fiogf49gjkf0d
Během kariéry si vysloužil řadu přezdívek: od "krále kypřícího prášku", přes "hlavního evropského výrobce pizzy" až po "největšího německého pivovarníka". Včera Rudolf August Oetker, bývalý šéf koncernu Dr. Oetker, zemřel.
Německo tak přišlo o jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů, kteří v zemi působili po druhé světové válce.
Vnuk zakladatele potravinářského koncernu ze severoněmeckého Bielefeldu vytvořil rodinné impérium, jehož největší příjmy nyní už neplynou jen z prodeje pudinkového prášku či pizzy. Přes 43 procent z celkových tržeb skupiny ve výši sedmi miliard eur (194 miliard korun) pocházelo předloni z rejdařství. Dalších dvacet procent přidala pivovarnická skupina, do které patří například český Královský pivovar Krušovice.
Koncernu, který dnes zaměstnává třiadvacet tisíc lidí, patří také banka, pojišťovna, chemická továrna, luxusní hotely či podniky vyrábějící lihoviny a sekty.
Majetek rodiny, jejíž jméno zná osmadevadesát procent Němců, se podle agentury AP odhaduje na 4,2 miliardy eur (116 miliard korun). Kořeny impéria přitom podle rodinné legendy sahají do roku 1891, kdy lékárník August Oetker údajně vyvinul kypřící prášek.
Někteří historici ale zastávají názor, že recept dostal od svých příbuzných ve Spojených státech, kde se kypřící prášek již běžně prodával. Ať už tak či onak, důležité pro rozmach podnikání byl nápad, rozdělit prášek na menší balení po dvaceti gramech, která vystačila přesně na půl kila mouky.
Cena ve výši deseti feniků se přitom zákazníkům zdála nízká a koncern na ní naopak měl vysokou marži.
Do vedení za války
Rudolf-August Oetker musel zodpovědnost za vedení firmy převzít v roce 1944, jelikož jeho matka a její druhý manžel Richard Kaselowsky zemřeli při náletu. Tehdy bylo Oetkerovi pouhých 28 let.
Věrný svému mottu "člověk by neměl klást všechna vejce do jednoho koše", se od počátku snažil aktivity firmy rozšířit. Prostředky na to měl, společnost byla díky poválečnému blahobytu a hladu po zboží v rozmachu.
Oetker nejdříve začal obchodovat se zmrazeným zbožím a zmrzlinou, brzy se rozhodl investovat i do lodí. "Byl přesvědčený o tom, že lodě mají do budoucna potenciál růst," vzpomíná jeho syn August Oetker, který vedení koncernu převzal již v roce 1981.
Rudolf-August Oetker od té doby pracoval v dozorčí radě společnosti, odkud se ale nadále aktivně podílel na fungování firmy. V roce 2002 pak velkou část svého jmění převedl na své děti.
Jeho soukromý život naopak vždy úspěšný nebyl. Otec Rudolf zemřel již půl roku před jeho narozením při bitvě u Verdunu, na výchově dítěte se proto do značné míry podílela i přísná babička Caroline. Smutný moment v životě Oetkera byl také únos jeho syna Richarda v prosinci 1976, který byl těžce zraněn a propuštěn až po zaplacení 21 miliónů marek.
Temným obdobím ve firemní i soukromé historii rodiny pak byla druhá světová válka. Nevlastní otec Oetkera, Kaselowsky, je totiž nadšeným příznivcem nacistického režimu a členem takzvané skupiny přátel Himmlera.
Šetření i mecenášství
Přísně hlídané dětství se projevilo také do pozdějšího postoje Oetkera, který byl známý svou šetřivostí a jistým puritánstvím, což pocítilo i jeho osm dětí ze tří manželství.
"Dlouhá léta jsme měli výdaje jen ve výši našich soukromých daní. To znamenalo, že jsme sice byli zámožní, ale nelikvidní," stěžoval si jednou Handelsblattu syn August.
Dodnes se navíc ve firmě například nepovažuje za vhodné, aby vedoucí manažer měl více než dva týdny dovolené ročně.
Tento charakterový rys se podle deníku Handelsblatt trochu pozměnil až po svatbě s jeho třetí manželkou Mariannou v roce 1963. Téměř o dvacet let mladší dcera podnikatele z Mnichova se sice s úsporností velkého průmyslníka smířila, jeho pokus o to, omezit její výdaje na oblečení, ale nevyšel.
Později Oetker vystupoval také jako mecenáš, Bielefeldu věnoval uměleckou síň a v roce 1999 založil nadaci na podporu umění, kultury, památek a vědy. Ze svého majetku si dopřál také jeden drahý koníček - sám totiž rád sbíral díla starých mistrů.
