realizaci zvídavé duše páně Švancera. Byl to prozatím nezmapovaný terén, který mohl protkat souřadnicemi svých poznatků a soutěžních úspěchů. Josef Švancer se stává cukrářským rozhodčím. Ale jeho profesní vzestup ani v této fázi jeho života ještě nedosáhl svého kulminačního bodu.
V roce 1975 se v Českém Těšíně otevíral hotel Pias, a my máme možnost se s Josefem Švancerem setkat v roli šéfcukráře.
V Praze se nachází před dokončením stavba Paláce kultury. Zkušenosti a dosavadní cukrářská tvorba, završená soutěžními triumfy, včetně osobních vlastností, dosazují pana Švancera do funkce šéfcukráře Paláce kultury. Tam působil při vrcholových akcích tuzemského i světového významu. Jeho účinkování se též promítalo v prostorách Pražského hradu a do výčtu Švancerových aktivit je nutno započítat i externí pedagogickou činnost.
Obsah náplně jeho působnosti byl prakticky všerozměrný a to doslovně. Na domácích i zahraničních kolbištích reprezentuje československou cukrařinu, ve které jsou zakomponovány vlastní osobité prvky. Byla řeč o rozměrech. V tomto směru je Švancer univerzální. Tvoří od minidezertů až po maxirozměry doznávající podobu obrovských dortů, jakými byly příkladně dary pro Televizní rolničku aj., kdy exponáty dosahovaly hmotnosti přesahující metrický cent a výše 1,5 metru. Josef Švancer patří k předním tvůrcům obřích dortových exponátů ve své době, v pojmu čisté míry surovin. Vyšší modely byly tvořeny pomocí umělého podkladu.
Mety dosažitelnosti mívají pro muže málokdy konstatní hodnotu. Přesně tomu tak i bylo ve Švancerově případě. Rád by si odzkoušel dlouhodobější práci v zahraničí. Dosavadní kontakty byly pouze krátkodobějšího charakteru. Jako na zavolanou přichází nabídka Ministerstva kultury ČSSR na post šéfkuchaře na ambasádu do Vídně. S okamžitou platností je akceptována.
Roku 1999 se mezitím láme vývojová epocha a úmysl návratu Josefa Švancera zhatí náhodné setkání s českým podnikatelem vlastnící penzion Stiftstaverne nedaleko Vídně, kde nastupuje coby šéfkuchař. Vytrvává několik let a domácí poměry jsou silným lákadlem, připočteme-li k tomu mladšího syna se všemi průvodními znaky dospívání, které ho přetáhne přes hraniční čáru zpátky do Prahy, kde nastupuje do hotelu Apolon ve funkci ředitele.
Vidět český systém poměrů z vnějšku a posléze z vnitra, zdaleka ne jedno a totéž bývá. A tak po roce opět Pepa Švancerů se staví do vystátého důlku šéfkuchaře v předchozím působišti v již zmíměné Stifstaverně.
Návrat postavy našeho vyprávění je vstupem do historické sféry české učenosti. Byla jí legendární Karlova univerzita, i když v tomto případě samozřejmě mnohem později zbudovaná právnická fakulta, kde se Josef Švancer stává vedoucím menzy.
Osobní život dělí pan Švancer mezi práci, rodinu - je otec dvou synů a několikanásobný dědeček, a společenský život do něhož nezbytně patří i sportovní stránka v podobě tenisu a bowlingu. Tyto pohybové činnosti se u pana Josefa váží na dřívější aktivní činnost hokejového aktivního hráče v dresech týmů Dukel Klatovy a Orlové.
Zdálo by se, že poslední pražské profesní zakotvení v rozšířených prostorách nejstarší středoevropské univerzity bude již plynulým dojezdem do přístavu budoucího zasloužilého odpočinku. Ale chyba lávky ! Josef Švancer je opět ve světě ! A ne tak ledajakém. Ocitá se na empiru Mistrovství světa cukrářů seniorů v Brně. Z původně nominovaného českého řadového porotce si zahraniční kolegové zvolí právě jeho za svého předsedu.
Nepochybuji o tom, že suverenní výraz Švancerova vzezření někdy zakontrastoval se stavem mysli, ale šarm důstojnosti českého předsedy, smysl pro momentální situaci a vrozená - i životem vyškolená diplomacie - překlenula všechna choulostivá místa. Ale především to byly dlouholeté zkušenosti z cukrářského prostředí jak tvůrce, tak soutěžícího i porotce.
A určitě se Josefu Švancerovi v těchto chvílích, zejména když v pozdních večerních hodinách rekapituloval uplynulý den, promítla hlavou celá cukrářská odyssea, nejen jeho vlastní, ale všech těch s kterými se na této cestě potkával, a která ho naučila, že cukrář profesionál musí jít směrem, kterým je vnitřně naorientován, že prostě tam je ta největší síla inspirací, které lze umem cviku přeměnit v tvůrčí vrcholové dílo. Bystré oko zkušeného cukrářského odborníka postřehlo sebemenší záchvěv ruky soutěžícího, z polohy těla profesní instinkt vycítil úspěšnost zásahu cukrářským nástrojem. Český předseda poroty cukrářského šampionátu ve svých dřívějších pracích dělal mikro i makro cukrařinu a prošel tak všemi váhovými kategoriemi bílého řemesla. A tyto poznatky s důstojností reprezentanta českých barev v nejvyšší rozhodcovské roli s úspěchem zúročil. Ke spokojenosti i uznání soutěžících a kolegů.